Spravedliví

Z mého pohledu, a to zejména po herecké stránce, dosud nejpřesvědčivější inscenace tohoto ročníku katedry činoherního herectví (je na ní jasně patrné, že už je chvíli na repertoáru a obsazení se stihli dostatečně „vyhrát“) vznášející myšlenky vždy aktuální, i dnes, a dnes v mnoha ohledech ještě o něco víc. Skutečnou událost, jíž se Camus inspiroval, přitom v podstatě není potřeba znát, příběh v inscenaci je univerzální, hrdinové volně zaměnitelní, a o to je to působivější. inscenaci navíc výborně slouží jak scénografie, tak světla, zvuky a hudba.

Albert Camus se inspiroval skutečností a ve svém dramatu položil otázky týkající se ošidnosti pozice revolucionářů či (ne)obhajitelnosti jejich skutků; nepomněl, s čím jsou revolucionáři konfrontováni a s čím se musejí potýkat. Nelze mnoho vytknout koncepci režiséra R. Štefančíka, jíž dobře slouží výprava a výrazná práce s hudbou a zvukem. Redukce textu zachovává podstatné myšlenky a posiluje nadčasovost. S režijním záměrem souzní i emoční přepjetí, které ale studenti bohužel neuhrají, vesměs nepřirozeně deklamují a náročné party jsou nad jejich možnosti. Zatím. Třeba se s reprízami s inscenací postupně sžijí...