Jitrenka

Na představení jsem šla se znalostí knihy. Stejně jako mnozí, ani já jsem nepochopila, proč jednu postavu hráli tři různí (barevně odlišení) herci. Prostřední část by si zasloužila výrazné zkrácení.

Dramox. Já jsem snad viděla úplně jiné představení, než všichni ostatní. Zoufale nevtipné, plné přeřeků, vzájemného se odbourávání (byla to derniéra, tak si to herci asi chtěli užít). Pomalé s množstvím úplně hluchých míst. Hudební podkres na tempu také nepřidal. Ani ten konec tuto za mě naprosto nudnou inscenaci nezachránil. Jedlíci se mi líbili mnohem víc.

Záznam. Úplně mi nesedla scéna. Převrácené gauče, židle... Hudba byla chvílemi poměrně rušící. Nejvíc se mi líbila Kristýna Leichtová. Jak režisér uchopil hru, se mi moc nelíbilo.

To bylo velké šlápnutí vedle. První čtvrtina, kdy byl na scéně Stalin, byla povedená. Podařil se vytvořit dojem všudypřítomného strachu a obav. Po odchodu Stalina šla kvalita prudce dolů. Celé představení se začalo rozpadat. Všudypřítomné vulgarismy zaplnili prostor. Je možné, že reálné postavy takto mluvili, ale na jeviště dle mého názoru v takovém množství nepatří. Pokud je jich příliš, stanou se kontraproduktivní a představení narušují. A nápad pojmout tuto tragickou dobu jako komedii mi také nepřišel jako dobrý. Násilné vkládání rádobyhumorných situací (někdy opravdu na sílu) nebylo vhodné. Naopak chválím scénu, nápadité.

Tak tohle mě úplně minulo. Vtipu pomálu a pocit trapnosti převažoval.

Viděno online. Celé představení jsem si říkala, jestli to opravdu myslí vážně. Korunu tomu zmaru nasadil režisér Lážnovský, který si při posledním výstupu, kdy sdělil, že tento kus režíroval, rozbil vajíčko o hlavu. 10 % z milosti, ale pocitově je to odpad. Naprosto nezvládnutá režie. Zbytečně promarněná hodina mého života. Koukám, že pan Lážnovský si libuje v adaptacích filmů na divadlení prkna. Proč, když existuje skvělý film? A když, tak to musí být po všech stránkách dokonalé, aby se to alespoň vyrovnalo předloze. Tady se to nepovedlo ani omylem. Velké zklamání.

Mám tuto hru opravdu ráda, Čapek je můj oblíbený dramatik, ale tohle bylo zklamání. Představení nemělo tempo. V představení bylo příliš hluchých míst a ani hudební vložky představení nepřidaly. Scéna se také příliš nepovedla. Tak nic, zůstanu u rozhlasové hry s Rudolfem Hrušínským jako tulákem.

Tohle bylo snad to nejhorší, co jsem na divadle viděla. Nebýt tam s dcerou (která chtěla zůstat), odcházím po 10 minutách. Styděla jsem se neskutečně za herce, že se uvolili hrát v takové banální a zbytečné hře, ale i za diváky, kteří propukali v hurónský smích, když okatě narežírovanou "náhodou" spadl herci ručník a viděli nahé pozadí. A to se nezmiňuji o naprosto pitomé pointě. Jestli vám stačí ke štěstí vidět nahý zadek, tak běžte. Pokud máte trochu vkus, vyhněte se této inscenaci velkým obloukem.

Myslela jsem si, že nic horšího než Dva nahatí chlapi, už na divadle neuvidím. Chyba lávky. Pokud by to hodnocení umožňovalo, tak dám záporné hodnocení. Tohle byla neskutečná slátanina. Po půlhodině jsem litovala, že sedíme uprostřed a přemýšlela jsem, jak uniknout. Při písničce Láska je láska jsem nevěřila, při písničce Za svou pravdou stát jsem byla už regulérně naštvaná. To si Spirituál kvintet nezasloužil. Plně souhlasím s paní Vodákovou. Taky jsem netleskala, protože nebylo čemu. Nikdy jsem z divadla neprchala, až dnes, hned jak se na přestávku rozsvítila světla. Nebyla jsem sama, hned za mnou odjíždělo několik aut.