Oko tygra

Komorní zápas muže se sebou samým, rozehraný v symbolickém ringu. Samotný text působí spíše průměrně, ale M. Němec mu svým hereckým nasazením a mnohovrstevnatostí daleko přerůstá přes hlavu – on text prostě převálcuje. Jeho výkon drží tempo a diváckou pozornost od začátku do konce. Ring jako scénický prvek funguje přesně: je zároveň klecí i svobodou, hřištěm i pastí. Hra by mohla být bez přestávky a mírně kratší, ale i tak je to herecká exhibice, která stojí za vidění. M. Němec dokáže jediným gestem měnit náladu celé scény a s lehkostí přechází od humoru k syrové vážnosti. Je to výkon, který připomíná, proč divadlo stojí na herecké osobnosti.

Markus Malin stojí právě tváří v tvář nevyzpytatelnému a notně podlému soupeři, o to zákeřnějšímu, že se s ním utkává poprvé. Ten troufalý vyzyvatel má na dresu nápis Krize středního věku a hodit do ringu ručník se očividně jen tak nechystá. Zato je zřejmé, že hlavnímu hrdinovi je sdílení vlastních pocitů s publikem rozhodně bližší a příjemnější než každá z předražených rad osobní psychoterapeutky. Marek Němec se se svěřenou postavou svede empaticky propojit, celý příběh předává s vtipem a natolik autentickým a enegickým drajvem, že té neodolatelně dojemné kombinaci lůzrovských nálad s nezdolným odhodláním neprohrát dost dobře nelze nefandit.