Molly Sweeney

Bylo to zrovna náhradní představení za "Kdo se bojí...?", takže jsem byl ten večer naladěn na přeci jen trochu jiný zážitek, ale přesto jsem se snažil si představení užít. Nicméně mě hra samotná moc nezaujala. Bavil mě V. Fridrich. Jeho výkon hru oživil.

Z mého pohledu tomu chybělo více hraní, přeci jen jsem šel na divadlo...

Nečekané a ohromně milé překvapení. Originální pojetí hry a skvělé výkony všech tří představitelů s Danou Batulkovou v čele. Hra, která opravdu chytila za srdce.

Zajimave resena hra, citlive interpretovana s dojemnym zaverem. Celkova myslenka se mi moc libila, klidne tempo bylo prijemnou zmenou. Chvalim D.Batulkovou i oba pany, kteri ji zdatne sekundovali.

Komorní inscenace sestavená z monologů tří postav. Není jednoduché udržet pozornost celou dobu, protože hra je poněkud statická, ale nicméně velmi dojemná a působivá. Pro silnější dojem by asi bylo třeba převést hru na menší scénu. Všichni tři herci zvládli své role výborně, ale samozřejmě vyzdvihnout musím zejména Danu Batulkovou v titulní roli.

75% Něžné, působivé, skvělé.

Nesmírně statická a relativně nudná hra. Zajímavý námět, v rozhlase bych ho asi ocenila, ale zde mi bylo líto, že divadlo rezignovalo na své výrazové prostředky. Chápu, že to mělo být originálním kladem představení, já jsem ho ale nebyla s to ocenit.

Inscenace Molly Sweeney v divadle Rokoko mě svou vypravěčskou silou pozřela a já seděl v hledí i jen pnul slechy. Trio ve složení Batulková, Fridrich, Procházka dokázalo svou silně vyvinutou verbální intonací herecky zapůsobit aniž by proto muselo hýbnout výrazně končetinou. Příjemné psychologické drama ze světa zaslepenosti.

Skvělá hra!!!! jedna z nejlepších u MDP.

Dana Batulková herecky poměrně dobrá. Vasil Fridrich dle mého přehrávající, nebo spíše režijně ne zcela dobře uchopený. Aleš Procházka se drží svých osvědčených kreací, které se ovšem časem omrzí...Nicméně u nikoho jsem nepocítil gradaci a představení se tak stává hrozně ploché.
Režijně a výpravně jde z mojí strany opět o zklamání, jako ve většině Zajícových inscenací.

Dokázal bych si představení představit na nějaké studiové scéně, klidně v Ábíčku, zde v Rokoku mi přišlo příliš jako pěst na oko...

Netradičně pojatá hra, složená pouze z dlouhých monologů jednotlivých postav. Žádnou velkou akci nečekejte, takže trochu hrozí i občasná ztráta pozornosti, do sebe mě vtáhla spíš až druhá půlka. Každopádně herci jsou skvělí a pěkně se u toho přemýšlelo.

Ředitel Zajíc se bohužel nezapře. Celé představení postrádalo jakýkoliv jasný režijní výklad složitého díla B. Friela. Hra se tak stává pro diváky, ale v tomto případě i pro účinkující, poměrně nudnou vitrínou, ve které by měly být vystaveny monology v poutavém hereckém balení. D. Batulková a A. Procházka tohoto dosahují temperamentem sobě vlastním. V. Fridrich se však drží, u něj po tuto sezónu typického, modelu kašpárka, jenž mi do psychologického dramatu příliš nepasuje. Snažení svých kolegů tímto zároveň znehodnocuje. Slepota Molly byla na počátku nádherně umocněna poměrně dlouhou tmou.

Zajímavé psychologické drama s filozofickým podtextem. Postavené na náročných monolozích, které Batulková, Fridrich a Procházka zvládli s bravurou. Pro mě něco nového, jiného, zajímavého. V čase divák vidí příklady zničující pomoci a krásně předvedení tématu slepota versus zaslepenost. Je to vkusně přemýšlivé.

Batulková velmi dobrá, zajímavě pojaté.

