Recenze

Komedie plná „Santaklausů“ v Městském divadle Brno
vydáno: 3.1.2016, psáno z představení: 19.12.2015, Peter Stoličný
foto: jef Kratochvil, Tino Kratochvil
foto: foto: foto: foto: foto:
Andreas Sauter a Bernhard Studlar jsou divadelní autoři, kteří v současnosti v německy mluvících zemích letí. Není divu, humor je v našem životě stále nedostatkovým zbožím. Dramaturgie brněnského divadla měla šťastnou ruku, když sáhla po hře s podivným názvem, Červené komety. A že byla tato hra nasazena jako poslední titul roku má také svůj důvod. Příběh se totiž odehrává na Vánoce, je to téměř vánoční detektivka či gangsterka odehrávající se v jedné běžné rodině.

Sestry Lilli a Bibi Krollovy už mají dost celého toho předvánočního a vánočního šílenství i zuřivého nakupování a rozhodly se Vánoce bojkotovat. Bibi chce svátky strávit v Dubaji, Lilli počítá s tím, že by podle hvězd měla počít dítě s manželem Leopoldem právě o vánocích. Jenomže všechno je, jak se v komedii sluší, jinak. Do bytu vtrhnou Lillininy a Bibininy rodiče s katastrofální zprávou – byl unesen maminčin mazlíček, nenáviděný kocour Gustav, maminčin milovaný mazlíček. Únosci za něj požadují 10 000 euro! Únos mají asi na svědomí bandité, jakýsi revolucionáři, kteří si říkají „Červené komety“ a své různé a hrůzné činy dělají v přestrojení za červené a bradaté Santa Klausy.

Celá situační a konverzační komedie se teda točí kolem záchrany uneseného kocoura. Je plna hezky vykonstruovaných situací, vtipných dialogů a rychlém sledu akcí, při kterých je vše opravdu krásně vtipné. Toho využil režisér Stanislav Slovák bezezbytku. Už několika minulými režiemi dokázal, že má vzácný smysl pro přesné načasování a vypointování komična a v této komedii se doslova „vyřádil“. Často nápady tvůrčího týmu přecházejí až do absurdity, především v psychofyzickém konání postav, a to humor příběhu ještě umocňuje. Někdy jsou to až eskamotérské výskoky a pády ve vypjatých situacích, jindy jenom opakující se pošklebky, zpomalení tempa, takové pseudozklidnění, které vyvolává v divácích salvy smíchu.

Vtipně řešená scéna Jaroslava Milfajta, účelné kostýmy Andrey Kučerové, hudební výběr vánočních motivů Karla Albrechta a určitě také dramaturgie Jana Šotkovského přispěly k dobrému výsledku inscenace. Ale to první a jedinečné, to jsou herci. Režisér Slovák vždy vychází z herecké tvorby protagonistů, sám také herec, přesně ví, co lze v tvůrčím procesu z herců dostat. A to je v celé komedii znát. Tolik nápadů, špílců, pohybových kreací a tolik změn tempa a rytmu ve prospěch komična se neobjeví na scéně často. Vlastně o nic nejde, je to jenom nezávazná komedie o ukradeném kocourovi, který úplně změní poklidné Vánoce v bláznivý kolotoč. Ale právě o to jde. Bavit a ještě jednou bavit! Sestry, které vlastně mají na svědomí celý ten sled situací si s chutí zahrály Ivana Vaňková a Andrea Zelová. Pána domu, Lillinina manžela Leopolda hraje Jakub Uličník. Má neuvěřitelnou energii, smysl pro srandu, kterou vytváří, i když jeho postava jakoby nechce. Všechno se mu vymyká z rukou, a tak to má samozřejmě ve správné situační komedii být. Alfonze Kryla, otce těch dvou podařených děvčat, hraje rádoby důstojně Viktor Skála. A čím je jeho snaha o důstojnost větší, tím působí komičtější na diváka. Jeho vznešené a veledůležité postoje ve vypjatých situacích připomínajících gangsterky vyústí až do absurdních pohybových kreací. Potom je zde majitelka toho příšerného chvílemi jakoby mrtvého kocoura, Margaret Krollová, kterou věrohodně zahraje Erika Kubálková. (Bože, mít takovou tchýni, zastřelil by ji, nebo sebe!) A ještě situaci komplikuje přítelkyně Antonia, kterou rozšafně hraje Eva Ventrubová a Leopoldův přítel Rudiger, tomu se daří vnést do situací ještě větší zmatek. Hraje ho Jiří Ressler. No a to je vše. Ve vhodných chvílích, nejenom u přestavby scény se ještě v hledišti i jevišti motají červení Santa Klausové z té záhadné revoluční brigády Červené komety, kteří prý rádi bohatým berou a chudým dávají. Na závěr do potlesku diváků to skutečně předvedou, rozhazují mezi diváky tisíce papírových bankovek.

Vánoční komedie se opravdu povedla a diváci po té nezávazné švandě odcházejí z divadla jistě s úsměvem a spokojení. Humor je nádherná věc, která se tak složitě a těžce dělá, řekl kdysi slavný francouzský komik, Joseph Fernandel. V Městském divadle v Brně zase potvrdili, že humor dělat umí.

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.