Invisible III. / Iris

--- Strach a hnus (nejen) v Příbrami --- (více v článku na blogu)

85% - Nesmírně silná inscenace ve formě stand-upu spojující v osobní zpovědi humor, zejména černý, mnohdy hořký a cynický, plný velmi nekorektních poznámek a připomínek (vycházejících z vlastního života a směřujících do vlastních řad) s bolestnými vzpomínkami, či ohlédnutím za prožitými traumaty. Výkon Iris Kristekové je nesmírně sugestivní, místy až eruptivní v první části inscenace, kde se drží především humorné stránky, jakkoli i z té často mrazí, a prokládá ji i pěveckými (velmi zdařilými) výstupy, v dalších momentech pak odpovídajícím způsobem niterný a vždy podmanivý.

Velmi otevřená zpověď I. Kristekové podává snad věrohodný a vyvážený obraz její zajímavé osobnosti. Přes drsnost popisovaných zážitků a témat není vyznění ryze ponuré a pesimistické, objevuje se i humor. Citlivá spolupráce M. Čechové ohlídala, aby vyprávění nekleslo pod hranici vkusu a nestalo se exhibicí s cílem se zviditelnit. Zkušenost Kristekové je na diváky z jiných kruhů přenositelná jen do určité míry, protože umělci mají leccos nastavené „jinak“. Přesto mohou její slova obohatit, přimět k přemýšlení, ukázat eventualitu, jak se vymanit ze špatného prostředí a dát životu jiný směr. Nezaměnitelný počin, který stojí za návštěvu!

85 %. Promyšleně gradačně vystavěný stand-up, měnící se s každou odprožitou vteřinou stále patrněji ve skin-down zpověď v módu "Smích? Přejde!". Iris Kristeková se před publikem opravdu doslova svléká z kůže - své bolavé jizvy na duši, související s dětstvím a dospíváním ve značně nonkonformním sociálním prostředí, odkrývá divákům zvolna, aby ve finále řízla nekompromisně do živého. Tato unikátní katarzní jízda na emoční horské dráze má sílu míry bezprostřednosti, s níž se herečka se svým životním příběhem dokáže svěřit a otevřít tím ve veřejném prostoru jeden ze zásadních společenských problémů. Můj divácký hlubokosklon, za téma a za odvahu!