Noc tribádek

65 %. Hru shledávám osobně atraktivní hlavně pro princip divadla na divadle a to, že za předobraz Enquistově fikci posloužily reálie ze Strindbergova života, zejména etapa vrcholící manželské krize. Inscenace DpP vyniká vyrovnanými hereckými výkony, dialogy se daří po celou dobu udržet na frekvenci kousavého sarkasmu. Jízlivé, uštěpačné, vzájemně zraňující poznámky létají vzduchem jako pingpongové míčky, divadelní zkouška se vbrzku promění spíše v psychoanalytickou seanci. Čitelně tu vyznívá konfrontační pnutí vlivem egománie, hypersenzitivity i touhy po seberealizaci a citovém naplnění, pramenící z protipólností mužské a ženské emocionality.

65%. Inscenace zůstává někde na pomezí mezi řachandou a melodramatem. Už samotný text jednání postav dost hyperbolizuje a režisér Michal Lang vede herce k výrazné nadsázce. Některé scény vyzní vtipně, jiné rozpačitě a celkově se daří akcentovat téma toxického vztahu či misogynie, aniž by k nim ovšem inscenace řekla něco vyloženě objevného. Herecky mě to bavilo (tradičně hlavně velmi dobrá Tereza Dočkalová), ale Enquistova hra se asi nezařadí mezi mé oblíbené.

65% - Text, který se čím dál víc a víc cyklí v úvodní situaci, aby postupně jen blíž odhalil míru nesnesitelnosti slavného autora, který proslul jako známý misogyn, a útrpnosti takového předrozvodového setkání, mají šanci pozvednout zdařilé herecké výkony - dokud zejména T.Dočkalová a M.Lurie nezačnou sklouzávat k opakování svých hereckých manýr, mimo jiné snad ve snaze zdůraznit absurdně komickou rovinu celého večera a jedné nevydařené zkoušky. J.Teplý buduje po Hjalmarovi další podrobnou studii podobně nemocného charakteru, P.Gajdošíková přesvědčí jako drsná, místy trochu silácká, ale ve výhodách i nevýhodách toho samostatná žena.

Nebylo lehké si k této hře najít cestu. První část, to je řada přehnaně afektovaných proklamací, emočních výbuchů a není příliš jasné, jaký je vlastně záměr a kam to vše směřuje. Ale postupem času do sebe jednotlivé dílky pěkně zapadnou a dostane to svůj smysl a účel. Prakticky celou druhou část jsem si již velice užil. Za řadou nenávistných urážek, nad kterými se i dobře pobavíte, se skrývá hodně nevyřčeného, ale o to silnějšího, kontextu na věčném bojišti muži vs. ženy. Navzdory stáří hry, i době kdy se odehrává, působí více než aktuálně, což jen svědčí o její krásné nadčasovosti. Herecky výteční především J. Teplý a T. Dočkalová. 75%