Recenze
Hra o cestě, která je sama sobě cílem
psáno z představení: 15.2.2010, Petr Tichý
foto: Veronika Patková
foto: Veronika Patková




Motiv spojenectví dvou žen na útěku není v dramatickém umění ničím novým ani objevným. V různých obměnách je znám z filmu (americká klasika Thelma a Luise) i divadla (například do jisté míry podobná, byť o dvacet let starší, komedie Premiéra mládí francouzského autora Christiana Giudicelliho) a přes různost východisek i rozličnost konečných řešení jde v těchto kusech v podstatě stále o totéž: ženy se v nich setkávají v určité mezní situaci, navzájem konfrontují své

Protože autoři psali svoji hru již s konkrétní představou o tom, kdo má obě role na jevišti ztvárňovat (prvními představitelkami Claude a Margot byli v roce 2007 francouzské herečky Line Renaud a Muriel Robin), je nalezení odpovídajících představitelek pro každého dalšího inscenátora doslova klíčové. Podle informace poskytnuté Divadlem Ungelt je představení v české premiéře uváděno k významným životním jubileím Jany Štěpánkové a Zlaty Adamovské. Je-li tomu tak, pak se v českém prostředí jedná o poctu zaslouženou a více než důstojnou. Asi si lze si jen těžko představit jinou českou herečku, která by náročnou roli sarkastické a nezničitelné Claude zvládla s takovou bravurou jako právě Jana Štěpánková. A podobně je tomu i v případě Zlaty Adamovské, která v této hře dokazuje, že tragikomická poloha není jejímu herectví rozhodně cizí. Obě zmiňované herečky zasluhují obdiv také za to, s jakou energií a elánem ke svým rolím přistupují.
Pro režiséra Ladislava Smočka byla práce na jevištní podobě inscenace hry Na útěku prvním pracovním setkáním s oběma výše jmenovanými herečkami. Z výsledné podoby inscenace je přitom patrné, že se jednalo o setkání vydařené. Ani ostatním složkám inscenace nelze nic vytýkat – kostýmy působí nenásilně, scéna místy téměř minimalisticky. Režisér, herci i scénograf pracují často jen s náznaky (několik klacíků určených k rozdělání ohně uprostřed lesa, malířské štafle představující konstrukci mostu), jakoby divákovi chtěli už od počátku naznačit, že o rekvizity v téhle hře zas až tolik nejde. Ostatně kde se má funkční rekvizita objevit (jako například figurka slona uprostřed cizího pokoje či láhev vína na hřbitově), tam se vždycky nakonec objeví.

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.