Bylo to zrovna náhradní představení za "Kdo se bojí...?", takže jsem byl ten večer naladěn na přeci jen trochu jiný zážitek, ale přesto jsem se snažil si představení užít. Nicméně mě hra samotná moc nezaujala. Bavil mě V. Fridrich. Jeho výkon hru oživil.

Z mého pohledu tomu chybělo více hraní, přeci jen jsem šel na divadlo...

Nečekané a ohromně milé překvapení. Originální pojetí hry a skvělé výkony všech tří představitelů s Danou Batulkovou v čele. Hra, která opravdu chytila za srdce.

Zajimave resena hra, citlive interpretovana s dojemnym zaverem. Celkova myslenka se mi moc libila, klidne tempo bylo prijemnou zmenou. Chvalim D.Batulkovou i oba pany, kteri ji zdatne sekundovali.

Komorní inscenace sestavená z monologů tří postav. Není jednoduché udržet pozornost celou dobu, protože hra je poněkud statická, ale nicméně velmi dojemná a působivá. Pro silnější dojem by asi bylo třeba převést hru na menší scénu. Všichni tři herci zvládli své role výborně, ale samozřejmě vyzdvihnout musím zejména Danu Batulkovou v titulní roli.

75% Něžné, působivé, skvělé.

Nesmírně statická a relativně nudná hra. Zajímavý námět, v rozhlase bych ho asi ocenila, ale zde mi bylo líto, že divadlo rezignovalo na své výrazové prostředky. Chápu, že to mělo být originálním kladem představení, já jsem ho ale nebyla s to ocenit.

Inscenace Molly Sweeney v divadle Rokoko mě svou vypravěčskou silou pozřela a já seděl v hledí i jen pnul slechy. Trio ve složení Batulková, Fridrich, Procházka dokázalo svou silně vyvinutou verbální intonací herecky zapůsobit aniž by proto muselo hýbnout výrazně končetinou. Příjemné psychologické drama ze světa zaslepenosti.

Skvělá hra!!!! jedna z nejlepších u MDP.

Dana Batulková herecky poměrně dobrá. Vasil Fridrich dle mého přehrávající, nebo spíše režijně ne zcela dobře uchopený. Aleš Procházka se drží svých osvědčených kreací, které se ovšem časem omrzí...Nicméně u nikoho jsem nepocítil gradaci a představení se tak stává hrozně ploché.
Režijně a výpravně jde z mojí strany opět o zklamání, jako ve většině Zajícových inscenací.

Dokázal bych si představení představit na nějaké studiové scéně, klidně v Ábíčku, zde v Rokoku mi přišlo příliš jako pěst na oko...

Netradičně pojatá hra, složená pouze z dlouhých monologů jednotlivých postav. Žádnou velkou akci nečekejte, takže trochu hrozí i občasná ztráta pozornosti, do sebe mě vtáhla spíš až druhá půlka. Každopádně herci jsou skvělí a pěkně se u toho přemýšlelo.

Ředitel Zajíc se bohužel nezapře. Celé představení postrádalo jakýkoliv jasný režijní výklad složitého díla B. Friela. Hra se tak stává pro diváky, ale v tomto případě i pro účinkující, poměrně nudnou vitrínou, ve které by měly být vystaveny monology v poutavém hereckém balení. D. Batulková a A. Procházka tohoto dosahují temperamentem sobě vlastním. V. Fridrich se však drží, u něj po tuto sezónu typického, modelu kašpárka, jenž mi do psychologického dramatu příliš nepasuje. Snažení svých kolegů tímto zároveň znehodnocuje. Slepota Molly byla na počátku nádherně umocněna poměrně dlouhou tmou.

Zajímavé psychologické drama s filozofickým podtextem. Postavené na náročných monolozích, které Batulková, Fridrich a Procházka zvládli s bravurou. Pro mě něco nového, jiného, zajímavého. V čase divák vidí příklady zničující pomoci a krásně předvedení tématu slepota versus zaslepenost. Je to vkusně přemýšlivé.

Batulková velmi dobrá, zajímavě pojaté.

