UP´END´DOWN

Těžko nesrovnávat s Putykou, takže srovnávat budu. Pokud ta měla být začátkem, experimentem, který Up?n?Down překoná a povýší, tak to se podle mě nepodařilo. Putyka je hravá, hraje si tak nějak hezky česky (brrrr), Up?n?Down se snaží jít víc do hloubky, zasáhnout nitro diváka, snad i vyvolat katarzi?? Jenže to nevyšlo a tak Putyka zůstává tím, čím být měla a Up?n?Down za svým záměrem pokulhává...na obě nohy. Ovšem Dykův hudební doprovod zůstává excelentní!

viz blog

Zatímco předchozí „La Putyka“ byla víceméně sledem čísel rozličných disciplín, u „UP’END’DOWN“ byla evidentní snaha o větší spojitost. Rámcový příběh byl nosnější, jednotlivá čísla byla propojenější, nesloužila pouze pro efekt, jejich význam byl pro jakési sdělení důležitější. Ovšem i zde téma značně pokulhávalo, působilo banálně. Problém roztříštěnosti a oddělenosti jednotlivých čísel se částečně přenesl i do tohoto projektu. Přestože hudební složka byla dobrá a číslům nechyběla propracovanost, celek vyzněl „odtažitěji“, studeněji. Organizace vstupu zůstala nadále otřesná!

Originální forma přebila obsah a sdělnost, zasáhly mě obdivuhodné akrobatické výkony a výtečný zpěv V. Dyka, příběh samotný bohužel ne zcela;/

Anotace v jednostránkovém černobílém programu za 30 Kč slibuje mnohem víc, než inscenace nabízí. Akrobatická čísla a zpěv V. Dyka nezklamou ani tentokrát, celé představení na mě však působilo chladně. Nějak se z toho všeho vytratila radost z hraní a nadšení, které bylo cítit u La Putyky. Úvod s diváky na jevišti byl naprosto zbytečný a ve výsledku trapný. A možná by vedení divadla mohlo mít i úctu k divákům, nechávat je pokaždé se tlačit v předsálí je totiž dost potupné. Jakoby se do La Fabriky pomalu ale jistě vkrádala komerce...