Rivah

Nicotné. VZR.

Nejistý a nesouvislý výklad románu. Režie je plochá, nevýrazná a má všechny neduhy dua SKUTR, tj hysterické přehrávání, gestické výstřednosti, křečovité smíchy, postavy jsou nesmyslně nastrojeny. Některé postavy mluví tak slabě, že jsou slyšet do poloviny hlediště. Inscenace se vůbec nedá srovnat s režií stejné hry Oxany Meleškiny v Národním Divadle nebo Alexandra Minajeva v ostravském Divadle Petra Bezruče. ROZHODNĚ NEDOPORUČUJI, NÁVŠTĚVA NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!!!

Macchiavleho je tam pět minut skandování před koncem, hra končí politickým prohlášením. Trapný obsah, ale hráno s nadšením.

Jestliže Čechov tvrdil, že jeho hry jsou komedie, jistě tím nemyslel nesmyslné zmítání postav, výkřiky a jiné trojčení, navíc nepředstavitelně natahované. Litoval jsem diváky, kteří uvězněni v hledišti nemohli odejít.
Těch 10% dávám jen za dialogy, které se SKUTRU nepodařilo potlačit a zničit.

Výplodem Mikuláškovy fantazie jsou křečovité, nesmyslné a trapné herecké etudy mající jen málo společného s naléhavými existenciálními tématy Bergmanových děl. O tom, že je to nějaké umění, nemůže přesvědčit ani aplaus většiny kritiků. Chce se konečně říci: KRÁL JE NAHÝ!

O ničem