Recenze

Znovuzrozená Lucrezia Borgia, původně baletní inscenace doplněná pěveckými party, vstoupila ve své nové podobě na pražskou muzikálovou scénu dne 10.3.2012 v Divadle Hybernia. Spolu s ní sem vstoupil i nový podžánr – baletní muzikál. Základ tvoří symfonická hudba. Další dvě složky, balet a zpěv, jsou rovnoměrně zastoupeny a jejich hlavní protagonisté patří ke špičkám ve svých oborech.

Srovnávat Lucrezii Borgii s jinými muzikály je takřka nemožné. Jedná se o hodnotný umělecký zážitek, plný hlubokých emocí, s dobře čitelnou dějovou linkou historického příběhu, zcela prostou prvoplánově hitových melodií, podbízivosti či laciného humoru. Výprava, scéna, hudba, tanec i zpěv se pojí ve vzácně vyrovnaný celek.

Scéna se zvýrazněnou perspektivou a železnými vraty v pozadí se mění především díky bohaté škále světelných efektů, využity jsou též pohyblivé plošiny v přední části. Vkusná jednoduchost tohoto řešení poskytuje divákovi dostatek prostoru pro vnímání hudby a uměleckých výkonů. Na začátku druhé poloviny se jeviště na chvíli promění ve vzdouvající se moře s okouzlující atmosférou. Kostýmy, naznačující období italské renesance, vypadají i přes nevyhnutelnou účelnost (taneční čísla) dostatečně atraktivně.

Režisér, choreograf a autor libreta Libor Vaculík stvořil Lucrezii jako ženu oddanou svému rodu Borgiů, poslušnou příkazů otce a despotického bratra Césara, současně ale jako ženu vášnivou, tvrdohlavou, obětavou a něžně milující, ženu, ve které muži tak dlouho neustále dokola zabíjejí lásku, až se sama stane vražedkyní, ukřižovanou v erbu Borgiů a hledající „boží dlaň“ a odpuštění.

Rodu Borgiů vládne otec, resp. Svatý otec, papež Alexander VI., intrikán, který má ke svatosti daleko. Jeho rozhodnutí o životní dráze synů vyvolá mezi bratry nenávist. Lucrezie má úlohu pouhé loutky, nástroje k získání bohatství a moci prostřednictvím vhodného sňatku. Sňatek z rozumu ji ovšem nenaplňuje. Po delším vnitřním boji podlehne naléhání bratra Césara a nepohodlného manžela odstraní: „Proč musím to být zrovna já, kdo temným stínům na svět pomáhá, já, i když nechci, tak jsem zlá, zlo ve mně pomstu přísahá...“ Lucreziina proklamovaná věrnost rodu Borgiů z ní současně dělá oběť i původkyni množícího se Zla.

K bratru Juanovi chová láskyplný vztah, který vyvrcholí incestem. Chladnokrevný César na sestru žárlí a spor s Juanem končí bratrovraždou. Lucrezie porodí Juanova pohrobka. Aby syna ochránila před Césarem, vzdá se ho. Dítě odchází do bezpečí a ona v sobě zabíjí mateřkou lásku. Po jeho odchodu se zahalí do modrého roucha, jakoby připomínala mateřskou oběť Panny Marie.

Uchýlí se do kláštera, odkud se vrací až k umírajícímu otci. Z Césara se mezitím stává bezohledný krutovládce. Opět se mu podaří sestru výhodně provdat, přestože Lucrezie nemá dobrou pověst, protože hledá lásku v milostných pletkách. Náhoda jí přivede do cesty i půvabného mladíka Pietra. Když Pietro zjistí, s kým má tu čest, zhanobí rodový erb Borgiů. Lucrezia musí, pod manželovým dohledem, zabít milence vlastní rukou. Osud je ale k Lucrezii mnohem krutější a v poslední chvíli vyjeví strašnou pravdu. Zlo, které se s každou vraždou množí, se v tuto chvíli mění v krvavou řeku.

