Premiéry

Vtipná, byť nelítostná groteska a třeskutá komedie z dob, kdy mít vlastní ložnici byl protiprávní luxus, z lidí se stávali „soudruzi“ a „občané“, z aristokracie chudina, z osobností vyvrhelové a z nicek oficiální persony s imunitou... Zoja Denisovna měla skoro všechno, po změně režimu nemá skoro nic. Jen přání – opustit zemi, která přestala být domovem… zemi, v níž byl ušlechtilý bonton vystřídán legalizovaným nemravem… A ještě něco má: Navzdory bytové krizi si v Moskvě díky svému šarmu, důvtipu a vlivným přátelům obhájila vlastní byt. Ten jí – a nejen jí – může pomoci vycestovat za hranice. Jak? Zoja má plán a zdatně ho uskuteční. Jeho slabina se však projeví tam, kde by ji nejméně čekala… Zojčin byt byl v SSSR uveden a krátce nato censurou zakázán. U nás se kupodivu, pravděpodobně díky ruskému jménu autora, hrál za totality v několika divadlech. V Pardubicích měl premiéru šest dní před začátkem sametové revoluce 1989. Ve Východočeském divadle je tedy inscenován podruhé. A jako by byl stále, nebo znovu aktuální… V režii Janusze Klimszy hrají Jindra Janoušková, Martin Mejzlík, Alexandr Postler, Petra Tenorová, Radek Žák, Petr Borovec, Ladislav Špiner, Petra Janečková, Zdeněk Rumpík, Martina Sikorová, Romana Chvalová, Josef Pejchal a Jan Musil.

Divadlo, film, pohybová performance, loutkohra, zvuková instalace a stínohra v Centru současného umění DOX. Ve spolupráci s DOXem Divadlo Letí, divadlo s vášní pro nové hry, připravilo unikátní projekt Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii., který je inspirován trilogií katalánského autora Esteve Solera. Do inscenace je zapojeno přes třicet herců, režisérů a scénografů (např. Daniel Špinar, Marián Amsler, Natália Deáková ad.) a má formu interaktivní (společenské) hry. Jednotlivé scény budou probíhat paralelně na několika místech zároveň a diváci budou mít možnost poskládat si výběrem svůj vlastní scénář. Každý účastník tak prožije svůj unikátní příběh na základě (společenských) témat, která si sám zvolí, která on považuje za klíčová. Projekt je uváděn v limitované sérii 5 repríz ve dnech 13. - 15. června.

Poslední premiérou velmi nabité sezony Divadla Na zábradlí je dramatizace románu Alberta Camuse Cizinec v režii Jana Mikukáška. Dramatizaci spolu s ním připravila Dora Viceníková. Hrdina Meursault, těžko pochopitelný vrah, je odsouzen k smrti, protože nechce přijmout roli ve společenských hrách a konvencích. Skutečnost kolem sebe přijímá, ale nehodnotí, je ve světě cizincem, neúčastným divákem. Okázalá netečnost k okolí, k vlastnímu osudu je demonstrací individuálního protestu jedince, který dospívá k přesvědčení o absurditě vlastního života. Na scéna a v kostýmech Marka Cpina se jako hlavní postava Meursault přestaví hned pět herců Jiří Vyorálek, Stanislav Majer, Honza Hájek, Miloslav König a Ivan Lupták. Kromě nich účinkují ještě Anežka Kubátová a Marie Spurná.

Barbora Hrzánová jak ji neznáme. Takhle se oblíbená herečka představuje v režii Lídy Engelové v komedii Každý den šťastný den!, kterou v obnovené premiéře uvede Divadlo Kalich. (Tato inscenace byla dříve uváděna v Divadle Antonína Dvořáka Příbram.) Autorem hry je estonský dramatik, herec, režisér a slavný písničkář Jaan Tätte (MDP uváděla jeho Tajemné rozcestí). Se svým typickým smyslem pro nadsázku a absurditu se v ní zamýšlí, jak účinným lékem na manželskou nudu by mohla být bigamie. Hlavní hrdinka si do bezproblémového, leč léty přeci jen unaveného manželství přivádí dalšího muže, aniž by toho prvního měla v úmyslu opustit. Naplní takové nekonvenční řešení její život ztraceným elánem? A jak netypickou rodinu přijme okolí? Experiment bohužel neskončí úspěchem, zato se vydatně vysměje kýčovitým představám o lásce. V komedii dále hrají Zbigniew Kalina, Libor Jeník a Helena Lapčíková (od září 2014 v alternaci s Pavlou Rychlou–Vojáčkovou).

Jak být znovu zvolen americkým prezidentem, když popularita klesá k nule? Politická fraška jednoho z nejlepších současných amerických autorů nás zavede do Bílého domu, kde se fiktivní americký prezident Charles Smith připravuje na novou prezidentskou volbu, ve které jsou ovšem jeho šance na znovuzvolení „stejně nízké jako Ghándího cholesterol“. Nehodlá se však vzdát bez boje a svou chystanou kampaň opře o novou interpretaci oslav Dne díkůvzdání, která by mu měla získat patřičný kapitál od „zainteresovaných“ kruhů. Na scénu tak přicházejí krocani, moderní indiánský náčelník a také prezidentova výstřední autorka projevů, která si z Číny přiveze nejen adoptované miminko, ale i ptačí chřipku. Mametova komedie vtipně a břitce komentuje stav současné vysoké politiky i mnohé společenské nešvary, se kterými se dnes a denně setkáváme. Tvůrci proto věří, že čeští diváci jí budou skvěle rozumět! Inscenaci, která bude uváděna na scéně Divadla ABC, připravil režisér Petr Svojtka. V nekorektní politické frašce v hlavní roli uvidíte Michala Dlouhého. Dále se můžete těšit na Jiřího Hánu, Lenku Zbrankovou, Jaroslava Vlacha a Zdeňka Vencla.

Temné dílo plné běsů a nečekaného humoru. Záhadná paní Mooshabrová, její děsivé děti Wezr s Nabulí, městská čtvrť Blauental, mladí chlapci zralí pro kriminál, všudypřítomné myši, policisté, hvězdolety, pocukrované buchty a geniální mladík Oberon Felsach od autora Spalovače mrtvol. Skvostný obraz totalitní společnosti korunovaný jasnozřivým, až jasnovideckým viděním roku 1989 nastavuje křivé zrcadlo nejen své době a společnosti, ale je i fascinující výpravou do hlubin lidské duše. Probuďte se, přátelé, Den hněvu se blíží! Hrají Ivana Hloužková, Jan Kolařík, Vladimír Hauser, Ondřej Jiráček, Kateřina Jebavá, Tomáš Sýkora, Pavel Zatloukal, Gabriela Štefanová a další. Režíruje Jan Antonín Pitínský.

Příběh nové inscenace Ypsilonky začal už před čtyřmi lety, kdy ředitel Jan Schmid nabídl Milanu Šotkovi, aby pro Studio Ypsilon napsal hru. Ten spolu s vlastním souborem Cabaret Calembour uvádí na Malé scéně v koprodukci s projektem režiséra Braňa Holička Ypsilon na druhou inscenaci Plejtvák. Právě za text této hry Milan Šotek získal letos Cenu Alfréda Radoka v kategorii původní česká hra. