Divoká kachna

75% - Už typické znaky posledních Fričových děl se projevují i v Divoké kachně: využití mikroportů i live cinema, jež snímá děj za scénou a mimiku herců, umírněné herectví a odstup zdůrazněný úvodním zcizujícím vstupem. Doplňuje je expresivními, stylizovanými kostýmy, scénou asociující půdní prostor a soustředí se na postavy. I díky podstatnému krácení textu a jeho modernizaci inscenace zdůrazňuje zvrácenou vychýlenost zejm. těch mužských. Gregers V.Kuzníka vyniká nejistotou, kterou zahání svými absolutními nároky na ostatní, jimiž ničí vše, hlavně také nepoužitelného Hjalmara I.Dejmala. Vedle nich zaujmou I.Smečka, H.Bartoňová a K.Liďáková.

Režisér J.Frič s dramaturgyní M.Ljubkovou Ibsenovo drama výrazně prokrátili a aktualizovali, daří se jim pokládat palčivé otázky, z témat vyniká především varování před samozvanými proroky, kteří by chtěli mít patent na univerzální pravdu. Frič vede herce k tomu, aby zdůraznili tragikomiku postav - kombinují odtažitě až nezúčastněně pronášené repliky s výraznou expresí i zcizujícími prvky. Herecky přesně vykreslený je hlavně vztah Gregers (V.Kuzník) vs. Hjalmar (I.Dejmal). Divácky náročná inscenace mluví současnou jevištní řečí, osobně bych ocenil trochu menší míru využití principu live cinema, byť v mnoha scénách to určitě dává smysl.