A pak usnu a vstanu

To není divadlo. Je to koncert ve formě série živých videoklipů. Obával jsem se, jestli Iva Marešová bude pěvecky autentickou Zuzanou Navarovou. Byla skvělá! (Horší to bylo u ostatních hereček, ale v zásadě to nerušilo.) Hudební doprovod však působil překombinovaně, artificiálně, měl zcela jiný charakter, než v písních Z. Navarové. Celkově mě inscenace nebavila, podle mne nic nemůže být vzdálenější obrazu Zuzany Navarové (resp. obrazu, který nám Zuzana ukazovala). Jiné projekty mě oslovily více (Markéta Burešová, Aneta Krejčíková, Martina Trchová), mnohem lépe vystihly ducha písniček a odkazu Zuzany Navarové. (Záznam ČT art, 26.10.2026.)

Oslnivý scénický koncert. Průměrné divadlo, které neposkytuje divákovi neznalému života a osobnosti Zuzany Navarové téměř žádné informace, takže zůstávají jen nicneříkající fragmenty a hudba. A byť scénicky jsou písně ztvárněny skvěle, mnohdy bohužel hudba přehlušila zpěv, takže jsem příliš slovům písní nerozuměl. A kladu si otázku, zda skutečně Zuzana Navarová měla pro své písně takto hlasitou a velkolepou hudbu, která by přehlušovala zpěv. Asi se budu na nějaký koncert muset podívat, abych si toto ujasnil. Celé mi to vlastně přišlo příliš monstrózní a myslím, že komornost by byla lepší. Nicméně zážitek to byl. /27.5.2026 v Táboře/

Navštíveno na slavnostní premiéře v Klicperově divadle. Ne neprávem byla Zuzana na bannerech jako jedna z nejvýznamnějších rodaček ke kulatému výročí založení Hradce, její ztráta mě hluboce zasáhla a tu muziku z duše miluju. Takže už při první písni, kdy najednou do písně zpívané z pódia pustí autentický Zuzanin hlas, mně tekly slzy. Hudebně skvělé (je to vlastně scénický koncert, jak už tu bylo zmíněno) - táhne to paní Marešová, pěkná stylizace hereček do kabátů (jeden takovej mám někde ve skříni, tak pokud půjdu někdy podruhý (stojí to za to!), vystylizuju se taky;-)) Jediný WTF moment byly ty projekce - proto bodík dolů.

Tady nejde až tak o hodnocení divadelní inscenace, použité prostředky jsou velmi úsporné a jednoduché, nicméně režisér nechal promlouvat a vyniknout samotnou hudbu Z. Navarové, která je prostě geniální. Navíc moc dobře zahraná a zazpívaná. Dojalo mě to a zanechalo hluboký zážitek, co si od takovéto pocty přát víc? Díky za ni.

Zážitek.

Krásné představení, originální zpracování, výborné výkony herců, zpěváků, hudebníků. Skvělá pocta Zuzaně Navarové, jejíž přítomnost lze až fyzicky cítit.
Jak psal Martin Jareš přede mnou, už mám termín dalšího představení a vím, koho na to vezmu. A už se těším.
(SPOILER: Moc oceňuji zpracování konce představení. Režisér z nás mohl vyždímat poslední zbytky slz a emocí. Neudělal to a zakončil představení velmi citlivě a vkusně. Děkuji. KONEC SPOILERU)

Není to klasické divadlo ale všechno je tak jak to má být , hudba zpěv inscenace kontakt s diváky - cele vás to vcucne a na konci zjistíte ze vám tečou slzy, stojíte, tleskáte a přemýšlíte koho na to představeni vezmete až půjdete znovu

Silný scénický koncert odhaluje jedinečné dispozice hradeckého souboru ve vrcholné formě. Není to úplně činoherní představení), jedná se ale celkově o propracovaný, působivý a citlivý kus. Jen tak dál.

Škoda projekcí jinak fajn.

Citlivé úpravy písní. Škoda že v představení nebyli téměř žádné informace o životě Z. Navarové. A opravdu veliká škoda byla přítomnost projekcí, které postrádali jakýkoliv smysl.

