Svaaaca

Tři hodiny. Nikdy mě nikdo nedokázal v divadle udržet tak dlouho bez toho, aniž bych v hlavě začal přemítat, jak se bez tří přestupů dostanu domů. Je to syrové, je to nepříjemné, je to intimní. Nic není tak, jak se zdá, ale zároveň to před díváky estaví zvraty pouze pro zvraty. Doporučuji všude, kudy chodím.

Skoro novoroční představení jsem si náramně užil. Perfektní dialogy, vývoj postav a přesné balancování na hraně srozumitelnosti i pro běžného činoherního diváka. Pouští vždy tolik střípků informací, že chcete vědět víc. Doporučuji si zajistit lístky blízko pódia, z poslední řady jsem měl občas potíže rozeznat, která postava zrovna mluví, herečky měly podobnou barvu hlasu.

Malostranská verze queer klasiky se zkrátka vyvedla. Sebevědomý výkon R. Tomeše si kradl pozornost pro sebe po celou dobu. Dialogy občas skřípaly, možná by stálo za to se jim ještě chvíli pověnovat. A pokud máte citlivý sluch jako já, vezměte si raději špunty.

Safra, to bylo něco. Obvykle se zhruba po 90 minutách čehokoli podívám poprvé na hodinky, v případě Moskoviády to však nepřišlo až do konce. Moc hezká práce se scénou, skvělé dialogy a přítomnost autora v publiku to dotáhla skoro k dokonalosti. Must see.

Tvrdá skýva divadeldníkova přetavená v intimní (doslova) zážitek. Nikdy jsem se do divadla nepodíval jinak než divák, přesto mi přišlo, že jsem alespoň na chvílí do jejich světa nahlédl. Doporučuji.

Ztřeštěná komedie, která hází vtipy na stěnu a kupodivu se naprostá většina z nich přilepí. Lze tak prominout i občasný krok vedle směrem k lidové řachandě. Víc takových!

Vrchol toho, co ve mě divadlo kdy dokázalo vyvolat. Klíčovou událost československých dějin dokáže vyprávět bez patriotického patosu, který je pro námět tolik typický. Lokální přesah, který hře umístění divadla v Libni dodává, pak mrazí. Chytré scénografické volby, hudba a uvěřitelné výkony ze mě pak vytvořily oddaného dianiškovce.

Zásadním předpokladem pro to, abyste si představení užili, je přijít s mentálním nastavením, že se chcete zasmát. Pokud pak hercům odpustíte občasné přehrávání a humor založený na tělesných tekutinách, dostanete velmi povedenou konverzačku. Snad jen ta gradace přijde možná až příliš brzy a posledních dvacet minut už je ukřičených a rozmáchaných.

Netradiční komorní zážitek, který v divácích zpočátku vyvolá dojem, že snad vešli do špatné místnosti. VYNIKAJÍCÍ výkon Zuzany Zlatohlávkové, která vyniká zejména v práci s vlastním tělem pak hru povyšuje daleko nad samotný materiál, který místy sklouzává k mravouce.

Skvělé nápady bohužel zastiňuje občasný "cringe" a kolísající kvalita, kdy zejména druhá půlka už vyloženě nudí. Popkulturní narážky na Peče celá země ad. vyznívají samoúčelně, jako by chtěly dát publiku alespoň nějaký záchytný bod. Nelituji, že jsem viděl, ale doporučovat známým nebudu.