Premiéry

Roberto Zucco je krásný, inteligentní mladík. Ale také krutý zabiják, který se rozhodl potrestat svět bez hodnot a bez naděje. Ve své hře se Bernard-Marie Koltès inspiroval skutečným příběhem vraha, jehož dopadení sledovala koncem osmdesátých let celá Francie. Výsledkem je drama o touze po útěku ze světa zdí, přinášející nemilosrdnou analýzu strachu, ale také romantická balada o vzpouře osvobozeného člověka a potřebě vzlétnout ke Slunci peklu navzdory. Inscenace bude uváděna na scéně divadla Komedie a hrají v ní Zdeněk Piškula, Veronika Janků, Kateřina Marie Fialová, Nina Horáková, Milan Kačmarčík, Aleš Bílík, Evellyn Pacoláková, Stanislav Lehký, Matylda Königová, Barbora Poláchová, Filip Jáša a Petr Urban. K režii byl přizván významný maďarský divadelník Attila Vidnyánszy ml. Tvůrci upozorňují, že inscenace není vhodná pro děti.

Autorský projekt Miroslava Bambuška vychází z díla, v Čechách ne příliš známého, německého spisovatele a dramatika Wolfganga Borcherta. Borchert patří mezi první německé autory, kteří se otevřeně vyjadřují k tragickým událostem a traumatům spojeným s druhou světovou válkou. Jeho dílo, je přes svou prozaickou formu zvláštní expresivní poezií bezútěšnosti. Borchertův člověk, mladý zhrzený hrdina, se vrací z války s nevyhojitelným vnitřním zraněním, nemůže v sobě zaplašit děs z války. Zpřetrhala v něm všechny jeho ideály a sny. Stala se mu destruktivním prožitkem. Rytmus jeho řeči je koktavý, skoro jako by zapomněl mluvit. Jeho myšlenkám schází logická vazba. Zničené nervy absurdně reagují na vnější podněty. Tento stav ústí nakonec v pocity bezpředmětného strachu a úzkosti. Ve Studiu Hrdinů účinkují Saša Rašilov, Natália Drabiščáková, Jakub Gottwald, Miloslav Mejzlík a Jakub Domorád.

Paměť středoevropské rodiny ve 20. století... Vídeň je v roce 1899 kulturním středem světa. V dobře situované židovské rodině Merzových se přelom století očekává s nadějí na převrat ve společenském i politickém myšlení. Vídeňští patrioti se těší na světovou výstavu v Paříži, kterou reprezentuje Mahler se svou Druhou symfonií, Gustav Klimt s obrazem Filosofie a mnozí další. Za neurologem Sigmundem Freudem jezdí kvůli psychoanalýze lidé z celého světa. Protižidovské zákony byly zrušeny, vyhlídky na zářivou budoucnost podporuje kniha Židovský stát novináře Theodora Herzla a vídeňští Židé už nemusí žít pouze ve čtvrti Leopoldstadt. Zdá se, že antisemitismus v Rakousku-Uhersku ustupuje. Nejnovější hra britského dramatika židovského původu Toma Stopparda líčí příběh jedné rodiny mezi lety 1899 a 1955 – je to příběh Židů, Vídně, Evropy a především silného rodinného pouta, který přetrhaly teprve hrůzy holokaustu. Hra se zakládá zčásti na autobiografickém základu, sám Stoppard unikl před nacistickým terorem z rodného Zlína do Velké Británie na sklonku války. Hra bude uvedena v české premiéře v překladu Pavla Dominika a v režii Radovana Lipuse v Mahenově divadle. Účinkují Marie Durnová nebo Monika Maláčová, Jana Štvrtecká, Hana Tomáš Briešťanská, Tereza Groszmannová, Tereza Richtrová, Zuzana Černá, Eliška Zbranková, Hana Drozdová, Petra Lorencová, Monika Maláčová nebo Eva Janigová, Martina Náhlíková, Iveta Ráboňová, Petr Kubes, Michal Bumbálek, Tomáš David, Vojtěch Blahuta, Ivan Dejmal, Petr Bláha, Roman Blumaier, Jakub Svojanovský, Martin Veselý, Martin Siničák, Viktor Kuzník, Pavel Čeněk Vaculík a Roman Nevěčný.

