Janha

Docela pichlavý remix novodobých národních dějin.

Kabaret krutosti...

Tři herečky (v paměti mi utkvěla především Petra Bučková) a několik vrstvících se hlasů, většinou patřících depresivní pacientce. Lahůdková experimentální hra, anebo projev chorobné mysli? Je to myslím jedno. Hranice mezi vnější realitou a vnitřním hlasem je prolomena, identity se divoce přelévají. Na pozadí toho všeho se vynořují otázky o (ne)normalitě, tlaku okolí, labyrintech lidské duše, nemoci... Inscenace připomíná kabaret (režie: Filip Nuckolls), je tragický i groteskní zároveň. Dominuje však sebedestruktivní smutek, hněv, znechucení.