Kjama

Shrnutí jednou větou: Nostalgie a supr písničky x zklamání a promarněná šance. Těšila jsem se na vynikajícího Lamboru, dostala jsem vynikajícího Krejčíka. Potěšili Fikar, či Krejčíková. Oceňuji rockovou kapelu nahoře a nápadité kostýmy, které byly skvěle ušité včetně různých detailů a vychytávek. Tím veškerá pozitiva končí. Největším kamenem úrazu byl zvuk. Kdykoli hrála kapela, řečníkovi, či zpěvákovi nebylo rozumět. Na scéně jsem marně hledala pražské padesátkové Dejvice. Rebelantství mladých se vzalo takovou zkratkou, že je neuvěřitelné, až směšné, choreo nebylo secvičené. Příště líp, pls!