Velmi černá komedie pracuje s nezaměnitelnou severskou poetikou, a to jak v originalitě situací, krystalické dramatice, tak v archetypální symbolice střetu dobra se zlem, bolestného sebepoznání a v provokativní anarchii žánrů. Farář Ivan (Jacob Erftemeijer) ve všem vidí jen to dobré a nepochybuje, že Bůh stojí při něm. Proto pro něho není problém na své faře poskytnout útočiště pro osoby ve výkonu alternativního trestu i osoby hledající čistě oporu a útěchu. Sejde se tu velmi svérázná společnost: spravedlnosti se domáhající terorista, těhotná alkoholička, obtloustlý kleptoman. Záhy navíc přijíždí další obyvatel – neonacista Adam (Robert Jašków). Na něj však Ivanovy promluvy neplatí. Něco tu nesedí a nejsou to jen podivná pravidla, která v mikrosvětě fary vládnou. Ivan totiž mnohé skutečnosti překrucuje zřejmě proto, aby sám mohl vůbec ustát tíhu vlastního osudu. A Adam se rozhodne, že faráře donutí přiznat si pravý stav věcí – uvidět zlo a připustit, že ten, kdo po Ivanovi jde, není Satan, ale Bůh sám. Adamova jablka jsou završením trilogie divadelních adaptací severských filmů (Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení) a bezesporu nejostřejší komedií, jakou kdy dramaturgie Švandova divadla představila. Navíc v pojetí jednoho z nejbouřlivějších režisérů své generace – Jiřího Pokorného.

Komedie o pokrytectví, lži, ale i lásce. Vážený pan Argan kromě toho, že je hypochondr, je navíc velký lakomec. Nic není důležitější, než mít všechny svoje diagnózy pod kontrolou a ještě k tomu za léčbu co nejvíce ušetřit. Neváhá proto zajít tak daleko, že je ochoten obětovat štěstí své jediné dcery. Své blízké šikanuje takovým způsobem, že celá rodina musí sehrát komedii, aby hypochondra navždy vyléčila... V klasické komedii hlavní roli ztvární Petr Bucháček. Dále hrají Ivana Nováčková, Lucie Matoušková, Malvína Pachlová / Magdalena Jirounková, Matěj Vejdělek, Tereza Blažková, Martin Hrubý, Roman Teprt, Petr Prokeš, Václav Hanzl a Milan Koníček. Inscenace režiséra Jiřího Š. Hájka.

Tato nestárnoucí satirická komedie z roku 1836 patří k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury a o jejím opětovném uvedení jste rozhodli vy, naši diváci. Stalo se tak prostřednictvím ankety, v rámci které jste mohli vybírat mezi třemi tituly, jež byly uvedeny v první sezoně Moravského divadla v roce 1920. V konkurenci Shakespearova Krále Leara a Ibsenovy Hedy Gablerové to jednoznačně a s velkým náskokem vyhrál právě Gogolův Revizor. Příběh bezvýznamného úředníčka Chlestakova, který je nedopatřením považován za státního revizora a svou přítomností tak obrátí naruby chod celého městečka, se na naše jeviště vrátí po dvaadvaceti letech od svého, zatím posledního, uvedení v roce 1998. Režisérkou této komediální klasiky bude oblíbená česká herečka Jana Paulová, která je v komediálním žánru jako doma. Hrají Jan Ťoupalík, Roman Vencl, Jana Posníková, Kristína Jurková, Marek Pešl, Petr Vaněk, Lukáš Červenka, Tomáš Krejčí, Jaroslav Krejčí, Vladimíra Včelná, Vendula Nováková, Marek Paráček, Lukáš Pořízka, Ivana Plíhalová a Natálie Tichánková.

