Zkrocení zlé ženy

Režisér Pavel Khek dal na začátku inscenaci rámec divadla na divadle, tato perspektiva se ovšem postupem času vytrácí a mizí do ztracena. Žádný jiný výklad viditelný není, boleslavská inscenace zůstává v poloze lehké komedie o poněkud nestandardních námluvách.Především začátek ale působí zdlouhavým dojmem. Jednoznačně nejzábavnější jsou scény, ve kterých účinkují Petruccio a Kateřina. Důvodem je především značný komediální talent obou hlavních představitelů – Petra Halíčka a Lucie Matouškové.

Až notoricky uváděná a zároveň inscenačně velice problematická Shakespearova komedie mi v nastudování MdMB přišla mnohem snesitelnější než verze, které jsou nyní na repertoáru pražského Národního divadla či DnV. Inscenace stylu divadla na divadle sice přinesla řadu vtipných míst, jenže ne příliš zřetelně vyostřený rozdíl mezi „hraným“ a „skutečným“ světem mě chvílemi dost mátl. Herecky solidní, nejvíce zaujala L. Matoušková. K celkově pozitivnímu zážitku jistě přispělo i pěkné prostředí hradu Kost.

Předehra, která se ve většině nastudování škrtá, byla pojatá nezvykle a naznačovala jistě dobrý úmysl o jiný pohled na mnohokrát inscenovanou hru. Divadlo na divadle však následně nebylo evokováno příliš šťastným ani dostatečně srozumitelným způsobem, v nadsazeném podání a záměrném přehrávání (s až příliš posíleným doprovodem na bicí nástroje) jsem ani nezaznamenal „splynutí s realitou“. Inscenace postupně sklouzla k „hemžení“ s nezřetelným smyslem. Naštěstí se nejednalo o lacinou ani prvoplánovou komiku, kterou dokázali tuto hru zprznit v některých jiných divadlech.