Braddy

Winternitzova vila má kouzlo sama o sobě a pokud se takto doplní o malinký střípek ze své historie, tak dostanete sice malý, ale vtipně dojemný příběh. Lucie Trmíkova prostě umí a její postavy jsou vždy plné života. Ale umí i vtipné scénky (etuda s křeslem). A musím vyzdvihnout i úvodní skvělou kulturní vložku obou mladých herců J.Chadraby a L.Netušilové.

Scény jako že života, ale vlastně byste radši kdyby to byla jen fikce. Tiktokministryně (přesná M.Jindrová) peskuje svého asistenta M.Frňku, a samozřejmě za všechny problémy můžou ti ostatní. Následný blackout překvapí a zasáhne do několika osudů postupně se střídajících na jevišti: již zmíněná paní, "běžná" rodinka, dva sousedi ve výtahu (za mě asi best scéna), vlaková ostraha. Každý řeší nastalou situaci po svém. Tvůrcům se podařilo všechny tyto často bizarní figurky vykreslit naprosto dokonale (zvlášť M.Frňka je v tom mistr). Prostě další výborný počin Ductusu.

Osobně mám rád, když se tvůrci snaží trochu rozbít klasický koncept inscenace, třeba tím, že jako v tomto případě sedí diváci přímo na jevišti a děj se odehrává (nejen) v hledišti. V případě této inscenace to mělo opodstatnění a i když je pravda že v druhé půli vidíte většinou z herců jen jejich siluety v dálce, na mě to působilo autenticky a dodalo to ten potřebný pocit prázdnoty. Filip F. Červenka konečně dostal roli kde nehraje divného:) A oba spolu s T.Daleckým si ve hře skutečně máknou i fyzicky.

U některých představení víte (cítíte) po první minutě že to bude super. A někdy čekám na ten moment a říkám si ještě po půl hodině "tak pojďme, to dáte..." V případě Proměn jsem se nedočkal. Ale hodnotit se má pozitivně, takže mě bavil Amor, autíčko z pouti (vtipný nápad a velká závist), Pavlína Štorková jako Eurydika, Jindřiška Dudziaková jako Artemis a pánské Piškula, Březina a Havlínek (ale ne jejich Gen Z mluva)

Nestává se mi běžně (dětí nemaje), abych se dostal do divadla Minor. Přesto a nebo právě proto musím tvůrcům Macešky vyseknout poklonu a poděkovat za skvělý návrat do dětských let. Zároveň se skvěle podařilo nelehké téma podat s humorem, srozumitelně dětem a určitě si tam své najdou i dospělí. Prostě macecha může být vlastně milá Maceška, jen nesmíte mít hned předsudky. A jinak skvělá hudba, výprava, sporák, drak a další:)

Nepolíben filmem ani předchozím nastudováním jsem si mohl naplno užít uragán na jevišti v podání Zuzany Zlatohlávkové se skvěle zvolenými dalšími dvěma herci, Danem Krejčíkem a Anežkou Rusevovou. Oceňuji že to nesklouzává do trapnosti a přehrávání. Tomáši Čapkovi se podařilo udržet herce přesně na té hraně kdy to je pořád vtipné, ale divák se nemusí propadat studem. Prostředí Venuše se k té ošuntělé hokejistické hospodě hodí.

Vítr fučí, charaktery se mění a odhalují, na člověka padá tíseň. A extrémně hot Heathcliff ovládá jeviště plzeňského divadla, všechny obyvatele Hůrky i Drozdova a podmaňuje si Catherine a diváky. I když nejsem fanoušek těchto typů románů (co si budeme, je to trochu telenovela), tak plzeňské zpracování mě přesvědčilo že to nemusí být jen romantická, srdcedrásající nuda. Skvělý výkon M.Darnadyho a Kláry K.Kuchinkové. Fungující minimální výprava skvěle navodí tu neutěšenou atmosféru.

