Recenze

Osamělost fotbalového brankáře v Dialogu - titul atraktivní i pro fotbalové analfabety
vydáno: 25.4.2018, psáno z představení: 14.4.2018, Gabriela Špalková
foto: archiv Divadla Dialog
foto: foto: foto: foto: foto:
Jakub Zindulka nasadil v plzeňském divadle Dialog nový titul, který zdánlivě není pro každého – hořkou komedii známého francouzského scénáristy a režiséra Didiera Kaminky Osamělost fotbalového brankáře. Uvedl ji ve své režii a scénickém řešení s Jaroslavem Matějkou v hlavní roli.

V povědomí veřejnosti může hra figurovat díky Pavlu Zedníčkovi, který tuto roli hrál na konci 80.let 20. století. Nedávno ji mělo na repertoáru pražské Divadlo na Perštýně, kde ale nebyl titul inscenován jako one man show: text, který autor psal jen pro hlasy znějící z nahrávky, zde říkají fyzicky přítomné postavy.

K tvrzení, že není pro každého, svádějí dva důvody – je o fotbale a je to představení pro jednoho herce. Ale inscenace v Dialogu jasně dokázala, že tomu tak není. Že Osamělost fotbalového brankáře není "jen" o fotbale a že pokud existuje herec, který celé představení bez zaváhání "utáhne", nuda či stagnace v žádném případě nehrozí. Osamělost fotbalového brankáře v Dialogu je divadlem, které pobaví i ty, kteří o fotbale nechtějí za normálních okolností ani slyšet. Díky režijnímu vedení a nápadům Jakuba Zindulky a díky obdivuhodnému nasazení Jaroslava Matějky, kterého diváci dobře znají z jiných zdejších úspěšných titulů (Hráči, Smích zakázán či Sexy prádlo) či jako člena souboru činohry Divadla J. K. Tyla.

Najít představitele pro hlavního hrdinu, nešťastného brankáře francouzského národního mužstva Samuela Blumenberga, snadné opravdu není. Herec nesmí ve svém nasazení polevit ani na vteřinu, musí udržet napětí a dosáhnout gradace děje. Musí mít odpovídající fyzické dispozice. A schopnost, bez níž by to rozhodně nešlo – musí umět reagovat na publikum a dosáhnout bezprostředního kontaktu s ním.

Jaroslav Matějka tohle všechno s přehledem umí. Je výborný po herecké stránce, jeho pohybové dispozice jsou mimořádné. Na jeho ohebnosti a hbitosti si tak může Jakub Zindulka dovolit v mnoha směrech stavět i svoji režii.

Osamělost fotbalového brankáře je hra sama o sobě zajímavá vlastní koncepcí, nápadem, satirizujícím přístupem k fotbalu a nadsázkou, s níž je téma zpracováno. Obrana francouzského mužstva je totiž tak dokonalá, že si brankář Samuel Blumenberg už rok nesáhl na míč a vytratil se tak i z povědomí svých fanoušků. V průběhu utkání s Japonskem, na něž vzpomíná na dovolené, rekapituluje svůj život a komentuje situace na hřišti. Jde to dost dobře, protože míč se na jeho polovinu hřiště vůbec nedostane. A publikum se tak postupně dozvídá, co stojí na pozadí celé životní peripetie tohoto zapomenutého brankáře. Důvodem je žena, kterou Samuel přebral svému kolegovi z mužstva. A čehož nyní hořce lituje hned z několika důvodů.

Jaroslav Matějka se dokáže během večera dobře proměňovat, střídat nálady, hrát na humornou i hořce komediální strunu, zapojit publikum, drobnými gesty i mimikou odlišit v kratičkém okamžiku charakter konkrétní situace a svého psychického rozpoložení. Jakub Zindulka také dobře ví, čím a jak text okořenit, jak podtrhnout jeho humor (dalekohled v rukou Samuela, ohřívání konzervy), aby hra nezapadla hned v počátku do vytčených kolejí a neuvízla v nich. Zindulkův smysl pro detail právě v tomto titulu, kdy jeden herec stojí sám přímo před diváky, je neocenitelnou devizou celého představení. Způsob inscenování je originální, má v sobě zcela bezprostřední vtip, ale i hořkou tragikomičnost. Jakub Zindulka hru inscenuje důsledně jako one man show, Samuel reaguje na hlasy znějící z nahrávky. A přece se docela na závěr objeví na jevišti příčina Samuelových peripetií – jeho žena France. Kratičký, ale neodolatelný je závěrečný výstup Olgy Ženíškové v růžovém županu s růžovou koupací čepicí na hlavě. Je naprosto přesnou tečkou, spíše tedy vykřičníkem, za hereckým koncertem Jaroslava Matějky.

Takže na tento fotbalový zápas, pánové, vezměte bez obav své manželky i odrostlejší ratolesti. Nudit se rozhodně nebudou.

Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.