JáraTym

Velmi dobře zpracovaný klasický kus, který dokáže vyniknout svou estetickou a vizuální stránkou. Z hereckého souboru jsou všichni dobří, akorát Jan Vondráček žoviálně přehrává, ale to se dá v tomto případě omluvit, protože Divadlo v Dlouhé dokázalo, že i když se z klasického textu neudělá "moderna", může být pohádkově půvabný a i tak srozumitelný pro oko dnešního diváka.

Vizuálně nepřekonatelné. Valérie archetypem dětství, které musí skončit. Elza předobraz budoucnosti, co přijde potom. Dům pro panenky (či pro slepice) obrazem dospívající duše. Sen odrážející hořkou skutečnost na surrealistické paletě v magických barvách. A jak mohou být magičtější než s "Laternou Magikou", která je spolu s činoherci v perfektní formě - objevují (a opěvují) své mládí a plaší trudnost stáří, kterého se bojí. Proč je od letitosti jenom krůček k nymfomanii? Existují upíři jenom v pohádkách? Nebo se za nimi skrývá nějaká daleko strašidelnější metafora? A z jakého důvodu přebírá Elza otěže příběhu, místo své vnučky? Zjistěte to.

Magický Ardenský les, který zasadila režisérka společně s Shakespearem vzkvétá na základě hereckých výkonů - kdy si každý svůj part náležitě užívá - v čele s nadprůměrnou dvojicí (Matějíčková a Melša, jsou skvělí), na mystičnosti dodává živá hudba (která ovšem občas přehluší zpívající herce), světélkující scénografie (jejíž funkci v lese by šlo zlepšit - herci často promítaný základ "přestíní") a to celé dohromady, s textem rázně upraveným uchu dnešního diváka, vyplivne inscenaci, ve které jde o všechno a zároveň o nic. Která je epochální a zároveň šíleně bláznivá, co nemá mantinely a mnohdy ani logiku. Pojď blíž. Není nám v lese líp?

Zde se pravděpodobně nesešla skutečnost s očekáváním. Ale i tak, herci jsou povětšinu času dobří, pokusy z fyziky povedené, jen těch pasáží se strunou a čtením by bylo třeba trochu proškrtat.

Tohle nastudování trpí základními nedostatky. Od nulové scénografie, přes špatně slyšitelné herce, po přílišné vyhnání všech situací do trapně humorných poloh. Hlavní dvojice je nijaká - Rojková jen odříkává text a je jí často špatně rozumět. Bebarová obludně přehrává - patrně jí dali až moc velkou volnost... Dotáčka knížete na velké plátno je naprosto zoufalý tah, stejně tak "drákulovské krvinky" které pořád chodí bez jakéhokoliv záměru nebo cíle po jevišti. Hudba je velké plus, celou inscenaci ovšem zachránit nedokáže. Už i z toho důvodu, že proškrtaný text kašle na vztah obou znepřátelených rodů. Tento milník se slézti se ctí nepodařilo.

Nevtipné, nevkusné a pofidérně zpracované představení které se neuvěřitelným způsobem vleče, dokonce až do takové míry, že vám začíná být Holubové líto, že nemá možnost cokoliv hrát.