Liberečtí herci připravili revuální kabaret plný slavných písní. Tato hudební komedie, přesněji řečeno revue, je poctou divadlu Semafor a zejména pak Jiřímu Suchému a Jiřímu Šlitrovi. Když na samém konci padesátých let toto kultovní divadlo vzniklo, do české kultury s ním vtrhla zcela nová energie. Jeho tvůrci programově navazovali na poetiku pánů Voskovce a Wericha, byl zde však jeden zásadní rozdíl - Semafor se ve srovnání s Osvobozeným divadlem od samého počátku profiloval jako divadlo zcela nepolitické. Přesto jej však diváci vnímali jako jistý ostrůvek svobody a stávali v dlouhých frontách třeba i celou noc, jen aby sehnali lístky na představení. Začínala tu celá řada budoucích hvězd populární hudby a jejich tehdejší písně se zpívají dodnes. Diváci se tedy mohou těšit především na slavné evergreeny ze společné dílny Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra, propojené příběhem klaunů, kteří nás provedou okamžiky spojenými s historií tohoto legendárního divadla od jeho vzniku až do konce šedesátých let. Chybět nebude živá kapela. V Šaldově divadle účinkují Martin Polách, Martin Stránský, Stavros Pozidis, Ondřej Kolín, Přemysl Houška, Karolína Baranová, Barbora Bezáková, Markéta Coufalová, Michaela Foitová, Eliška Jansová, Štěpánka Prýmková, Jana Stránská a další. Inscenaci režíruje Šimon Dominik.

Kdo by dokázal odolat pozvání na skleničku do domu Marty a Jiřího? I když jsou už dvě hodiny ráno a návštěva se nezdá vhodná, mladý manželský pár, který se nedávno přistěhoval do univerzitního městečka, podlehne pokušení získat cenné společenské kontakty. Nejsou jen tak ledajaké. Dcera zakladatele zdejší univerzity Marta a vysokoškolský pedagog Jiří totiž patří k místní elitě. Jenže jsou také víc než dvacet let manželé a jejich vztah, navenek úspěšný a šťastný, má značné trhliny. Na večírku se hodně pije, mluví a čtyři dospělí lidé rychle ztrácejí veškeré zábrany. Jediné, co po tomto setkání zůstane, je otřesná kocovina. Proslulé drama Edwarda Albeeho (1928–2016) z roku 1962 je sice koncentrované mezi dvě dvojice, jeho sdělení však není pouhou sondou do rodinných záležitostí a sexuálních vztahů mezi muži a ženami. Mnohem víc je výpovědí o pseudointelektuální společnosti, která vytváří nesmyslné konvence, přitom se baví krutými hrami, staví kolem sebe neproniknutelné bariéry, zatímco trpí osamocením, sní o ideálech, jež nedokáže realizovat, a trýzní se zklamáním ze sebe sama. Hra, již v Mahenově divadle inscenuje režisér Štěpán Pácl, nabízí mimořádné herecké příležitosti pro Terezu Groszmannovou a Martina Slámu. Dále hrají Vojtěch Blahuta a Eliška Zbranková.

Divadelní hra Jeden německý život (A German Life) Christophera Hamptona, která měla v roce 2019 premiéru v londýnském Bridge Theatre v hlavní - a jediné roli - s Maggie Smith, byla jednou z nejočekávanějších premiér sezóny. Zřejmě i proto, že jí předcházel úspěšný stejnojmenný dokumentární film. Hra je založena na skutečném osudu Goebbelsovy sekretářky, která vypráví o svých životních peripetiích, ale hlavně o své kariéře. Tento dramatický text sice pojednává o zcela konkrétních historických událostech, je však až nepříjemně aktuální, protože akcentuje právě ta témata, která jsou vlastní i dnešní společnosti: ignorance, kariérismus, alibismus a neochota převzít odpovědnost i třeba jen za svá vlastní selhání apod. Její vzpomínky nám dávají možnost nahlédnout do banality zla. Budeme také později říkat: “My jsme to ani nechtěli vědět…?” Pod režijním vedením Radima Špačka hraje Kateřina Macháčková.

