Višňový sad

25% Stejně jako Pavel Širmer neupírám této inscenaci zajímavost nezvyklého pohledu, oním "jistým přínosem" si už nejsem tak jist. I když, tím, že Jan Frič odkazuje na zlatou éru Divadla Na zábradlí, vlastně celkem dobře ilustruje úpadek této scény v posledních letech, kterýžto nachází odraz v závěru Čechovovy hry. Nedostavuje se ale smutek a nostalgie, nýbrž úleva z končícího trápení a naděje, že nové bude lepší.

Režisér J. Frič dějství Čechovovy hry koncipoval odlišně, inscenace může mít příznivce i odpůrce. Mé vidění: Slibné první dějství se zajímavě posunutými a oživenými charaktery vystřídala ne úplně šťastná stylizace druhého, která snad měla znázorňovat snahu postav natlačit se na vyprázdněný „západ“ (možná s odkazem na Léblova Strýčka Váňu). Ve třetím dějství vypukl mejdan, kde se projevila absence hodnot a fakt, že jde jen o „Money“. A závěr vidím jako nedotaženou paralelu s koncem éry v DNZ. Celkově jsem z nesourodého tvaru rozpačitý, ale zajímavost a jistý přínos nezvyklému pohledu neupírám.

15% Divadlo Na zábradlí sleduji pravidelně od zlatých časů P. Lébla. Podobnost Višňového sadu J. Friče s jeho inscenacemi nevidím ani vzdáleně. Dle mého názoru Fričova inscenace jen podtrhla a definitivně zpečetila stav, který na této scéně vládne cca posledních pět let. Ano, v tomto směru je to rozloučení stylové. A kdo ví, třeba to režisér přesně takto právě myslel... Takže vzhůru k novým začátkům, Na zábradlí totiž už může být jedině líp...