Antiklimax

Snaha nahlédnout a prohlédnout byla, ale stále v tom primárně vidím intelektuálskou onanii. Estetika hnusu (a jednoho vpravdě nesnesitelného hereckého výkonu) jakoby na něco dramaturgicky zapomněla.

Viděno v TV záznamu.

Prvně jsem viděl v roce 2003 (hodnocení 30%) a příliš nechápal, co má hra (resp. nedokončený fragment) říkat. Kvůli naprostému znechucení jsem za zobrazovanými odpornostmi nedokázal hledat významy. Původně jsem netoužil jít znovu, ale postupem času mě stále intenzivněji hlodal pocit, že mi cosi zásadního uniklo a že bych se měl pokusit prokousat se tím ještě jednou. Na předposledním představení jsem s odstupem doby (a s větší „divadelní zralostí“) ke hře lépe pronikl, zaujala mě řada myšlenek. Přesto jiné Schwabovy texty a ostatní Pařízkovy inscenace autorových her mám v oblibě více.

Myslím, že jsem to nepochopila. Což ale nemění nic na tom, že to byl nejlepší výkon G. Míčové, který jsem zatím viděla, J. Štrébl mě také mile potěšil. Skvěle hrající pánové Finger a Černý jsou tak nějak samozřejmostí.

viz blog