Rozverná revue plná neradostných příběhů na téma nespravedlnosti, nešťastné lásky, nesvornosti v rodině či bezvýchodnosti před tváři Boží. Příběhy biblického Jóba, Franze Kafky, Oscara Wilda či vrahů George Floyda spojuje jedno –⁠ prostě neměli štěstí. To nevadí, protože kdo dnes může skutečně říct, že štěstí měl? Evangelium poražených. Dobrá zpráva pro ty, kteří v běhu života neobstáli. Temná slepičí polévka pro duši. Moc přítomného bezútěšného okamžiku. V koprodukční inscenaci Divadla Bufet a souboru Tygr v tísni hrají Petr Reif a Jiří Pěkný. Inscenaci, která bude uváděna v prostoru VILY Štvanice, režijně připravil Martin Falář.

Karel Rossmann je za “nesmyslný přečin” potrestán vyhnáním ze starého kontinentu do Ameriky, kde si má vlastním úsilím vydobýt nový život. Jenže jak nalézt trochu osobního štěstí ve světě, v němž pro nikoho žádné štěstí nezbylo? Současné scénické glosování Kafkova amerického snu jako subjektivní road-movie nejen o cestě českoněmeckého Honzy fantasmagorickou krajinou duše mladého člověka 21. století. Coming of age o hledání identity, touze po skutečné svobodě a odpovědnosti za sebe sama. V režii Ondřeje Štefaňáka hrají Hasan Zahirović, Stela Chmelová, Hana Mathauserová, Samuel Neduha, Petr Pochop a Marek Zeman.

Klíčové okamžiky života a tvorby jednoho z největších vynálezců všech dob. Trojice herců, fyzikální pokusy plné blesků a řada spotřebičů nesoucích Teslovo jméno transformují bohatý vynálezcův vnitřní svět do elektrizujících divadelních obrazů na pomezí duchovního cvičení a fyzikální laboratoře. Nikola Tesla za svůj život svedl nejen válku střídavého se stejnosměrným proudem, ale také bitvu proudů chaosu proti řádu a v neposlední řadě boj minulosti s budoucností. V divadle Komedie hrají Štěpán Lustyk, Karin Vápeníčková-Bílíková a Milan Vedral. Tvůrci upozorňují, že v inscenaci je použit stroboskop a elektrické výboje.

Inscenace volně navazující na vůbec první inscenaci Studia Hrdinů Církev o kontroverzním spisovateli L. F. Célinovi. Hlavním hrdinou je tentokrát japonský umělec, především ale spisovatel Jukio Mišima. Pro oba autory je společné nejen výjimečné literární dílo, ale i značně pokřivené charaktery. Mišima se asi nejvíce proslavil svou skandální sebevraždou, která představuje jakési završení jeho vnitřního světa, ve kterém je krása nejvyšší hodnotou. Zároveň je ale tato hodnota naprosto paralizující a jediným způsobem, jak se s ní vyrovnat, je její destrukce. Mišimův svět je plný temné sexuality a postupně narůstajícího nacionalizmu, který snese srovnání s fašistickou ideologií. Japonsko po druhé světové válce je laboratoří, ve které se léta přetrvávající tradice a hodnoty boří. Čím si západní kultura procházela staletími, zde probíhá v řádu několika let. Mišima se tak stává tragikomickou figurou, která bojuje za samurajské tradice, a žije ve vile postavené v toskánském stylu. Hrají Jan Bárta a Pavlína Štorková. Inscenace v režii uměleckého šéfa Studia Hrdinů Jana Horáka.

