Recenze

Po nepříjemné a dlouhé pauze, zapříčiněné koronavirem, se konečně rozezvučela i Hudební scéna divadla muzikálem, který se až tak často na jevišti neobjevuje. Na základě literární předlohy Charlotte Brontëové (1816–1855) vytvořili Paul Gordon a John Caird z Jany Eyrové divadelní muzikálovou verzi.

Snad nejdřív bude dobré připomenout slavnou autorku, která byť je považována za spisovatelku patřící do „červené knihovny“ je dodnes vydávaná čtená a oblíbená. Byť její literární talent je nesporný, samotný příběh o osiřelé dívce, která přes všechna utrpení ke štěstí a bohatství přišla, je levný až brakový.

Charlotte Brontëová (1816–1855), představitelka oné „odpočinkové“ literatury, se narodila v rodině vikáře a většinu života strávila v yorkshirském Haworthu. Jako třetí z pěti sester musela sledovat, jak jí postupně všichni sourozenci zemřeli na tuberkulózu. Po smrti sourozenců zůstala nějakou dobu sama s otcem, poté se ale odstěhovala do Londýna, kde si v lepší společnosti chtěla užívat úspěchu, který jí přinesl román Jana Eyrová. V roce 1854 se vdala, ale rok na to zemřela, pravděpodobně těhotná, na jednu z tehdejších nemocí – asi na tyfus. Kdybychom škrtli konec příběhu, který napsala, tedy bylo by tam místo šťastného vdavku předčasné úmrtí, tak právě autorka Jany Eyrové prožila stejně trpké dětství, a šla svou cestou k spěšné slávě.

Stejně tak, jako u nás v obrozeneckých povídkách Magdaleny Dobromily Rettigové, Věnceslavy Lužické nebo Karoliny Světlé, i Brontëová hledala cesty k emancipaci žen. Její Jane Eyrová je z pohledu tehdejší anglické společnosti drzá a nevyrovnaná, ona však „jenom“ bojuje o větší prostor pro svou svobodu uvažování a konání. Není divu, že ten román vzbudil rozruch, odsouzení většiny mužů z „lepší společnosti“ a velké sympatie žen, které viděli v Jane Eyrové příklad vzepření se konvencím – a co je důležité, se šťastným koncem.

Zhudebnění románu v muzikál mělo světovou premiéru v roce 1996 v Kanadě. Pozdější se dílo objevilo na Broadway a získalo pět nominací na cenu Tony a zaznamenalo tam více než dvě stě repríz. Autorem hudby a písňových textů je zkušený Američan Paul Gordon a libreto napsal anglický dramatik a režisér John Caird, který měl za sebou například cenu Tony za režii Bídníků. Městské divadlo Brno uvedlo muzikál v české premiéře v režii a překladu Petra Gazdíka.

Hudba muzikálu je nápaditá, s krásnými melodiemi a s náročnými sólovými party. Až je škoda, že se nestala některá z písní leitmotivem celého díla, jak to bývá u muzikálů zvykem. Orchestrální nastudování Caspara Richtera a Emy Mikeškové bylo bezchybné s citem pro souzvuk s interprety. Zvlášť je nutné ocenit scénu Petra Hlouška. Zkušený odborník na jevištní svícení dokázal vytvořit variabilní scénu, ve které ze šerosvitu vycházejí obrazy a postavy, snad jako z děl flámských malířů. Světelnou režii měl na starosti neméně zkušený David Kachlíř. K tomu je nutné přidat kostýmy Elišky Ondráčkové Lupačové a celkový obraz staré Anglie. Ten je věrohodný, vizuál inscenace správně doplňuje atmosféru příběhu.

Jako Jane Eyrovou jsem viděl Dagmar Křížovou, která je členkou MDB teprve od roku 2017 a tato role pro ni byla zatím nejnáročnější. Svůj part herecký i pěvecký zvládla obdivuhodně dobře. Jistě také díky režii Petra Gazdíka měla na scéně dost prostoru pro vytvoření přesvědčivé role.

Romantický příběh lásky mezi Janou a Edwardem Rochesterem výborně rezonuje v podání Lukáše Vlčka jako Edwarda. Dospívající Jane zemře nejbližší přítelkyně Helena (přesvědčivě hrající Petra Šimberová), od které se ovšem naučí, že nejhorším nespravedlnostem lze čelit odpuštěním, a díky tomuto mottu se nakonec dočká zaslouženého štěstí. Přesvědčivé bylo i ztvárnění role paní Fairfaxové Alenou Antalovou. Museli bychom zde však vyjmenovat celé rozsáhlé herecké obsazení, protože všichni protagonisté hráli s plným nasazením.

I když na rozdíl od románu byly v dramatizaci vypuštěny někady dost důležité postavy a situace, lze konstatovat, že muzikál jako celek vyzněl kompaktně, splnil svůj účel – vytvořil citlivý pohled na emancipační problematiku devatenáctého století. To, měřeno dneškem, kdy se stále dokola omílá „Me Too“, je až komické. Dnes už začíná být problémem podat dámě ruku, aby to nebylo obtěžování. To by se Jane Eyrová divila…

Různé myšlenky létají divákovi hlavou, po zhlédnutí toho muzikálu. Jeden fakt je však důležitý. Hudba, příběh, jeho interpretace a prožitek z díla je očistný. Dělá prostě divákovi dobře. Po tak dlouhém „absťáku“ z pandemie, i přes nepříjemné roušky na tvářích, stojí za to muzikál Jane Eyrová vidět, nechat se nést výbornou dramatickou, jindy lyrickou hudbou, vcítit se do problémů protagonistů, které tak věrohodně podali herci a zpěváci MDB.

Jane Eyerová
Libreto: John Caird
Hudba: Paul Gordon
Režie: Petr Gazdík
Asistent režie: Milan Němec a Jakub Przebinda
Překlad: Petr Gazdík
Kostýmy: Eliška Ondráčková Lupačová
Dramaturg: Klára Latzková
Scéna: Petr Hloušek
Hudební nastudování: Caspar Richter a Ema Mikešková
Dirigent: Caspar Richter a Ema Mikešková
Sbormistr: Karel Škarka
Korepetice: Monika Jakubíčková a Jaroslava Michalíková
Choreografie: Hana Kratochvilová
Asistent choreografie: Kristýna Przebindová
Úprava hudebního aranžmá: Petr Gazdík