Šílený César staví sestru na pomyslný oltář, vyznává jí ďábelskou lásku a vyzývá ke společné cestě do pekel: „Ty jsi má víra, ty jsi můj Bůh, ty jsi to jediné, z čeho mám strach...“ Zoufalá Lucrezie bere spravedlnost do svých rukou. Vzápětí se Bohu zpovídá, místo Býka vstupuje sama do erbu Borgiů, stoupá k nebi a doufá, že jí Bůh vyslyší a zahrne ji bezpodmínečnou láskou, citem, který celý život hledala.

Po stránce dějové se příběh posouvá prostřednictvím hlasu borgiovského Býka (Michael Kocáb). Lyrickoepické texty Václava Kopty jsou prodchnuté poetickými verši. Jednotícím prvkem celého muzikálu je krásná hudba Petra Maláska. Divákovi může posloužit jako nosná emocionální linka při střídání baletních a pěveckých čísel. Taneční výstupy korespondují se sóly jednotlivých nástrojů. Některé pěvecké pasáže mají charakter dialogů, jinde se jedná o formu samostatné písně. Ve vypjatých momentech nabírá hudba na intenzitě a bohatosti, ve finále bouřlivých scén přebíjí klasické nástroje elektrická kytara. Zdá se, že kvalita sound designu v Divadle Hybernia je v Praze bezkonkurenčně nejlepší.

V repríze dne 19.4.2012 ztvárnila Lucrezii Iva Marešová. Ačkoliv není výrazně mediálně známá, patří k nejlepším českým zpěvačkám a Báru Basikovou, původní představitelku Lucrezie, alternovala už v muzikálech Michala Pavlíčka. Podává dech beroucí výkon a s ohledem na její dosavadní činnost si troufám říci, že v Lucrezii našla svou životní roli. Zpívá celým srdcem, v jednotlivých polohách citlivě pracuje s hlasem a mění jeho zabarvení od vášnivého zápalu a nenávisti přes láskyplné pohlazení po upřímnou modlitbu na závěr. Pěvecký projev Marešové je čistý, dramatický a strhující. Současně se velice dobře vyrovnala s nelehkou taneční a pohybovou složkou. V baletní roli Lucrezie se tentokrát předvedla Kateřina Rejmanová-Benešová - s přesností, citem, lehkostí i vášní, s výrazem v každém pohybu.

Významnou postavou příběhu je Zlo. V tomto představení ho ztvárnila Ivana Jeličová. Zlo v rudém kostýmu funguje jako taneční průvodce příběhem či jako zhmotnělé myšlenky. Dokáže být neuvěřitelně přitažlivé, například když svádí Lucrezii k vraždě manžela. S každým krveprolitím se množí, na závěr na sebe bere masku smrti. Chápu názor, že se podobné taneční role v českých muzikálech opakují, nedokážu si ale představit lepší a diametrálně jiný výrazový prostředek, zvláště v tomto baletním muzikálu. Také barva kostýmu má svoji logiku. Zlo přece musí být mezi ostatními protagonisty nepřehlédnutelné.

Csongor Kassai zosobňuje Césara, člověka s hluboko uloženými temnými pudy, které co chvíli, a stále častěji, prorážejí na povrch. Vypadá jako tichý, nebezpečný šílenec. Občasný cizí přízvuk je mu v tomto případě pomocníkem, podtrhuje Césarovu úlisnou krutost. Juan Tomáše Savky je statečný, rovný a nebojácný muž, v poměru k Césarovi slabší jen svou citlivější povahou. Za zmínku stojí i velmi emotivní, přesvědčivý výkon Štěpána Kloučka v roli Pietra, nekompromisní otec-papež Ladislava Županiče a Alfonso z Ferray v podání Jakuba Šimůnka. Překvapením, zvláště pěveckým, je Martin Šemík. Vzhledem k nemalé náročnosti díla a rolí, které vyžadují zvládnutí pěvecké i taneční stránky, si každý z účinkujících zaslouží uznání za výborně odvedenou práci.

Baletní muzikál Lucrezia Borgia splňuje všechny podmínky velké divadelní podívané. Prolínání žánrů se zpočátku může zdát neobvyklé, ale příběh popisující historii bez příkras diváka brzy strhne. Pokud chcete vzít na představení mladší potomky, počítejte s krátkým výstupem striptérky ve druhé polovině a dávkou syrové, shakespearovské tragiky, ovšem bohatě vyvážené kouzlem tance, hudby a zpěvu.