Iliada

65%. Homérův epos o trójských válkách převyprávěný s odstupem staletí. Autoři měli dobrý nápad, jak přiblížit archaickou látku dnešnímu divákovi, rozvinout její nadčasový potenciál a vztáhnout ji k současnosti. Do značné míry záměr vychází, ale v textu se místy ztrácí spojnice mezi epizodami, jež jsou pro epos příznačné. S tím se zcela nevyrovnal ani režisér, jehož koncepci by prospěl dohled dramaturga. Obdivuhodné nasazení K. Heřmánka ml., který svede publikum zaujmout a vyprávění předat. Smutné je, jak v těchto časech inscenace nabývá na aktuálnosti a že několik měsíců po premiéře musel být výčet válek doplněn o další...

Inscenaci chvíli trvá, než se přes pozvolnější úvod dostane až k hlavnímu příběhu, který Básník vypráví - příběh Hektóra a Achillea a jejich hněvu. Právě v nich je Karel Heřmánek nejpřesvědčivější, když se převtěluje do všech konkrétních (nejen těchto dvou) postav svého vyprávění, tím spíš, čím víc si ve svém hněvu jsou právě jeho dva hlavní hrdinové podobní.
Značné množství zcizovacích prostředků a momentů, kdy vypravěč vystupuje ze svého příběhu, aby jej o to víc přiblížil divákům - i mnohými paralelami s pozdějšími válečnými konflikty - paradoxně někdy diváky z onoho příběhu až příliš vytrhávají. Skvělá hudba!

Vlažnější začátek, po kterém jsem si nebyl jist, kam se tato inscenace ubere. Ale s postupem času se dařilo čím dál více budovat zaujetí a vykrystalizoval i jasný záměr a směr tohoto vyprávění. Pokud se necháte, tak budete nakonec opravdu přeneseni před hradby Troje a doslova prožijete jeden z mnoha jejích příběhů. Určitě tomu napomáhají i dobře zvolené doprovodné housle a zpěv. A samozřejmě velmi dobrý K. Heřmánek ml., který se do toho v některých scénách dokáže až neuvěřitelně položit. Hodně se povedl i samotný závěr, díky čemuž silný dojem přetrvává i po odchodu z divadla. 75%

75 %. Příběh starý jak lidstvo samo v moderním střihu, převyprávěný básníkem - vojákem, pamětníkem válečných krvavých řeží. Lhostejno, zda opravdu i těch bájných, neboť lidstvo je nepoučitelné a sváry a boje věčné. Naštěstí doposud vždy následované smírem a klidem zbraní. Nálož nelehkého textu, který místy možná až moc "pokouší" míru divákova soustředění, interpretuje Karel Heřmánek ml. s obdivuhodným nasazením, přesvědčivě a záživně, s očividným nadšením pro text samotný i citem pro jeho vyznění.