Na smrt

65 %. Režie A. Steinbauera ve mně zanechala intenzivní, i když nepříjemný otisk. Téma, hutnost, surovost a naturalismus udeří znepokojivě - o to více tváří v tvář v prostoru D21. Díky přesvědčivosti i obsazení inscenace tolik rezonuje. Kdyby nebyla tak silná, patrně by se mnou tolik nepohnula. Stínidla lamp i kouřostroje dokreslují tíhu prostoru. Karika dokáže brutalitu doslova až do morku kostí náhle proměnit v lyricko-poetický obraz. Z herců mě strhla N. Golovchenko – drží tenzi ve vypjatých momentech a v jediném okamžiku přepne do křehkosti, kdy se jí v očích zračí slzy. Délka mírně unavuje, ale vzhledem k rozsahu předlohy je pochopitelná.

--- Na život, a především smrt --- (více v článku na blogu)

65%. Román slovenského autora J. Kariky z období 2. světové války si zaslouží, aby vstoupil do širšího povědomí i u nás, čemuž dramatizace Divadla D21 může dopomoci. Spletitý děj je těžké srozumitelně na jevišti převyprávět, inscenační tým přiblížil složité souvislosti v rámci možností úspěšně. Zpracování zaujme invenční interpretací různých motivů a situací, mimořádně působivý je závěrečný střet dvou hlavních hrdinů. Přehnané zvýrazňování emocí a křik se však v některých obrazech míjí účinkem, v kontextu pak nedochází k potřebnému kontrastu. Přes diskutabilnost některých řešení jde však o počin, jež nelze přehlédnout.