Profil uživatele

Andie

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Koula: 6 % (8)
Kateřina Jírová: 7 % (3)
Pavla Haflantová: 7 % (3)
Iva Bryndová: 10 % (3)
Pavel Širmer: 12 % (5)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 22.10.2013)
Krajně nevkusné. Horší než pátky na Nově.
(zadáno: 21.10.2013)
Ať žijí čarokrásní elfové a víly! Každý máme hranici, odkud označujeme zábavu za prvoplánovou a vtipy za ("pouze") vulgární, jinde ;-). Čert to vem, Sen noci svatojánské stál za to hlavně díky geniální pohybové choreografii a práci tanečníků a díky nádherné, tajemné, krásně řešené a funkčně využívané scéně. Doporučuju - těch pár pokleslejch vtípků přežijete a u pár z nich se stejnak zahihňáte ;-)
(zadáno: 21.10.2013)
Dostojevský a Shakespeare forever! Na ně se do divadla chodit nepřestane. A do Dejvic to stojí za to. Subjektivně se mi jako umělecké dílo o hodně víc líbil film, ale v představení jsou zase veškeré ty mrazivě přesné, do hloubky rozkryté postřehy o povaze člověka a jeho touhách. Nehledě na sílu hereckých osobností jako je Ivan Trojan nebo Igor Chmela.
(zadáno: 21.10.2013)
Akurátní kousek. Řekne vše potřebné, s vtipem, grácií i hloubkou. A když navíc nahlédnete do geneze té hry, oceníte ji mnohem víc. Super je, že se tu dvě hodiny neválíte v bahně malosti člověka a nečekáte na závěrečnou katarzi s funkcí Shot of Adrenalin, protože tady dostanete lžičku meducínky po každém hořkém soustu. A režisérsky je to výborně zmáknuté, všechna čest.
(zadáno: 21.10.2013)
Těch deset navrch je za ty nejstatečnější herce, kteří se nezalekli ani jednoho z necelých dvaceti diváků v hledišti pro 260 lidí a hráli leckdy jako o život.
(zadáno: 21.10.2013)
Nejkrásnější Čapkovský zážitek Duhy v Brně. Přívětivé, vtipné, divadelní, celistvé. Krásné rekvizity, Jelínkovské (nebo Čapkovy?, kdo to má poznat?)jazykové vtípky. Úžasný koncept - rámec vzpomínání Čapkových, využití vsazených pohádek podobně jako přímo v knize, hudba, opakování tak typické pro dětské příběhy a navrch legrace pro dospěláky.
(zadáno: 21.10.2013)
Vizuální smršť. Jakoby se v době digitálního obrazu, blikajících reklam, zářivých LCD a přívalu klipů dostalo takhle rychlé a proměnné prostředí do skutečného jevištního prostoru. A všechen pohyb i tanec zapadnou do toho obrazu, ani si nevšimnete. Perfektně pasuje hudba, vizuál i tanec. S tím, že vizuál je někdy dost popisný (ale není to úplně na škodu)a pro lidi citlivější na jeho vnímání strhává množství pozornosti.
(zadáno: 10.3.2011)
Krásná scéna, výborná hudba, zajímavé provedení, překrásné vyvedené detaily*, vskutku krutá Runa, a hlavně v orchestřišti něco neuvěřitelného, mnou prvně mezi dvěma lidmi viděného, mezi sólistkou a dirigentem. Takže mi nakonec ani nevadilo, že to byla pohádka okradená o náboj a vím, že kdybych šla znovu, užiju si to víc, a třeba to ani neskončí na 50ti%.
*Radúzova pouta, skleněné nádoby, perutě, detaily secesního skla, +cembalo
(zadáno: 10.3.2011)
Jestli si vážně z každého divadla něco uchovám? Malé židličky a o to delší představení, káva z automatu a nadužívané a k tomu prapodivně využívané slovíčko "dávno". Zato na hercích jsem mohla oči nechat - hlavně na dědovi a na matce.
(zadáno: 10.3.2011)
První body za to, jak jsem nucená napsat začátek hodnocení: nikoli VIDĚLA JSEM, ale ÚČASTNILA JSEM SE. Další za herecké nasazení,atypické "jeviště" i "hlediště", vizuál, naprostou přímost mezi "divákem" a děním. K tomu navrch i obsahy, střihy, vtipy a po nich sražení do nejistoty... A návdavkem prapodivnou atmosféru divadelního festivalu, dodnes plnou zklamání, ale i okouzlení. Teď bych si to ještě ráda v klidu přečetla:-)
(zadáno: 10.3.2011)
Jako divadlo to stojí za nic, mohli byste to slyšet v rádiu a účinek by byl stejný, ale ty životní pravdy :-). Až se člověk stydí. Tentokrát patří kladné vyjádření spíš trojici zabývající se textem, autorovi, překladateli a popřípadě scénáristovi.
(zadáno: 10.3.2011)
Některé kusy mají něco, co je spouštěčem vzpomínek na dlouho dopředu. U Knížete Myškina je to hudba, u Until I find it duhové kuličky a stopy křídy, tohle divadlo voní melouny a jílem, zní šustěním tanečních kroků v tichu divadelního prostoru a ve vzpomínce na obrazy z něj mění držení těla divákova taktéž v postoj téměř taneční, s hrdě a vznešeně (možná povzneseně) zdvihnutou bradou i rameny. Není jich mnoho 100procentních, toto ano.
(zadáno: 10.3.2011)
Můžete si klidně zacpat uši, ale párkrát se zavlní boky, pod reflektorem blýsknou oči, postavy zaujmou svá místa na opačných březích řeky a Vy stejně budete vědět, o čem se hraje!
Důkaz toho, že i když tady Vaše srdce a svědomí nerozhárají slova ruských starců, nebo nebudete strženi dokonalým příběhem, způsob provedení Vás může ohromit tak, že hodnotíte například následovně:70% - divadlu, režisérovi, hercům, hudebnímu aranžmá! S odstupem času měním na 80% minimálně za tu hudbení aranži.
(zadáno: 10.3.2011)
Hlavně visuální stránka je dokonalá, viděla jsem to asi před rokem, a doteď jsou některé obrazy úplně čerstvé. Lesknou se duhové kuličky, proplétají se těla a současně vzniká křídou zachycený pohyb na podlaze, ozývá se kašel a řízky voní...