Velkolepá pocta.Spíše koncert než divadlo. Krásné aranže. Jen nemůžu se zbavit pocitu,že Zuzana na ten velký efekt moc nebyla a její texty šly spíše do hloubky. Nejlíp vyšla Andělská,citlivě odzpívaná bez zbytečných vnějších nápadů.Určitě ale velmi pro diváka vstřícné pojetí této zpěvačky. Dobrý výběr písní.

100% to proto, že kromě jediné Laila tov, která se moc nepovedla, to byla hodina a půl krásných vzpomínek při aranžích které někdy překonaly originál. Celkový vizuál kostýmy, tančení, projekce, dvě hudební tělesa, nakonec dlouhá standing ovation, krása střídala nádheru

Něco tak nádherného a čistého jsem už hodně dlouho neviděl. Jestli vůbec někdy. Hudba Z.N. (zahráli Razam, Filharmonie HK), tanec (zejména herečky KD), zpěv (Iva Marešové + všichni herci KD), výprava (Jozef Hugo Čačko), choreografie (Marek Zelinka), režie (Pavel Khek), střípky z života Z.N. (nemá to souvislý příběh, ale to vůbec nevadí). Hluboká poklona celému tvůrčímu a inscenačnímu týmu Klicperova divadla a ta nejhlubší Zuzaně Navarové za všechny ty nesmrtelné písně, které nám tu nechala.

Dle mého názoru naprosto skvělé. Konečně zase jiný typ divadla v KD.

Celá koncepce je založena na genialitě Zuzany Navarové. Kdyby Z. Navarová nežila a nesložila tak skvostné písně, Klicperovo divadlo nemá o čem hrát. Děj tam totiž téměř nebyl. Bohužel nepovedená projekce, která herečkám nelichotila a bylo to tzv. ?mimo mísu?. Přišlo mi, že celá projekce vůbec nespadá k tématu Zuzany Navarové. Po taneční stránce nejlepší Maria Leherová, naopak L. Andělové to nešlo. Pěvecky rozhodně nejlepší a všechny herečky o několika levelů převyšující Iva Marešová, která ale není členkou uměleckého souboru Klicperova divadla. Proto se ptám, kde je to divadlo roku?

výtečné pojetí příběhu, žádná encyklopedie
zcela bych vyškrtl projekce, to se nedalo

Je to dobrá hra, nebo jsou jen stále dobré písničky Zuzany Navarové? Druhé je jistě pravda, o prvním stále přemýšlím.
Příběhu ve hře moc není, spíš pár zkazek, představení je sestavené prakticky jen z písní. I. Marešová zpívá tak výborně, že si člověk ani nepřeje, aby zpívaly herečky. Dokáže interpretovat křehkost i napětí v písních. Vyzdvihla bych originálně pojaté "Taši Delé". Oproti tomu "Ke zdi" bylo jen hlasité a úplně mu scházela dynamika a kontrast, na nichž píseň staví.
Tanec byl někdy uchvacující, jindy mírně estrádní. To, co se promítá za herce při zpěvu, někdy vypadalo, jako by to vytvořila AI podle prvních tří slov textu písně.

Emočně nejsilnější zážitek z divadla za dlouhé roky. Obdiv všem tvůrcům, dokázali zprostředkovat sílu a krásu hudby Zuzany Navarové a přenést radost z jeviště do hlediště a to bez laciného sentimentu. Skvělé hudební, taneční a hlavně pěvecké výkony.

Silný zážitek! Představení, které více než popisnou příběhovou linii nabízí sled obrazů, metafor, a hlavně úžasnou, silnou hudbu. V představení, které je poctou jedné z nejvýraznějších hudebnic české hudební scény mi to připadá jako skvělá volba. Kdo tedy přichází s očekáváním životopisné hry, bude překvapen. Funguje to fantasticky, hlavně to, že hudba je interpretovaná živě, a to velikým hudebním ansámblem. Zaslouženě je to jeden z největších hotů Klicperova divadla!