Nečekal jsem že mě představení určené primárně pro teenagery takhle dostane. Tady se prostě povedlo úplně všechno a je to přesně ten důvod proč chodit do divadla. V každém věku. Tvůrci dokázali do relativně kratšího představení narvat tolik současných témat která se týkají dnešních dospívajících, přitom to vůbec není nudné nebo trapné. Zvolená forma rapových skladeb to vystřelila o level výš. A pobavilo/překvapilo mě, jak se školství za posledních desítek let vůbec nezměnilo. Za všechny skvělé herce musím zmínit hlavně Denisu M.Posekanou, jejíž Marie Terezie by si zasloužila pomník:))

Ve Studiu G vsadili na dnes už téměř klasiku a za mě skvěle vystihli atmosféru toho dusného a drsného mikrosvěta Martina McDonagha. I balanc tragiky a humoru je dobře vystižený. Oceňuji práci se světlem, hudební složku (Roxette k tomu sedne) a výkony všech čtyř herců. I hostující F.Kohut do "rodiny" skvěle zapadá.

55% Moc rád bych hodnotil lépe, protože Tomáše Dianišku dlouhodobě obdivuji pro jeho umění spojit popkulturu s často vážnými tématy. V Havěti na to bylo opět našlápnuto, protože témat k zamyšlení je zde víc než dost a vtipných momentů taky. Barbora Kubátová a Jakub Albrecht opět excelují, K.Panzer trefil Pytlíka taky přesně na hraně. A pak je tu spousta jednotlivých vtipných scének, u kterých ale často zjistíte že už jste je někde viděli. Navíc je tam všeho tolik, že to rozbíjí ten hlavní příběh. Jak zde již někdo psal, je to trochu ten pověstný pejskokočičí dort. Ale pro někoho kdo tolik tvorbu Dianišky nezná to může být stravitelnější.

Vlastně jsem moc netušil co od představení čekat, ale nakonec hlavně díky skvělým hercům to bylo i přes vážnější téma vtipné. Nejvíc pobavil speed dating a textová komunikace. Opět velmi výborný František Florián a také Zbyněk Rohlík a jeho závěrečné zklamání při speed datingu. A Lukáše Cenkera bych vydržel poslouchat vyprávět hodiny.

František Florián v titulní roli (i přes hlasovou indispozici) konečně dostal víc prostoru a využil ji naplno. Stejně tak mě příjemně překvapila Anna Veselá, která se v roli manželky Biedermanna rozjela teda na max a má v inscenaci asi nejvtipnější roli. Huberta s Vavřincem coby žháře by si domů možná pustil leckdo... protože i když vám říkají pravdu, tak pravdě nikdo nevěří, že? Hra je i po tolika letech stále aktuální, nyní možná ještě víc. Konec byl za mě možná zbytečně doslovný a trochu roztříštěný.

Dan Kranich je prostě neskutečný živel a profík. Bez problémů mu uvěříte, že fakt někde má doma ve sklepě sklad mrtvol. Takže nabízené koblihy jsem si radši vzal:) Gabriela Míčová má u mě opět další bod! A otázka jestli je to komedie, když je to o takovém neveselém tématu...za mě ano.

Poslední z těch nejstarších stále uváděných inscenací Geisslers, která nám ještě chyběla. Je to příjemné poetické představení se skvělou Alenou Hladkou coby žárlící a správně nasr... ale úžasně zpívající Venuší. Oceňuji nápad s funkční scénou odehrávající se prakticky celou dobu ve "skleníku". Jen pro herce to asi musí být peklo. A pokud za mnou někdy přiletí Amor, chtěl bych aby vypadal jako Petr Šmíd!:)

Asi nejdrsnější Mayenburg, kterého jsme zatím viděli. Ralf je na zabití, jeho rodiče svým způsobem vlastně taky. A diváka musí mrazit jak je 9 let stará hra nyní ještě aktuálnější. To je možná i důvod, proč se většina diváků zdráhá smát i když hra je plná vtipných scén a hlášek. Prostě vám z té konfrontace s realitou není dobře. Tak snad to aspoň někým pohne, aby jenom apaticky neseděl a něco udělal. Cokoliv. V hlavní roli excelentní Jiří Hába. A budu parafrázovat zcizovák Ralfa, že "ta kr... režisérka vybrala představitele jeho rodičů skvěle!"

85% - O kauze jsem se dozvěděl až díky hře, takže pro mě bylo zajímavé postupně odkrývat jednotlivé souvislosti. Asi do půlky inscenace jsem si říkal, že to je takový průměr...do té doby než došlo na konfrontaci pachatele s pozůstalými. Pak to dostalo úplně jiný náboj a musím přiznat že mě to dojalo. Josef Fečo vás ani nemůže nechat bez emocí, jeho výkon byl na 100%!

