Climax

V dalším imerzivním projektu spolku Pomezí bylo užito osvědčených postupů, zasazení do prostředí ravového klubu však nabídlo jiné téma. Fascinující, do posledního detailu propracovaná scénografie naprosto přeměnila stálý hrací prostor. Pro role odpovídající výběr herců (i nových tváří), kteří v neposlední řadě zvládli náročnější taneční pohyby a pohotově reagovali na sebe i diváky. Logická volba hlučnější hudby měla místy dopad na slyšitelnost. V kratším hracím čase může být navíc těžší dopátrat se souvislostí. (U imerzivního divadla je divácký zážitek ovlivněn tím, co návštěvník v paralelně se odvíjejících dějích spatří.)

Potemnělé místnosti s když už barevnými a zpravidla bodovými světly, nápaditě zařízené; neony, kouř, hlasitá hudba a herci pohybující se neustále přímo mezi diváky. Tedy velmi výrazná výtvarná a hudební složka a vcelku jednoduchý děj. Po volnějším začátku inscenace získává na působivosti, jakmile začnou herci vedle diváků komunikovat i sami mezi sebou, a sledovat jejich příběhy a odhalovat propojení mezi nimi je v takto nekonvenčním prostoru velmi zábavné. Inscenace přináší i celou řadu vážných momentů, postavy řeší dávná traumata i vztahy, nejvýraznější dojem však zůstává především z dokonalé atmosféry, kterou se podařilo navodit.

85%. Hlavní rámec děje tvoří setkání na párty v ravovém klubu, vztahy mezi šesticí postav jsou provázané, akcentováno je dospívání i téma závislostí. Tato hlavní dějová linka je několikrát přerušena flashbacky, díky kterým se divák může dozvědět něco o minulosti postav. Principy sledování a divácká volnost jsou podobné jako v předchozích projektech Pomezí, nikdy neuvidíte všechno, ale pochopit základy příběhů tentokrát není tak obtížné jako v Musí se žít. Scénograficky je prostor opět zpracován úchvatně, má to atmosféru a herci se v žánru imerzivního divadla pohybují zcela přirozeně. Osobně mě tentokrát nejvíce zaujali M.Machová a J.Jelínek. (více v článku na blogu)

Moc pěkná sonda jak do klubového světa, tak do životů dvacetiletých, jenž v daném světě žijí. Jako je již dobrým zvykem, i zde se jedná o výbornou scénografii. Vytvořené prostředí nemá chybu a když k němu přičteme ještě krásně rezonující hudbu, tak máme navozenu opravdu vynikající atmosféru. Samotné postavy jsou rozhodně dobře vykreslené a vztahově mezi sebou zajímavě propojené. Jejich životní příběhy vás dokážou vtáhnout a se zájmem budete sledovat jejich postupný vývoj. Moc pěkná práce též s flashbacky do minulosti, které leccos dovysvětlí. Herecky výborné hlavně duo M. Machová a J. Dudziaková. Celkově od Pomezí další skvělý počin. 85%