Z tiskových konferencí

Albeeho prvotina se představí v Divadle Ungelt
vydáno: 14.10.2022
22. a 23. 10. se na kamenné scéně Divadla Ungelt odehraje premiéra inscenace Příběh ze zoo Edwarda Albeeho. V hlavních rolích interpretačně náročné hry o izolaci moderního člověka se představí David Švehlík a Ondřej Brousek. Režisérem inscenace je Jiří Pokorný, pro nějž půjde o první spolupráci s Divadlem Ungelt.

Ondřej Brousek, David Švehlík
Ondřej Brousek, David Švehlík


Výběr titulu přiblížil umělecký šéf divadla a dramaturg inscenace Pavel Ondruch: „Edward Albee má pro Ungelt zvláštní význam. Inscenace jeho pozdního textu Hra o manželství patří k nejreprízovanějším titulům v dějinách divadla (388 repríz). Když Albee v roce 2016 zemřel, obnovili jsme úvahy o tom, jak připomenout jeho tvorbu jinak, než obligátním hitem Kdo se bojí Virginie Woolfové. Příležitost se naskytla v okamžiku, kdy jsme začali hledat text na tělo Davidu Švehlíkovi. Nabídli jsme mu doslova zlomovou Albeeho prvotinu Příběh ze zoo. Když byla hra na konci 50. let poprvé uvedena jako scénické čtení, spisovatel Norman Mailer prohlásil, že je to ta nejlepší aktovka, jakou kdy viděl. A historie ukázala, že měl pravdu. Dnes je Edward Albee považován za nejzásadnějšího dramatika moderního divadla 20. století. Divadelní hra Příběh ze zoo již byla v minulosti na českých jevištích uvedena, nicméně jsme se rozhodli poprosit Pavla Dominika o zbrusu nový překlad.“

Zakladatel a ředitel Divadla Ungelt, Milan Hein, k výběru hry dále dodal: „Tu hru jsem viděl před nějakými 55 lety v Činoherním klubu, režíroval to Jan Kačer, a to, co bude hrát David Švehlík, tehdy alternovali Josef Somr a Miroslav Macháček. Půl století ji nosím v hlavě a vzpomněl jsem si na ni, když jsme hledali hru pro Davida Švehlíka, který v jiném divadle nehraje. Zařadili jsme ji do výběru a klaplo to. Hlavní možnost výběru přitom, jak stran hry, tak stran režie a hereckého partnera, měl právě David Švehlík.“

„Příběh ze zoo je aktovka, kterou se Edward Albee proslavil, napsal ji během dvou a půl týdne a do dneška bere dech, ačkoli ji napsal v roce 1958,“ doplnil Milana Heina ještě Pavel Ondruch.
„Jako první si jeho hry v době, kdy ji ve Spojených státech ještě nikdo hrát nechtěl, všiml Berlín, a to i s ohledem na to, že v Evropě v té době již byla zavedená tradice Becketta a dalších dramatiků věnujících se absurdnímu dramatu.
Po světové premiéře v Berlíně byli Němci velmi nadšení – jeden z recenzentů o hře uvedl: "Albee smíchal své znalosti Becketta, Poea, Kafky, Freuda se senzační technikou psaní hollywoodských hitů."
A po úspěchu v Německu se tedy v roce 1960 hra dostala i na Off-Broadway, kde úspěch zopakovala. Z Albeeho se stala obrovská hvězda a následně napsal svou nejslavnější hru: Kdo se bojí Virginie Woolfové. Právě Příběh ze zoo přitom v Americe započal Becketovskou a Ionescovskou vlnu, která tou dobou v Evropě již "frčela", zatímco v Americe byl dominantní psychologický realismus (šlo o dobu Williamse). Albee tedy vyšel z evropské tradice a přetavil ji do americké podoby absurdního dramatu.“


Ondřej Brousek, David Švehlík
Ondřej Brousek, David Švehlík


Příběh ze zoo vychází, jak tvůrci připomněli, ze životních zkušeností Edwarda Albeeho. Celá hra se odehrává na lavičce v Central Parku v New Yorku, v padesátých letech: dodržuje tedy jednotu času, místa a děje. Jde o dobovou hru a i režisér Pokorný se ji rozhodl inscenovat v Divadle Ungelt v tomto směru klasicky a držet se dobového ukotvení – už proto, že hra vychází z poválečné zkušenosti a z veškerých specifik té doby. Nelze si tedy při její inscenaci hrát na zcela jinou realitu. I z toho důvodu byl Jiří Pokorný volbou Davida Švehlíka.