Závratná jízda čtyř punkerů, která nekompromisně posouvá hranice reality. Všechno začíná únosem gorily a končí kšeftem snů... Nejdrsnější a současně nejzábavnější hra René Levínského. Závratná jízda čtyř punkerů, která nekompromisně posouvá hranice reality. Všechno začíná únosem gorily a končí kšeftem snů. Punk is not dead. Expresivně vulgární jazyk je zřejmě důvodem, proč se Harila objevila na repertoáru profesionálních divadel pouze jednou – a to málem před patnácti lety v dnes již neexistujícím Divadle v 7 a půl. V průvodním textu k filmu, který byl podle hry natočen, se tento jev popisuje následovně: „Vypjatě detektivní zápletka tu je jazykově lyrizována nižší sociolektickou složkou, v míře, která překonává všechny myslitelné dimeneze.“ Přitom se však jedná o originální, svébytně poetickou cestu za svobodou. Režii přijal čerstvý absolvent DAMU Štěpán Gajdoš. Hrají Jan Plouhar, Jaroslav Achab Haidler, Matúš Bukovčan, Marta Vítů, Petr Uhlík, Andrea Berecková a Adam Ernest.

Slavná hra německého romantického dramatika a básníka byla ve své době vnímaná jako revoluční čin. Stala se symbolem vzpoury proti zkostnatělému světu konvencí, revoltou mladých a svobodomyslných proti světu dospělých, plném intrik a cynických zákulisních her. V době, kdy nevíme komu a čemu přesně věřit a kdy se ve lži a manipulacích rozplyne rozum i cit, je tato “měšťanská truchlohra” stejně současná, jako byla v roce 1784. Luisa miluje Ferdinanda. Ferdinand miluje Luisu. Luisa a Ferdinand se chtějí vzít. Happy End? Ani zdaleka. Luisa je totiž chudá dcera muzikanta, zatímco Ferdinandův tatínek je prezident a významný šlechtic. A tento bohatý a vlivný politik má se svým synkem zcela jiné plány. A jeho sekretář Wurm má zase plány s Luisou. A i když láska hory přenáší, dokáže si poradit s politikou a pragmatismem? Povede se Luise a Ferdinandovi zpřetrhat nitky, které vedou do rukou mocných? A přijde nakonec ten Happy End? Hrají Anna Peřinová, Kryštof Bartoš, František Staněk, Lucie Andělová, Jiří Zapletal, Filip Richtermoc, Kamila Sedlárová, Jan Bílek, Josef Čepelka a Jakub Tvrdík. Inscenace v pohostinské režii uměleckého šéfa ostravské Arény Ivana Krejčího.

Zářivý svět zuřivého snílka Alexandra Grina. Nekonečný svár svobodného ducha s okovy země, souboj lásky a fantazie s tíživou skutečností a zraňující nenávistí. Tajemný muž, zázračně kráčející vzduchem, nás vybízí, abychom se nikdy nevzdávali svých tužeb a snů, protože pak už bychom nežili. Symbolický příběh plný obrazů, atmosfér a divadelních zázraků otevírá nové možnosti, jak rozehrát zámecký park a scénu otáčivého hlediště. Divadelní nomádi z Divadla bratří Formanů rozbili své ležení v Českém Krumlově. Hrají Marek Pospíchal, Eliška Boušková, Kamila Janovičová, Vjačeslav Zubkov, Jan Kaštovský, Dana Ibragimová, Vít Piskala, Petr Hubík, Martin Holzknecht, Terezie Jelínková, Denisa Posekaná, Karin Vápeníčková-Bílíková, Veronika Švábová nebo Kamila Mottlová, František Hnilička, Luděk Šindelář, Martin Dobíšek, Jiří Brnula a další.

Dramatická báseň o izolaci a frustraci, nečekané celosvětové zkušenosti i nových pocitech každého z nás. Oceňovaný německý dramatik Wolfram Lotz napsal své Politiky na jaře roku 2019, v izolaci, kterou pociťoval po stěhování do malé francouzské vesnice v Alsasku. Vycházel v nich ze svého deníku, který posléze zničil, výsledkem je ale formálně neobvyklá hra, na kterou můžeme pohlížet jako na vodopád slov, naštvané spílání politikům i světu kolem, stejně tak jde ale o důmyslně koncipovanou poezii s výrazně rytmizovaným jazykem, svébytným světem metafor a břitké ironie. Bezmoc, vztek a letargie, stejně jako alibistické předávání zodpovědnosti vyšším místům, to jsou jen některé motivy, které v sobě nese toto vrstevnaté originální a navýsost aktuální dílo. Inscenace bude uváděna na jevišti divadla Komedie v režii Adama Steinbauera. Účinkují Aleš Bílík, Renáta Matějíčková, Johnny Horák, Petr Urban a Tomáš Weisser.

