Simi69

Velké divadlo na nápadité scéně. Zdařilá adaptace slavného filmu postavená především na hereckých výkonech.
Tradičně výborná Andrea Elsnerová ztvárnila proměnu z bezstarostné maminky, která opouští s lehkým srdcem svůj svět, aby záhy s hrůzou zjistila, kam se to dostala a že odtud není návratu. Živočišný a dobrosrdečný Igor Bareš. A především pak skvělý Daniel Bambas, jehož slizký, pedantský biskup se postupně mění v čistého psychopata a spěje k zaslouženému konci. Konečně i obě "malé velké" děti Viktor Javořík a Tereza Terberová dobře zapadají do stavebnice dobře vystavěného dramatu..

Zločin a trest po Česku. Odvrácená tvář první republiky. Skvělé herecké výkony Marka Lambory a Jany Kotrbaté jako dvou mladých lidí na okraji Prahy a na okraji společnosti. Jsem přesvědčený, že oba čeká velká budoucnost..
Opravdovou senzací inscenace je pak Igor Bareš jako zkrachovalý soudce, který nalezl spravedlnost v alkoholu. Po jeho jednotlivých výstupech jsem zažil jinak v činohře nevídanou věc - potlesk na otevřené scéně. Naprosto zaslouženě, už jen kvůli němu musíte vidět!

Mnoho pohybu pro nic.
Herci pobíhají a poskakují po jevišti Národního divadla v naději, že se tím zakryje vyprázdněný obsah inscenace. To je ale omyl.. Tuhle samoúčelnou exhibici nelze zachránit ani s použitím veškerého drahého kovu, co ho ve "Zlaté kapličce" je, pořád to bude jen nablýskaná nuda.
Procenta navíc za jediný zapamatovatelný herecký výkon Magdaleny Borové, a za možnost vidět na jevišti Ivu Janžurovou a Janu Preissovou, i když u jejich rolí, stejně jako u všech zbývajících, mi přišlo vlastně úplně jedno, kdo je hraje..

Zoufale neoriginální příběh slepený z řady dříve použitých, metodou pejska a kočičky při přípravě dortu. K tomu spousta "humoru", za který by se nemusel stydět ani Zdeněk Troška. Ale Radek Balaš?!
A jako "bonus" přítomnost Bořka Slezáčka na jevišti, jejíž důvody jsou mi záhadou - kvůli herectví ani zpěvu tam tedy rozhodně být nemohl..
Procenta navíc za Michaelu Gemrotovou a její interpretaci některých písní zajímavější než originál.
Další plus za vtipnou inscenaci některých písniček, alespoň trochu připomínající Mýdlového prince, jehož poetika se jinak autorovi bohužel zcela vytratila..

Mé nadšení z premiéry mne přimělo o 3 dny později navštívit první reprízu.
Mé nadšení z inscenace je takové, že se nedá vměstnat do 600 znaků, proto výjimečně připojuji blog.. (více v článku na blogu)

Pěkně provedený pohodový kousek. Pomalejší rozjezd v prvním příběhu, který lépe vynikl ve filmu. Pak už to byla jízda - jiskřivá konverzačka v prostřední části, skvěle zahraná Miloslavem Tichým a Anežkou Rusevovou. A nakonec nejbláznivější příběh jedné ohrožené svatby, který si opravdu vychutnali Jana Zenáhlíková a Jan Krafka v rolích nešťastných rodičů.

Tak jako příběh to v podstatě nemá.. Ale to jsem vzhledem k žánru a tématu ani neočekával. Přesto jde o pohodovou záležitost, díky které jsem strávil příjemný páteční večer u dobře zazpívaných a mnohdy nápaditě inscenovaných písniček. Hvězdou večera je určitě Jana Zenáhlíková.

Pro mne naprostá bomba. Objevil jsem Ladislava Klímu a zjistil, že i filozof může být nesmírně zábavný. Samozřejmě velkou zásluhu na tom mají herecké výkony - kromě téměř všemi zmiňovaného Jana Vondráčka bych rád zmínil ještě aspoň Miroslava Hanuše, ale skvělí byli všichni.

Humor tohoto seriálu není úplně můj šálek čaje. Přesto se v Rokoku hraje povedené a pohodové představení s pár opravdu vtipnými momenty. Dominantní Vasil Fridrich, včetně náročných pohybových kreací, a jako jeho pravá ruka Jiří Hána - nádherně slizká a vlezlá osoba, kterou za kolegu opravdu nechcete..

Velké drama na velké scéně. Americké Kladivo na čarodějnice. O fyzickém mučení pouhých pár zmínek, psychická muka řady zúčastněných značná. V té atmosféře jsem neměl sílu se smát "s davem" několika málo odlehčeným momentům. Z ústřední dvojice pro mne přesvědčivější úžasná Andrea Elsnerová. Nesporný bonus inscenace, když se na jevišti ještě dnes sejdou, byť v menších rolích, Regina Rázlová, Svatopluk Skopal a Jaroslav Satoranský.

I když jsem viděl až letos, tak pro mne jednoznačně kandidát na představení roku 2018. Po Strýčkovi Váňovi další důkaz, že prostředí Divadla Rokoko ruské klasice svědčí. Působivě vystižená temná atmosféra carského Ruska. Excelentní herecké výkony. Vedle tradičně skvělého Jiřího Hány především úžasný Viktor Dvořák, jako malý ruský človíček (ale klidně i český), jehož věčně sehnutý postoj dokonale ilustruje jeho charakter. A samozřejmě krásná Nina Horáková jako osudová žena, která přitahuje všechny kolem a zároveň z ní jde strach.

Dokumentární drama z neveselé doby. Aktuální, až běhá mráz po zádech. Vedle povinné četby by se měla zavést povinná představení - jednoznačný kandidát. Tradičně skvělý Jiří Hána, kterému zdatně sekundoval především Viktor Dvořák, hlavně jako dokonale vystižený Václav Havel. Originální orámování příběhu setkáním Čapka s Havlem, kromě nesporného společného obsahu i formální souvislost - Listy Olze/Dopisy Olze.