„Já jsem Jirku navrhl, protože s ním mám zkušenost z Divadla Na zábradlí,“ řekl David Švehlík. „Intuitivně jsem vnímal, že tahle hra není o experimentu: možná by to šlo, ale nevím, zda by se dospělo kýženého výsledku. Naproti tomu jsem vždy věděl, že Jiří je schopen i na takto malém prostoru, jako je svět dvou laviček, vykřesat něco poutavého a dramatického. Vždy jsem ho vnímal jako někoho, kdo má opravdu smysl pro vystižení dramatické situace a to i v textu, který je řekněme náročnější, dalo by se říci filosofující. Věděl jsem, že Jirka je tohohle schopný.“

David Švehlík
David Švehlík


Co se týče děje hry, jak již bylo nastíněno, jde o setkání dvou jedinců z absolutně odlišných vesmírů, během nějž diváci zjišťují, jak moc se jejich vesmíry propojí během onoho jediného setkání.
Zatímco Peter je spořádaný zajištěný manžel se dvěma dětmi, andulkami a kočičkami: vše je, jak má být; druhá postava, Jerry, je outsider žijící na okraji společnosti. Sám autor podle Pavla Ondrucha o své hře říkal, že Peter je Albee, který neutekl (představuje ideální představu toho, jak by autor pravděpodobně žil, kdyby neodešel ze svého „bohatého“, zajištěného domova, který mu poskytli adoptivní rodiče), zatímco Jerry je Albee, který utekl a hledá, jak dál existovat (představuje tedy Albeeho „skutečného“ z tehdejší doby).

Ondřej Brousek, David Švehlík
Ondřej Brousek, David Švehlík


Jak upozornil Milan Hein, mezi nejnáročnější části procesu přípravy uvedení Albeeho hry v Ungeltu patřilo získání autorských práv. „Albee po napsání Virginie pohádkově zbohatl, takže už tehdy založil nadaci na podporu současné americké dramatiky a začínajících autorů. Ta nadace dodnes funguje a je to instituce, která se stala Albeeho dědicem, takže v současné době střeží odkaz Albeeho a současně spravuje jeho autorská práva. Paradoxní je, že bylo významně jednodušší získat práva a začít uvádět Albeeho hry za jeho života, než je tomu dnes. K uvádění jeho her je dnes nezbytné projít poměrně náročným schvalovacím procesem, jímž prochází vše: zkoušecí plán, scéna, kostýmy, obsazení, koncepce, herci, režie atd., a samozřejmě i případný nový překlad, což je v případě činoherních inscenací poměrně neobvyklé,“ přiblížil Pavel Ondruch.

A protože Divadlo Ungelt se rozhodlo uvést Albeeho prvotinu v novém překladu, byla tedy vyžadována i kontrola jeho, a to včetně reverzního překladu zpět do angličtiny. Šlo tedy o nesmírně dlouhou a náročnou cestu. Pavel Dominik nicméně dokázal tímto schvalovacím procesem se svým novým překladem projít, přičemž se s nadací shodl i na změně názvu této hry v novém překladu – původní český překlad zněl „Stalo se v zoo“.
K tomuto rozhodnutí odcitoval Pavel Ondruch na tiskové konferenci ze svého rozhovoru s Pavlem Dominikem pro program k inscenaci následující:
„Myslím si, že nový název – mně to tak alespoň připadá – více reflektuje obsah hry. Na rozdíl od onoho "stalo se" nabízí více výkladů, neoznačuje pouze jednu epizodu. Je příběhem, který se odehrává před našima očima, ale i příběhem o zoo a zároveň příběhem, který vlastně nikdy neuslyšíme. Příběh – to je děj se začátkem a koncem.“

David Švehlík
David Švehlík


Po herecké stránce se v případě Příběhu ze zoo bude jednat o první hereckou spolupráci Davida Švehlíka a Ondřeje Brouska.

