Cesta k vodopádům

Dívka a její nevlastní otec řeší na cestě složitý vzájemný vztah a ještě komplikovanější osobní situace jich obou. Autor jde na dřeň, mnohdy pojmenovává kruté pravdy, které se lidé obvykle bojí přiznat druhým i sobě. Některé problémy jsou však kumulovány málo věrohodným způsobem, konstrukcím je těžké uvěřit. K realizaci režiséra M. Dočekala ani práci herců nelze vznést mnoho výhrad. Mladá energie a bezprostřednost A. Šťastné dobře doplňuje zkušeného J. Langmajera, jenž nesetrvává jen v osvědčených a vyzkoušených polohách.

55% - Velká poklona patří režisérovi a hercům, protože skutečně dělají, co mohou - po herecké stránce inscenaci není co vytknout: J.Langmajer i A.Šťastná jsou výborní. Problém jsem bohužel měla s hrou samotnou. Kdyby se zabývala "jen" vztahem otce a nevlastní dcery, nejspíš by mě zaujala výrazně víc. Všechny další motivy (dceřina traumata, vyjma těch "rodinných", a z nich plynoucí rozhodnutí), které se objevují, na mě působily jako nadbytečné a poněkud "prvoplánově" zahrnuté zápletky - ne vždy právě logicky a někdy poněkud přepjaté. (Ano, jde o vždy aktuální témata, ovšem v tomto případě z mého pohledu nevhodně využitá.)