To není divadlo. Je to koncert ve formě série živých videoklipů. Obával jsem se, jestli Iva Marešová bude pěvecky autentickou Zuzanou Navarovou. Byla skvělá! (Horší to bylo u ostatních hereček, ale v zásadě to nerušilo.) Hudební doprovod však působil překombinovaně, artificiálně, měl zcela jiný charakter, než v písních Z. Navarové. Celkově mě inscenace nebavila, podle mne nic nemůže být vzdálenější obrazu Zuzany Navarové (resp. obrazu, který nám Zuzana ukazovala). Jiné projekty mě oslovily více (Markéta Burešová, Aneta Krejčíková, Martina Trchová), mnohem lépe vystihly ducha písniček a odkazu Zuzany Navarové. (Záznam ČT art, 26.10.2026.)

Emočně nejsilnější zážitek z divadla za dlouhé roky. Obdiv všem tvůrcům, dokázali zprostředkovat sílu a krásu hudby Zuzany Navarové a přenést radost z jeviště do hlediště a to bez laciného sentimentu. Skvělé hudební, taneční a hlavně pěvecké výkony.

Silný zážitek! Představení, které více než popisnou příběhovou linii nabízí sled obrazů, metafor, a hlavně úžasnou, silnou hudbu. V představení, které je poctou jedné z nejvýraznějších hudebnic české hudební scény mi to připadá jako skvělá volba. Kdo tedy přichází s očekáváním životopisné hry, bude překvapen. Funguje to fantasticky, hlavně to, že hudba je interpretovaná živě, a to velikým hudebním ansámblem. Zaslouženě je to jeden z největších hotů Klicperova divadla!

Oslnivý scénický koncert. Průměrné divadlo, které neposkytuje divákovi neznalému života a osobnosti Zuzany Navarové téměř žádné informace, takže zůstávají jen nicneříkající fragmenty a hudba. A byť scénicky jsou písně ztvárněny skvěle, mnohdy bohužel hudba přehlušila zpěv, takže jsem příliš slovům písní nerozuměl. A kladu si otázku, zda skutečně Zuzana Navarová měla pro své písně takto hlasitou a velkolepou hudbu, která by přehlušovala zpěv. Asi se budu na nějaký koncert muset podívat, abych si toto ujasnil. Celé mi to vlastně přišlo příliš monstrózní a myslím, že komornost by byla lepší. Nicméně zážitek to byl. /27.5.2026 v Táboře/

Navštíveno na slavnostní premiéře v Klicperově divadle. Ne neprávem byla Zuzana na bannerech jako jedna z nejvýznamnějších rodaček ke kulatému výročí založení Hradce, její ztráta mě hluboce zasáhla a tu muziku z duše miluju. Takže už při první písni, kdy najednou do písně zpívané z pódia pustí autentický Zuzanin hlas, mně tekly slzy. Hudebně skvělé (je to vlastně scénický koncert, jak už tu bylo zmíněno) - táhne to paní Marešová, pěkná stylizace hereček do kabátů (jeden takovej mám někde ve skříni, tak pokud půjdu někdy podruhý (stojí to za to!), vystylizuju se taky;-)) Jediný WTF moment byly ty projekce - proto bodík dolů.

Tady nejde až tak o hodnocení divadelní inscenace, použité prostředky jsou velmi úsporné a jednoduché, nicméně režisér nechal promlouvat a vyniknout samotnou hudbu Z. Navarové, která je prostě geniální. Navíc moc dobře zahraná a zazpívaná. Dojalo mě to a zanechalo hluboký zážitek, co si od takovéto pocty přát víc? Díky za ni.

Zážitek.

