Riccardo

Když se na hru díváte jako na nenáročnou, tak se poměrně dobře bavíte. Myslím si však, že autor chtěl docílit něčeho vyššího, což se mu i vzhledem ke krátké stopáži hry příliš nepodařilo. Přesto souhra geniálního Hynka Čermáka a Vladimíra Polívky byla povedená. Zejména konec je překvapivý. Hra neohromí, ale ani nezklame.

Dodnes vidím, jak se zvedne opona a František Němec svým "ďábelským" hlasem začne recitovat Záhořovo lože... Jedno z nejlepších představení, co jsem v životě viděl. Provedení Kytice diváka ohromí, umlčí, okouzlí... a vše za recitace Erbenova díla a doprovodné hudby. Velkolepá barevná podívaná za účasti mnoha předních umělců ND. Pro nejlepší zážitek doporučuji sedět v zadních řadách, aby divák viděl celou scénu neboť se představení odehrává po celé délce i výšce jeviště.

Dle komentářů soudím, že jsem asi viděl představení v den, kdy neměli herci svůj den a bylo to vidět. Hra s předvídatelným dějem skončila tak nějak divně a celkové provedení mě nijak neoslovilo.

Člověk se sám sebe během představení občas ptá, zda je v divadle nebo v kině. Technicky velmi zajímavé provedení, které se do velkolepé budovy Státní opery určitě hodí. Robert Mikluš se divákům odhalil až do morku kosti, za což mu patří náležitý potlesk. Nastudování této hry patří k těm nejlepším v současném repertoáru v ND. Po odchodu z divadla budete tento zážitek dlouho vstřebávat. Pro ještě větší zážitek doporučuju sedět v prostředních řadách a dále od jeviště, abyste na jeviště a plátno pohodlně viděli.

Skvělá letní oddechovka u které se zasmějete a odpočinete si. Pokud jste milovníci her a knih Patrika Hartla, vřele doporučuju. Bob Klepl v roli cholerického otce opět nezklamal a příjemně překvapila i Monika Absolonová, která se alternuje se Sabinou Remundovou. Osobně se mi hra líbila více jak Líbánky na Jadranu.

Jak již bylo řečeno... herecký koncert Ivy Janžurové a Evy Holubové za přispění mnoha hereckých kolegů. Oceňuji především Romana Štabrňáka, který po boku "svých tetiček" doslova zářil. Na začátku se občas ztrácíte v pomalejším ději, ale poté to nabírá na obrátkách. Hra tragická i komická, u které se člověk rozhodně nenudí. U paní Janžurové téměř nepoznáte, že je o skoro 20 let starší než paní Holubová. Studio DVA uvedlo další skvělou inscenaci.

Asi velké očekávání zapříčinilo, že se mi hra moc nelíbila. Laciný humor a přehrávání herců, kteří ve hře hráli, že hrají... Neustálé vykřikování slova "sardinky" po čase omrzí. Jedna ze slabších inscenací Studia DVA.

Měl jsem možnost vidět před představením dramaturgický úvod s Miroslavem Oščatkem, jehož vysvětlení této inscenace povýšilo zážitek z představení. Hlavním cílem autorů je odprostit Švejka od jeho tradičního českého pojetí. První minuty na jevišti jsou pro diváka zděšením, ale pak celému příběhu začínáte rozumět a na závěr sledujete krutý a hořký konec. Klobouk dolů před všemi herci, zejména před Daliborem Bušem v roli Švejka, protože představení je fyzicky náročnější. Představení není určitě pro každého, ale jistě zaujme spoustu diváků.

Hra, u které se především pobavíte a mnozí zavzpomínáte na své dětství v 70. a 80. letech 20. století. Pavel Liška a Michal Isteník nezklamou. Živý hudební doprovod tří hudebníků/herců přímo na jevišti ocení nejeden divák.

Viděno na premiéře 23. května 2024. Velmi působivá inscenace se zajímavou a nevšední scénou. V roli Hamleta výborný Tomáš David, který se s rolí skvěle vypořádal. Přestože se jedná o jednu z nejdelších her Shakespeara, nenudil jsem se i díky překladu pana Martina Hilského. Rovněž k plynulosti děje pomohly i menší škrty, které však hře, dle mého názoru, vůbec neuškodily. Některé momenty se jistě lépe vystihnou, až bude mít hra více repríz. Závěrem snad dodat, že tato inscenace je velmi zdařilá a v "moři Hamletů" jistě po čase vynikne.