Ředitel Zajíc se bohužel nezapře. Celé představení postrádalo jakýkoliv jasný režijní výklad složitého díla B. Friela. Hra se tak stává pro diváky, ale v tomto případě i pro účinkující, poměrně nudnou vitrínou, ve které by měly být vystaveny monology v poutavém hereckém balení. D. Batulková a A. Procházka tohoto dosahují temperamentem sobě vlastním. V. Fridrich se však drží, u něj po tuto sezónu typického, modelu kašpárka, jenž mi do psychologického dramatu příliš nepasuje. Snažení svých kolegů tímto zároveň znehodnocuje. Slepota Molly byla na počátku nádherně umocněna poměrně dlouhou tmou.

Dana Batulková herecky poměrně dobrá. Vasil Fridrich dle mého přehrávající, nebo spíše režijně ne zcela dobře uchopený. Aleš Procházka se drží svých osvědčených kreací, které se ovšem časem omrzí...Nicméně u nikoho jsem nepocítil gradaci a představení se tak stává hrozně ploché.
Režijně a výpravně jde z mojí strany opět o zklamání, jako ve většině Zajícových inscenací.

Dokázal bych si představení představit na nějaké studiové scéně, klidně v Ábíčku, zde v Rokoku mi přišlo příliš jako pěst na oko...

Netradičně pojatá hra, složená pouze z dlouhých monologů jednotlivých postav. Žádnou velkou akci nečekejte, takže trochu hrozí i občasná ztráta pozornosti, do sebe mě vtáhla spíš až druhá půlka. Každopádně herci jsou skvělí a pěkně se u toho přemýšlelo.

Komorní inscenace sestavená z monologů tří postav. Není jednoduché udržet pozornost celou dobu, protože hra je poněkud statická, ale nicméně velmi dojemná a působivá. Pro silnější dojem by asi bylo třeba převést hru na menší scénu. Všichni tři herci zvládli své role výborně, ale samozřejmě vyzdvihnout musím zejména Danu Batulkovou v titulní roli.

Bylo to zrovna náhradní představení za "Kdo se bojí...?", takže jsem byl ten večer naladěn na přeci jen trochu jiný zážitek, ale přesto jsem se snažil si představení užít. Nicméně mě hra samotná moc nezaujala. Bavil mě V. Fridrich. Jeho výkon hru oživil.

75% Něžné, působivé, skvělé.

Zajimave resena hra, citlive interpretovana s dojemnym zaverem. Celkova myslenka se mi moc libila, klidne tempo bylo prijemnou zmenou. Chvalim D.Batulkovou i oba pany, kteri ji zdatne sekundovali.

Batulková velmi dobrá, zajímavě pojaté.

Inscenace Molly Sweeney v divadle Rokoko mě svou vypravěčskou silou pozřela a já seděl v hledí i jen pnul slechy. Trio ve složení Batulková, Fridrich, Procházka dokázalo svou silně vyvinutou verbální intonací herecky zapůsobit aniž by proto muselo hýbnout výrazně končetinou. Příjemné psychologické drama ze světa zaslepenosti.

Z mého pohledu tomu chybělo více hraní, přeci jen jsem šel na divadlo...

Skvělá hra!!!! jedna z nejlepších u MDP.

Nesmírně statická a relativně nudná hra. Zajímavý námět, v rozhlase bych ho asi ocenila, ale zde mi bylo líto, že divadlo rezignovalo na své výrazové prostředky. Chápu, že to mělo být originálním kladem představení, já jsem ho ale nebyla s to ocenit.

Nečekané a ohromně milé překvapení. Originální pojetí hry a skvělé výkony všech tří představitelů s Danou Batulkovou v čele. Hra, která opravdu chytila za srdce.

Zajímavé psychologické drama s filozofickým podtextem. Postavené na náročných monolozích, které Batulková, Fridrich a Procházka zvládli s bravurou. Pro mě něco nového, jiného, zajímavého. V čase divák vidí příklady zničující pomoci a krásně předvedení tématu slepota versus zaslepenost. Je to vkusně přemýšlivé.