Krásné představení, originální zpracování, výborné výkony herců, zpěváků, hudebníků. Skvělá pocta Zuzaně Navarové, jejíž přítomnost lze až fyzicky cítit.
Jak psal Martin Jareš přede mnou, už mám termín dalšího představení a vím, koho na to vezmu. A už se těším.
(SPOILER: Moc oceňuji zpracování konce představení. Režisér z nás mohl vyždímat poslední zbytky slz a emocí. Neudělal to a zakončil představení velmi citlivě a vkusně. Děkuji. KONEC SPOILERU)

Není to klasické divadlo ale všechno je tak jak to má být , hudba zpěv inscenace kontakt s diváky - cele vás to vcucne a na konci zjistíte ze vám tečou slzy, stojíte, tleskáte a přemýšlíte koho na to představeni vezmete až půjdete znovu

Silný scénický koncert odhaluje jedinečné dispozice hradeckého souboru ve vrcholné formě. Není to úplně činoherní představení), jedná se ale celkově o propracovaný, působivý a citlivý kus. Jen tak dál.

Škoda projekcí jinak fajn.

Citlivé úpravy písní. Škoda že v představení nebyli téměř žádné informace o životě Z. Navarové. A opravdu veliká škoda byla přítomnost projekcí, které postrádali jakýkoliv smysl.

Velkolepá pocta.Spíše koncert než divadlo. Krásné aranže. Jen nemůžu se zbavit pocitu,že Zuzana na ten velký efekt moc nebyla a její texty šly spíše do hloubky. Nejlíp vyšla Andělská,citlivě odzpívaná bez zbytečných vnějších nápadů.Určitě ale velmi pro diváka vstřícné pojetí této zpěvačky. Dobrý výběr písní.

100% to proto, že kromě jediné Laila tov, která se moc nepovedla, to byla hodina a půl krásných vzpomínek při aranžích které někdy překonaly originál. Celkový vizuál kostýmy, tančení, projekce, dvě hudební tělesa, nakonec dlouhá standing ovation, krása střídala nádheru

Něco tak nádherného a čistého jsem už hodně dlouho neviděl. Jestli vůbec někdy. Hudba Z.N. (zahráli Razam, Filharmonie HK), tanec (zejména herečky KD), zpěv (Iva Marešové + všichni herci KD), výprava (Jozef Hugo Čačko), choreografie (Marek Zelinka), režie (Pavel Khek), střípky z života Z.N. (nemá to souvislý příběh, ale to vůbec nevadí). Hluboká poklona celému tvůrčímu a inscenačnímu týmu Klicperova divadla a ta nejhlubší Zuzaně Navarové za všechny ty nesmrtelné písně, které nám tu nechala.

Dle mého názoru naprosto skvělé. Konečně zase jiný typ divadla v KD.

Celá koncepce je založena na genialitě Zuzany Navarové. Kdyby Z. Navarová nežila a nesložila tak skvostné písně, Klicperovo divadlo nemá o čem hrát. Děj tam totiž téměř nebyl. Bohužel nepovedená projekce, která herečkám nelichotila a bylo to tzv. ?mimo mísu?. Přišlo mi, že celá projekce vůbec nespadá k tématu Zuzany Navarové. Po taneční stránce nejlepší Maria Leherová, naopak L. Andělové to nešlo. Pěvecky rozhodně nejlepší a všechny herečky o několika levelů převyšující Iva Marešová, která ale není členkou uměleckého souboru Klicperova divadla. Proto se ptám, kde je to divadlo roku?

výtečné pojetí příběhu, žádná encyklopedie
zcela bych vyškrtl projekce, to se nedalo

Je to dobrá hra, nebo jsou jen stále dobré písničky Zuzany Navarové? Druhé je jistě pravda, o prvním stále přemýšlím.
Příběhu ve hře moc není, spíš pár zkazek, představení je sestavené prakticky jen z písní. I. Marešová zpívá tak výborně, že si člověk ani nepřeje, aby zpívaly herečky. Dokáže interpretovat křehkost i napětí v písních. Vyzdvihla bych originálně pojaté "Taši Delé". Oproti tomu "Ke zdi" bylo jen hlasité a úplně mu scházela dynamika a kontrast, na nichž píseň staví.
Tanec byl někdy uchvacující, jindy mírně estrádní. To, co se promítá za herce při zpěvu, někdy vypadalo, jako by to vytvořila AI podle prvních tří slov textu písně.

