Grea

Přesně tohle od divadla chceš. Konečně důkaz, že Praha jezdí po republice i s něčím jiným než s prostoduchými komediemi. Krajčo se Švehlíkem hrají skvěle, byla jsem mile překvapena, ale hra sama o sobě je prostě dobrá. Ve dvou si poradit s takovým množstvím postav ovlivňujícími děj; jednoduchá scéna, skoro žádná světla, skoro žádná hudba, která hrála snad až při závěrečném monologu. Stovku nedávám jen z toho důvodu, že sprostých slov by mohlo být o třetinu míň, postava Dennyho by byla nadále dobře čitelná a charakteristická. /Ostrava, DK Akord, leden 2017

Obraz jsem viděla už v podání Buranteatru. Oproti brněnským kolegům byl zdejší rozjezd pomalejší, přesto si Aréna nezaslouží míň než 80%. Na hře je úžasné, že se rádoby točí okolo jednoho tématu, ale zároveň je o vztahových a emočních polohách tří kamarádů, které můžou ztvárnit jen herecké osobnosti se silným charismatem. A těmi Čuba, Kaluža i Cisovský bezesporu jsou.
~ Poslední hra Alberta Čuby v KS Aréna. Bude tam chybět.

/Viděna premiéra 23.9./

/Viděno na Colours of Ostrava 2016./

Mně se naopak prostřední povídka líbila, zajímavý námět, Šoposká už první slovem ("buclí!") bavila diváky, Štabrňák uměl hrát i beze slov a stejně jako Blažek měl skvělou mimiku. Konec s čivavou byl slabší, i v této třetí povídce se ale daly najít zajímavé prvky - třeba propojení dvou scén, kdy zničehonic začne po pódiu jezdit Schneiderová na mopedu. Celkově propojení jedné sedačky do vícero příběhu se mi líbilo. Ale uznávám, že za pár týdnů si už těžko budu pamatovat prvky děje, žádnou hlubší myšlenku ve mě hra nejspíš nezanechala.

Alternace: Schneiderová, Slaný, Šoposká.

Ze tří představení Mahenova divadla, které jsem měla tu možnost vidět, bylo toto to nejlepší. Přesto jen 50%, protože neurazí ani nenadchne. Výjimečný strhující zážitek se nekoná, ale aspoň člověk odchází průměrně naladěn, ne jako po Revizorovi silně znechucen. + 10% přidávám za to, že jsem se náhodou trefila do Noci divadel a po skončení představení jsme mohli do zákulisí, kostymérny, ale především na jeviště. Vidět Národní z pohledu herce, nádhera! Za tohle to stálo.

/Viděna premiéra 16.10.2015/

/Vždy bylo vyprodáno, proto viděno online na youtube./

EDIT: Po shlédnutí výjezdního představení v Ostravě zvyšuji z 90 na 100%. Více improvizace a zábavy, každé jednotlivé odehrání má jiné vtípky, můžete ho vidět znovu a znovu.

/Viděno v rámci Dream Factory Ostrava, 5.6.2014/

Představení plné černého humoru, postavy jinak než sprostě málem nemluví, ale v tom je to kouzlo. Je to řeč postav, žádná autorova prvoplánová snaha někoho šokovat. Občas jsem puritán a nemám pevný žaludek, tohle ale bylo ještě decentní a zábavné. Marnivé vztahy, působivé provedení. Skvělé dialogy!! Každá věta měla svůj smysl a kouzlo. Klidně bych šla ještě jednou. P.S. Po násilném Panu Polštářovi (od stejného autora Martina McDonagha), který je pro silné povahy, je pro mne Osiřelý západ o to skvělejší mix drsného světa a zábavy.
/Viděna premiéra 16.1.2015./

Nepodařilo se mi vidět naživo, na televizním záznam ale koukám už odmala (první divadelní hra, kterou jsem kdy v TV viděla, nejvíce mi tehdy utkvěla v dětské hlavě scéna s chlebem) a viděla jsem ho doposud nejméně třikrát. Je to představení jednoho muže, ale v českých vodách se neztratí a zaslouží si uznání. Pokud někdo chce komedii jako z partesu, má ji mít.

Viděno z TV záznamu (kdy jsem ještě spoustu narážek nechápala) i později naživo na Colours of Ostrava 2012. Bára Hrzánová je ve své roli skvělá a přesvědčivá. Poučné (hlavně pro nás, narozené v 90. letech), vtipné, věcné. Z tohoto představení nikdo nemůže odcházet zklamaný či s pocitem promarněného času.

Skvělé hudební swingové pozadí, kostýmy a scéna velkého posouvajícího se kopce. Vtipná "hlavní role" mrtvoly Harryho, který celou dobu jen leží a nechá házet svým tělem. Zajímavé charaktery postav a bezstarostnost ohledně mrtvého, vyzdvihla bych především výkon Anny Cónové jakožto slečny Ivy. Přesto tomuto představení scházel jakýsi šmrnc, grády, energie, spád! Nepřišlo mi to ani černé, ani komediální, ani detektivní. Diváci se párkrát pousmáli, ale popadání za břicha se nekonalo. Jednodušší, odpočinková hra, přitom potenciál byl podle mě podstatně vyšší.

Klasická pražská komedie, během které se dá i zasmát. Jak řekla moje mamka: "Viděla jsem už komedie lepší i horší." Tomu odpovídá i hodnocení - chci vidět komedii skvělou, nezapomenutelnou, ne průměr, u kterého za týden zapomenu, o co šlo. / Ostrava, 29.12.2014.

Byla to moje první hra z Arény a odpudila mě natolik, že jsem do divadla nezavítala následující tři roky. (Čímž jsem přišla o spoustu skvělých představení.)