Ivo Železný

Trapnost nad trapnost. Bylo mi herců líto. Scéna kajícného prozření padoušků by neobstála ani v průměrném ochotnickém představení. Konec utrpení byl už po čtvrthodině nekonečně daleko. Dle jen zdvořilostního potlesku soudě, byl to v sále převažující dojem z promarněných dvou hodin života.

Ve své době hra v USA nepochybně provokovala.V dnešní době a tady snad jedině Piťhu. Jen dvě nejstarší postavy jsou totiž heteráci.
Zkoumat, ctchbř nehodlám. Tenkrát to nepochybně parodie nebyla, dnes patrně ano. Ale smysl to totálně postrádá.

Přece jen mě pan režisér Eduard Kudláč něčím obohatil. Už nejsem divák, ale perceptor. No, našel jsem to v češtině jen ve významu smyslový orgán, tak doufám, že jen tápe, a neskrývá se pod tím hlubší význam z klasického fóru, proč říkáme policajtům orgáni.

Text chvilkami dával smysl. Kouř chvilkami nebyl. Světelné efekty včetně stroboskopu a porůznu promítání obrazů i textu také chvilkami nebyly. A byly na představení nejzajímavější. Vlastně jediné zajímavé. Řev byl. Často. Úbytek diváků během představení 17+. K přesilovce nedošlo.

Bezbřehá nuda, zpomalený film. Myslím, že jsem boj se spánkem místy prohrával. Proč? Protože si nedám pokoj, a pořád doufám? Protože nemám rozum? Protože jsem se nechal zmást vynikajícím Kyjem po kebuli?
Diváctvo na Zábradlí je specifické. Totálně jiné než ve všech ostatních pražských i jiných divadlech. Neustálé pubertální pochechtávání v hledišti završil dlouhotrvající potlesk.

Ježíšmarjá! Nejdřív jsem litoval herce, ale autorská inscenace snad znamená, že si to napsali a způsobili sami (?).
Kromě názvu to nemá s Macchiavelliho dílem nic společného ani obsahem, natožpak kvalitou, je to klamavá reklama na neumělé ochotnické představení.
S někdejším Divadlem Komedie ovšem ano. Genius loci v Divadle Komedie funguje znamenitě.Za deset let od mé poslední návštěvy se změnila doba, soubor, pokladní. Ale vyděšená otázka té někdejší: Vy na to opravdu chcete jít? dnes rezonovala stěnami divadla s nezměněnou platností.
Kouř byl.

Abych nebyl nespravedlivý, uchýlím se ke statistice. Za posledních 26 měsíců jsem viděl 359 představení. 16 z nich, tedy 4,7 % jich bylo podobně úděsně šmírovatých a jedno ještě mnohem horší. Jen pro zajímavost, jen pěti z nich přispěli amatéři. A to jsem amatérských představení musel vidět aspoň tři tucty.
Představení bylo vzácně jednolité. Nevím, co bylo horší. Text, režie, herecké výkony, scéna, kostýmy? Četl jsem, že to byl první autorský a režisérský počin Karla Janáka na dívadle. Doufám, že u jedináčka zůstane.

"Gombrowiczův filosofický thriller´ je znepokojivá četba o světě, který ztratil úběžník a kde má v důsledku toho jakýkoliv čin stejnou, totiž žádnou váhu." To je přesné. Prejtové vyjádření o prejtu. Byl to slovní prejt. Pamatujete Monty Pythony: spam, spam, spam. Ale bože, na dvě hodiny dvacet bez přestávky. Úbytek diváků během představení 5+, ale druhý východ z hlediště jsem nesledoval. Kouř byl.