To není divadlo. Je to koncert ve formě série živých videoklipů. Obával jsem se, jestli Iva Marešová bude pěvecky autentickou Zuzanou Navarovou. Byla skvělá! (Horší to bylo u ostatních hereček, ale v zásadě to nerušilo.) Hudební doprovod však působil překombinovaně, artificiálně, měl zcela jiný charakter, než v písních Z. Navarové. Celkově mě inscenace nebavila, podle mne nic nemůže být vzdálenější obrazu Zuzany Navarové (resp. obrazu, který nám Zuzana ukazovala). Jiné projekty mě oslovily více (Markéta Burešová, Aneta Krejčíková, Martina Trchová), mnohem lépe vystihly ducha písniček a odkazu Zuzany Navarové. (Záznam ČT art, 26.10.2026.)

Tady nejde až tak o hodnocení divadelní inscenace, použité prostředky jsou velmi úsporné a jednoduché, nicméně režisér nechal promlouvat a vyniknout samotnou hudbu Z. Navarové, která je prostě geniální. Navíc moc dobře zahraná a zazpívaná. Dojalo mě to a zanechalo hluboký zážitek, co si od takovéto pocty přát víc? Díky za ni.

Oslnivý scénický koncert. Průměrné divadlo, které neposkytuje divákovi neznalému života a osobnosti Zuzany Navarové téměř žádné informace, takže zůstávají jen nicneříkající fragmenty a hudba. A byť scénicky jsou písně ztvárněny skvěle, mnohdy bohužel hudba přehlušila zpěv, takže jsem příliš slovům písní nerozuměl. A kladu si otázku, zda skutečně Zuzana Navarová měla pro své písně takto hlasitou a velkolepou hudbu, která by přehlušovala zpěv. Asi se budu na nějaký koncert muset podívat, abych si toto ujasnil. Celé mi to vlastně přišlo příliš monstrózní a myslím, že komornost by byla lepší. Nicméně zážitek to byl. /27.5.2026 v Táboře/

výtečné pojetí příběhu, žádná encyklopedie
zcela bych vyškrtl projekce, to se nedalo

Něco tak nádherného a čistého jsem už hodně dlouho neviděl. Jestli vůbec někdy. Hudba Z.N. (zahráli Razam, Filharmonie HK), tanec (zejména herečky KD), zpěv (Iva Marešové + všichni herci KD), výprava (Jozef Hugo Čačko), choreografie (Marek Zelinka), režie (Pavel Khek), střípky z života Z.N. (nemá to souvislý příběh, ale to vůbec nevadí). Hluboká poklona celému tvůrčímu a inscenačnímu týmu Klicperova divadla a ta nejhlubší Zuzaně Navarové za všechny ty nesmrtelné písně, které nám tu nechala.

Silný scénický koncert odhaluje jedinečné dispozice hradeckého souboru ve vrcholné formě. Není to úplně činoherní představení), jedná se ale celkově o propracovaný, působivý a citlivý kus. Jen tak dál.

Citlivé úpravy písní. Škoda že v představení nebyli téměř žádné informace o životě Z. Navarové. A opravdu veliká škoda byla přítomnost projekcí, které postrádali jakýkoliv smysl.

Dle mého názoru naprosto skvělé. Konečně zase jiný typ divadla v KD.

Škoda projekcí jinak fajn.

Velkolepá pocta.Spíše koncert než divadlo. Krásné aranže. Jen nemůžu se zbavit pocitu,že Zuzana na ten velký efekt moc nebyla a její texty šly spíše do hloubky. Nejlíp vyšla Andělská,citlivě odzpívaná bez zbytečných vnějších nápadů.Určitě ale velmi pro diváka vstřícné pojetí této zpěvačky. Dobrý výběr písní.