Zničit vás může cokoliv. A nejen vás, ale nás všechny. Mě zničila (v dobrém) tato inscenace. Co se jeví na začátku jako politický thriller se postupně mění na ryze intimní drama, které jak se zmenšuje okruh záběru se stává hutnějším. Vlastně i scéna se postupně mění a zmenšuje. Gabriela Míčová tu má de facto hlavní roli a i v dalších rolích je skvělá. A pokud byste si nic jiného z toho neodnesli, tak se určitě objednáte k zubaři.

V podstatě je to velmi banální příběh, ale způsob vyprávění je typicky Schimmelpfennigovský a z velké části na tom má zásluhu i zpracování Eliáše Gaydečky a Lukáše Cenkera. Velmi rytmické představení i díky hudbě Štěpána Krafky. Všichni herci skvěle spolu hrají jako vyladěný orchestr a vlastně všichni jsou zároveň i hlavní postava. K slze na konci mi asi něco málo chybělo, ale jinak jsem byl spoko.

Inscenace spolku Jedl jsou téměř vždy zárukou že nebude nouze o silné emoce, zajímavé a drsné osudy lidí. To se splnilo i v tomto díle, kdy sourozenci Mannovi se snaží vymanit ze stínu svého slavného otce a jdou v tom doslova na dřeň. Michaela Krylová i Samuel Toman jedou naplno, rekvizity lítají někdy až do publika, scéna kdy se Erika naplno ponoří v zápalu hry na školního šikanatéra do role a vláčí Klause po zemi za vlasy mi zůstane dlouho před očima.

Osobně jsem byl hodně zvědavý jak se v Ústí poperou s "duchem" M.Donutila. Ale už v první minutě kdy herci nastoupili před publikum do řady v těch ujetých kostýmech bylo jasné, že to bude jízda. A byla. Asi se to nebude hrát 25 let, ale věřím že to bude mít úspěch neméně velký! Určitě musím zmínit Marii Machovou v hlavní roli, která se s ní poprala neskutečně. Michal Sikora velké plus za cool outfity a jeho snoubence/snoubenku? Ale vlastně všichni byli ve svých rolích přesní a věřím že tuto inscenaci by si Goldoni užil.

Představení, kde herci jsou sami za sebe a jsou tzv. s kůží na trh. Každý svým příběhem a způsobem. Každý je jiný a o tom to vlastně cele je. Představení je sice primárně pro teenagery, ale věřím že bude fajn když na něj vezmou i svoje rodiče nebo prarodiče. V něčem jim to může určitě otevřít oči.

Na začátek musím ocenit odvahu dramaturgie Stavovského divadla za nasazení této inscenace, která by podle mě sedla víc nějakému menšímu divadlu. Ale chápu že tam by se zase nevešla ta obří scéna. Asi půjdu proti proudu diváků, ale já jsem byl velmi spokojený a dostal jsem netradiční, ale přitom úchvatný zážitek. Začátek je trochu pomalejší ale pak se to rozjede a nepustí až do konce. Je tady na rozdíl od většiny filmových zpracování poměrně přesně převedena původní forma románu a monstrum tak dostane možnost vysvětlit důvod svého pozdějšího chování.

75% Viděno po obnoveném nasazení s Vojtou Franců v titulní roli, kterému role myslím pěkně sedla a do sehraného týmu zapadl. Nejvíc pozornosti na sebe pochopitelně strhnou piráti v čele s charismatickým Filipem Březinou, ale i Radim Kalvoda nebo Tomáš Weisser mě dost bavili. Celkově za mě povedená inscenace, která věřím pobaví dospělé i děti, které se taky občas postarají o vtipné interakce. Na konec nemůžu nezmínit Denise Šafaříka, který je sám podle mě je ve skutečnosti Petr Pan a jehož etuda s krocanem mě rozsekala:)

Když jsem zjistil, že se chystá inscenace Arabely, říkal jsem si že to bude buď strašný průsšvih nebo super věc. Naštěstí se stala ta druhá varianta a na mě dýchla báječná vzpomínka na dětství. Je to teda neskutečně rychlá jízda, někdy jsou v jedné scéně i tři dějiště najednou. I přes pochopitelnou nutnost krácení a vyškrtnutí nebo sloučení některých menších postav si hra zachovala půvab originálu a drží pohromadě. Exceluje pochopitelně Rumburak Tomáše Kobra ale i M.Czyžová je přesně ta křehká ale statečná Arabela. Malá výtka míří k těm ne úplně povedeným AI projekcím.