Kašpar na své klubové scéně v Jindřišské ulici uvádí první divadelní komedií Martina McDonagha, která slavila celosvětový úspěch a dodnes je považována za jeho nejlepší text. Patří do tzv. Leenanské trilogie, jejíž krása je i v tom, že ač se příběhy vlastně prolínají, nejen místně a časově, ale o postavách se mluví i ve hrách, kde fyzicky nevystupují, tak každá z her dokáže existovat i úplně samostatně bez znalosti těch ostatních a nebudete o nic ochuzeni. Při znalosti ostatních si jen lépe složíte mozaiku vesnických obyvatel. Hra Kráska z Leenane má následující výchozí situaci: Maureen žije v domě se svou matkou, o kterou pečuje, kterou nenávidí, zároveň nedokáže odejít... Režisér Jakub Špalek do inscenace obsadil Irenu Kristekovou, Milenu Steinmasslovou, Štěpána Coufala a Daniela Pivodu Ondráčka.

Slavná tragédie o bláznovství a zmoudření pošetilého krále. Nesmrtelný příběh začíná jako pohádka o královském otci, třech dcerách a hloupé otázce – „která z vás mě má nejraději?“ Spolu s králem se ale příběh z paláce vydává na krutou cestu až k poznání, co z člověka zbývá, když o všechno přijde: o moc, přátele, rodinu, domov, o šaty i o rozum. Shakespeare ve velkém básnickém gestu zachycuje síly, které se střetávají na rozhraní generací nebo na zlomu staršího a nového světa. A dnes je téma předání „země“ mladším velmi aktuální, jak evropská populace nezadržitelně stárne a současný člověk přitom právě stárnout odmítá, jako by se to ani neslušelo. Po čtyřech letech (Mnoho povyku pro nic) nastal nejvyšší čas opět nastudovat shakespearovskou klasiku a po deseti letech (Romeo a Julie) je na čase, aby se činoherní soubor DFXŠ utkal s velkou tragédií. A když v ansámblu působí tak mimořádný herec jako Václav Helšus, je třeba hrát Krále Leara. Jedna z nejslavnějších Shakespearových tragédií se v Divadle F. X. Šaldy objeví úplně poprvé, a to v režii Jakuba Nvoty.

Autorský text, napsaný pro 4. ročník studentů Katedry činoherního divadla. Na tragikomickém půdorysu otevírá témata, vlastní současné společnosti a mladé generaci zvlášť: prosíťovanou povahu globalizovaného světa, splývání reality a kyberprostoru, radikální internetové subkultury, drolení sociálních vazeb a především: střet lidského vědomí s nástupnickými formami digitální existence. Horský penzion. Zaměstnanci IT startupu přijíždějí na teambuilding. Nebo spíš oslavit úspěch. Vyvinuli totiž produkt, který nemá nikdo na světě. Ale ve firmě nepanují ideální vztahy. Hlavní programátor má problém s otcovstvím, jeho kolega s maskulinitou, manažerka lidských zdrojů dotáhla feminismus tak daleko, že nenávidí ženy a kluk přes sociální sítě je vtipný asi jako operace slepého střeva... Jenže do penzionu přijel ještě někdo. A ONA má tak trochu problém s celým lidstvem. Pod pedagogicko-režijním vedením Evy Salzmannové a Michala Dočekala hrají Martina Jindrová nebo Barbora Křupková, Anežka Šťastná, Renáta Matějíčková, Tomáš Weisser, Samuel Toman, Petr Kult, Stavros Pozidis, Barbora Křupková nebo Martina Jindrová, Filip Jáša, Petr Urban a Matylda Königová.