Je to dobrá hra, nebo jsou jen stále dobré písničky Zuzany Navarové? Druhé je jistě pravda, o prvním stále přemýšlím.
Příběhu ve hře moc není, spíš pár zkazek, představení je sestavené prakticky jen z písní. I. Marešová zpívá tak výborně, že si člověk ani nepřeje, aby zpívaly herečky. Dokáže interpretovat křehkost i napětí v písních. Vyzdvihla bych originálně pojaté "Taši Delé". Oproti tomu "Ke zdi" bylo jen hlasité a úplně mu scházela dynamika a kontrast, na nichž píseň staví.
Tanec byl někdy uchvacující, jindy mírně estrádní. To, co se promítá za herce při zpěvu, někdy vypadalo, jako by to vytvořila AI podle prvních tří slov textu písně.

100% to proto, že kromě jediné Laila tov, která se moc nepovedla, to byla hodina a půl krásných vzpomínek při aranžích které někdy překonaly originál. Celkový vizuál kostýmy, tančení, projekce, dvě hudební tělesa, nakonec dlouhá standing ovation, krása střídala nádheru

Navštíveno na slavnostní premiéře v Klicperově divadle. Ne neprávem byla Zuzana na bannerech jako jedna z nejvýznamnějších rodaček ke kulatému výročí založení Hradce, její ztráta mě hluboce zasáhla a tu muziku z duše miluju. Takže už při první písni, kdy najednou do písně zpívané z pódia pustí autentický Zuzanin hlas, mně tekly slzy. Hudebně skvělé (je to vlastně scénický koncert, jak už tu bylo zmíněno) - táhne to paní Marešová, pěkná stylizace hereček do kabátů (jeden takovej mám někde ve skříni, tak pokud půjdu někdy podruhý (stojí to za to!), vystylizuju se taky;-)) Jediný WTF moment byly ty projekce - proto bodík dolů.

Celá koncepce je založena na genialitě Zuzany Navarové. Kdyby Z. Navarová nežila a nesložila tak skvostné písně, Klicperovo divadlo nemá o čem hrát. Děj tam totiž téměř nebyl. Bohužel nepovedená projekce, která herečkám nelichotila a bylo to tzv. ?mimo mísu?. Přišlo mi, že celá projekce vůbec nespadá k tématu Zuzany Navarové. Po taneční stránce nejlepší Maria Leherová, naopak L. Andělové to nešlo. Pěvecky rozhodně nejlepší a všechny herečky o několika levelů převyšující Iva Marešová, která ale není členkou uměleckého souboru Klicperova divadla. Proto se ptám, kde je to divadlo roku?

Krásné představení, originální zpracování, výborné výkony herců, zpěváků, hudebníků. Skvělá pocta Zuzaně Navarové, jejíž přítomnost lze až fyzicky cítit.
Jak psal Martin Jareš přede mnou, už mám termín dalšího představení a vím, koho na to vezmu. A už se těším.
(SPOILER: Moc oceňuji zpracování konce představení. Režisér z nás mohl vyždímat poslední zbytky slz a emocí. Neudělal to a zakončil představení velmi citlivě a vkusně. Děkuji. KONEC SPOILERU)

Zážitek.

Není to klasické divadlo ale všechno je tak jak to má být , hudba zpěv inscenace kontakt s diváky - cele vás to vcucne a na konci zjistíte ze vám tečou slzy, stojíte, tleskáte a přemýšlíte koho na to představeni vezmete až půjdete znovu

Silný zážitek! Představení, které více než popisnou příběhovou linii nabízí sled obrazů, metafor, a hlavně úžasnou, silnou hudbu. V představení, které je poctou jedné z nejvýraznějších hudebnic české hudební scény mi to připadá jako skvělá volba. Kdo tedy přichází s očekáváním životopisné hry, bude překvapen. Funguje to fantasticky, hlavně to, že hudba je interpretovaná živě, a to velikým hudebním ansámblem. Zaslouženě je to jeden z největších hotů Klicperova divadla!

Emočně nejsilnější zážitek z divadla za dlouhé roky. Obdiv všem tvůrcům, dokázali zprostředkovat sílu a krásu hudby Zuzany Navarové a přenést radost z jeviště do hlediště a to bez laciného sentimentu. Skvělé hudební, taneční a hlavně pěvecké výkony.