„Z mé strany patří velký dík divadlu i Milanovi,“ uvedl ke svému obsazení David Švehlík. „Jsem rád, že jsme se s Ondrou mohli potkat a poznat. Ungelt je místo, kde se cítím velmi dobře, kde cítím velkou podporu, je tady výborné zázemí a považuji za skutečně výjimečnou věc, když se mě někdo zeptá, zda bych si chtěl vybrat nějakou hru.
Přiznám, že se necítím být úplně divadelník v tom smyslu, že bych chtěl pořád hrát divadlo, ale současně jej mám moc rád. Takže je pro mě zásadní, když už mám hrát na divadle, hrát v něčem, čemu opravdu věřím, co chci dělat "na plný pecky", nejen proto, abych něco dělal. I s ohledem na to, že celý proces zkoušení je poměrně – i časově – náročný. A když už má tedy člověk trávit tolik času s textem, chci se věnovat něčemu, co pro mě bude neustále podnětné, co ve mně bude neustále vyvolávat otázky, což je případ tohoto textu. Je to Jerry, je to i Peter, jsou to dva krásné světy a pustit se do toho je objevovat, je dobrodružství. A já bych byl rád, kdyby to tak i zůstalo.
Když mi Pavel posílal hry, z nichž by bylo možné vycházet, a já jsem si přečetl text Stalo se v zoo (ještě v původním překladu), byl jsem jím fascinován, byť si myslím, že to v té chvíli byla pouze emoce po přečtení, aniž bych byl schopen v tu chvíli dohlédnout hloubku toho textu.
Moje postava, Jerry, je člověk, který chce něco zjistit o světě, o druhých, takže myslím, že to přeci musí být sympatický člověk: kterému není lhostejné, jak žije, v čem žije, který se pídí po tom, co je smyslem života. A v této hře jde navíc o intenzivní herectví obou představitelů, kteří jsou si velmi rovni.“


Ondřej Brousek
Ondřej Brousek


„Já jsem se s tou hrou setkal poprvé na konzervatoři,“ přidal k výběru Ondřej Brousek, „a už tehdy v těch 16 či 17 letech nás nadchla. Už tehdy jsme všichni chtěli si ji zahrát, ačkoli tehdy jsme na to samozřejmě ještě vůbec nebyli připravení. A to nadšení z ní u mě stále trvá. Příběh ze zoo je v mnohém podobný pozdější Albeeho hře Virginii, přičemž mají společné to, jak je ten text nekompromisní. Už na základě něj je v podstatě minimálně z poloviny úspěch zaručen, vždy to funguje. Zde jsou různé společenské třídy, ale stejná řeč, a to jak se postavy dohodnou, nebo ne, diváci uvidí a uslyší.
Většinový divák pravděpodobně bude v pozici postavy Petera, která si přijde do parku přečíst knihu. Je krásně, doma nás čeká manželka nebo manžel, dvě kočky, jsme zajištění, máme svou práci, fungujeme jako normální lidi a přijde jisté individuum, které nám už trošku něco narušuje, ale současně nejde o postavu natolik odpudivou, abychom se s ní nedali do řeči. Jde o jakýsi cizí prvek, který nám bere čas, nechceme se mu věnovat. A tahle hra se věnuje tomu okamžiku, kdy se tomu začneme věnovat a najednou do naší komfortní zóny proniká něco, co je kolem nás ve světě a my si toho třeba ani nevšímáme.“


foto u inscenace: Jan Malíř, za laskavé poskytnutí děkujeme Michalu Zelenkovi
zpracovala: Iva Bryndová