Boarding Home, maximálně hořký

Výjevy, jejichž smysl je stále tentýž a v nichž vystupuje zbytečně mnoho postav, se v první polovině neúnosně dlouho opakují, nepřesvědčivé režijní vystavění situací i herecké ztvárnění. Ve druhé polovině, v níž se rozvíjí vztah Williama a Francis, přijde konečně jistý posun, ale není nikterak oslnivý. Omylem bylo obsazení P. Lišky, jenž svým monotónním projevem naprosto opomněl duševní nemoc i proměny stavů hlavní postavy. Nevyužitý potenciál Williamova alter ega. Poetika inscenace a její sdělení mě naprosto minuly. S předlohou nejsem obeznámen, přínos tvůrčího týmu tedy nemohu posoudit.

Pitínského dramatizace novely G. Rosalese v inscenační podobě působí podobně chaoticky jako jeho „národní“ režie Konce masopustu, Strakonického dudáka apod. V poslední době se mezi divadelníky rozmohl nešvar dramatizovat cokoli, tedy i látky, jež se bez dalšího vkladu prostě neobejdou. A přesně tím trpí i zmiňovaná inscenace, kterou Pitínský zpracoval doslova jako zvláštní výjevové DADA, v němž se divák neznalý předlohy orientuje jen stěží. P. Liška se navíc v hlavní roli nesnažil artikulovat, proto jsem mu rozuměl jen polovinu replik. Milé vystoupení V. Třešňáka. O čem však mělo vypovídat?

34,99% Soubor Divadla Na zábradlí ustál změnu uměleckého vedení a rozšířen o nové posily pokračuje v jedné ze započatých linií. Jestliže si v Ambrózii hráli herci sto minut na alkoholiky, zde si ještě o poznání déle hrají na debily (koho tento termín uráží, nechť si dosadí politicky korektní ekvivalent). Uznávám přítomnost příběhu, ten ale působí spíše nadbytečně a navíc je až podivuhodně banální. Soudě dle reakcí sálu tato inscenace oplývá jistými kvalitami, pro jejich ocenění mi však očividně chybí ten správný gen.

Zneužívání moci na všech frontách a klaunská lehkost bláznovství pod posmrtným úsměvem Johna Keatse. Boarding Home je akváriem, v němž vyplouvají na povrch hořké příběhy kubánských utečenců, zatímco velké ryby na nich vydělávají a miamské zlaté rybičky žijí American Live. Éra Castrovy totality zůstává vedlejším tématem, což by sice odpovídalo předloze, ale premiéra inscenace postrádala náznak jakékoli jasné výpovědi, jednalo se spíš o obrazy a atmosféru jakési barvité beznaděje. Výborná je A. Kubátová jako Francis, P. Liška v hlavní roli schizofrenika a I. Lupták jako jeho dvojník.

Tady jsme se asi nějak minuli. Dle mě to mohlo mít poloviční délku, bez přestávky a bylo by to daleko údernější a smysluplnější. Spousta scén mi zde přijde pouze pro sebe sama a některé jsou zbytečně natahované. Hra sice dobře nastínila pocity zmaru, ztráty chuti k dalšímu životu či snaze o něco lepšího. A když už přijde světlý okamžik a naděje, tak systém nezklame a vše opět vrátí do zajetých kolejí.
Ano, jsou zde jistě zajímavé scény, po herecké stránce nemám výtky, ale jako celek u mě bohužel převažuje spíše nepochopení a nuda.