Denisa H.

75 %. První hra od nového vedení, kterou jsem viděla, a rozdíl je znát. Nejen na ve scénografii, ale i v herectví, řekla bych. Do MDP chodím často, ale takhle jsem některé herce hrát ještě neviděla. Herecké výkony jsou opravdu parádní, všech, bez výjimky. Pokud jde o jednotlivé výjevy, je inscenace trochu nevyrovnaná. Některé scénky jsou zbytečně dlouhé, omílají se, schází jim hloubka. Za nejlepší naopak považuji scénu o lásce učitele k žáku či o manželském páru, kdy si ona nic nepamatuje (připomnělo mi to Otce...). Možná bych unesla přestávku, ač u takového typu představení, kam s ní...

Ještě dlouho po začátku jsem se sama sebe ptala, o co tady vlastně jde, co se autor snaží říct, jak a proč je to zrovna takhle uchopeno. Nezajímalo mě však ponořit se hlouběji, spíš mě to rozčilovalo, což nebylo dobré znamení... Celkový dojem ze hry je rozpačitý. Výkony herců a herečky pěkné, ale nic nadprůměrného. Scéna fajn. Délka inscenace opravdu neúměrná. Příliš mě to nebavilo a asi jsem i poněkud zklamaná nejen očekáváním toho, že to bude o něčem trochu jiném, ale i očekáváním od režie M. Němce. Holt Terminem si u mě nasadil laťku šíleně vysoko a těžko ji něčím dalším překonává...

Lepších 75 %. Zajímavá hra o zradě v dlouholetém přátelství...
Nejzajímavější ji ale asi činí to, že je vyprávěna odzadu. Většinu doby by ovšem představení fungovalo i vnímáno jako líčené chronologicky dopředu. Právě toto se mi na hře hodně líbilo.
I z důvodu provázanosti na skutečný a soukromý život protagonistů se jedná o pozoruhodné obsazení.
A konečně mohu říct, že se mi O. Sokol líbil herecky. Dokonce mě překvapil, jak si poradil s vypjatými scénami.
Vyšla mu opět skvěle i režie, je opravdu nápaditý. Jeho rukopis (a lze brát téměř doslova :-P) je v inscenaci rozhodně znát.