Recenze

Kabaret Burka neřeší islám, ale českou mentalitu. A připomíná spíše studentskou recesi.
psáno z představení: 9.4.2016, Gabriela Špalková
foto: archiv Divadla J. K. Tyla
foto: foto: foto: foto: foto:
Když na podzim loňského roku Divadlo J. K. Tyla v Plzni oznámilo jako jednu z připravovaných premiér této sezóny pro Malou scénu Nového divadla titul Cabaret Burka, byly jako jeho autorky uvedeny dvě muslimky, jejichž jména byla zveřejněna, identita však nikoliv. Fatima Muharrak a Alia al Hakim. Kus měl humornou formou zpracovávat problematiku islámu.

„...Svobodný Cabaret Burka bourá vaše předsudky! A odhalí mnohá tajemství... Upozorňujeme, že humor kabaretu je míněn smrtelně vážně. Prosíme proto návštěvníky, aby veškerou munici a zbraně osobní potřeby odložili v šatně. Nebo nebudou vpuštěni do sálu. O pauze je vzhledem k národnosti autorek zakázána konzumace Burger Kingu. Přes tato drobná omezení váš čeká mezikulturní zážitek!“ Tak je inscenace charakterizována i v info listech DJKT na měsíce duben a květen letošního roku, ačkoliv letošní první časopis DJKT již uvádí jako autorku kusu Zuzanu Burianovou a kolektiv.

Kabaret Burka má od soboty 9. dubna po „světové premiéře“. A skutečně je všechno jinak. Divadlo těsně před premiérou přiznalo bez bližšího vysvětlení, že jména původně ohlášených autorek i ony samy byly mystifikací. „Po následujících událostech a celkové proměně politického klimatu vystoupila do popředí nová témata a došlo k radikální změně přístupu, který ještě během tvůrčího procesu krystalizoval,“ tlumočí stanovisko divadla jeho mluvčí Eva Ichová.

Autorkou inscenace je tedy její režisérka Zuzana Burianová s textařkou Terezou Vereckou. Texty zhudebnil Zdeněk Dočekal. Tvůrčí tým zahrnuje také kostýmní výtvarnici Paulinu Bočkovou, choreografku a herečku Ivu Holubovou a výtvarníka Jindřicha Traugotta. Na konečné podobě textu se podle informací DJKT podíleli rovněž herci. Změnil se i název inscenace na Kabaret Burka aneb Z českých luhů a hájů. A na scéně uvidíte něco docela jiného, než bylo původně avizováno.

Úhel pohledu je nyní ryze český. Tematicky není humornou formou zpracována problematika islámu, ale veřejná diskuse v Česku vztahující se k otázce přistěhovalectví. Burkou samotnou se zabývá (pokud se dobře pamatuji) jen jeden písňový text. Vlastní texty celé hry jsou jakýmsi kaleidoskopem událostí souvisejících s migrační krizí a sestřihem názorů, které slýcháme v naší společnosti. Jako byste četli útržky novinových článků, v nichž ovšem chybí drastické i dramatické události, které sužují Evropu. To vše v úzkostlivě parodizujícím pojetí, které je v některých momentech (např. naštvané matky) neúměrně přehnané a tlačí na pilu až příliš. Text inscenace je sám o sobě často velmi zajímavý, jindy však zdlouhavý a takřka nicneříkající, jako by autoři potřebovali natáhnout čas. Obsahuje vtipné momenty (zdařilá parodie naší popové scény s postavou Michala Davida), ale i okamžiky, nad nimiž kroutíte hlavou (například úvodní četba Apokalypsy, při níž Marek Adamczyk ztvárňuje aportujícího psa, bezvadně sice, ale bez jasnější souvislosti a opodstatnění). Tato směsice pohledů, momentů a kratších či delších střihů v diskutabilním pojetí, jimž se někdo zasměje, ale jiného nechají zcela chladného, je proložena řadou písní s nápaditými texty Terezy Verecké. A velmi dobře zhudebněnými Zdeňkem Dočekalem.

Kabaret Burka je po herecké stránce proveden na výborné úrovni mladými členy plzeňské činohry. Kamilou Šmejkalovou, Klárou Krejsovou, Zuzanou Ščerbovou, Markem Adamczykem, Petrem Konášem, Markem Mikuláškem a Janem Maléřem. Herci v něm dokázali, že umí nejen dobře hrát, ale také výborně zpívat, a je zcela zřejmé, že by se mohli okamžitě a bez problémů uplatnit i v souboru muzikálu. Však provést vícehlasý ansámbl nebylo jednoduché a všichni se ho zhostili obdivuhodně. Předvedli také, že umí dobře tancovat (výstup Jana Maléře a Zuzany Ščerbové).

Kabaret jako takový má nabízet komediální, hudební či taneční program, stát na jednotlivých výstupech. Může být ryze humoristický, nebo satirický až sarkastický. Netvoří jej příběhy, ale skeče, přesto by neměl působit chaoticky. Je-li to navíc kabaret divadelní zpracovávající jedno téma, může přehlednost a určitou linku zachovávat snadno. Nepředpokládáme totiž, že by autoři postupně pozměňovali texty inscenace vlivem každodenních nových událostí, jak u kabaretu bývá zvykem. Kabaret Burka však je roztříštěný příliš, jako byste smísili střepy bez ladu a skladu.

Jestliže si divák mohl před premiérou Kabaretu Burka klást otázky, zda je možné a zda je vůbec vhodné zpracovávat právě tuto problematiku formou kabaretu, a doufal, že mu inscenace přinese odpověď, pak byl zklamán. Kabaret Burka neřeší islám, ale českou mentalitu, jejímž má být parodizujícím obrazem. Ať byly výkony herců sebelepší, celek působí svým charakterem jako absolventská recese studentů DAMU, na níž můžete ocenit nasazení a výkony herců, ale nic více. Zasmějete se situacím, ne pointám. Je to celé příliš útržkovité, než abyste si odnesli domů nějaký komplexní dojem. A tak nakonec ptáte – jaký má Kabaret Burka vlastně smysl?

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.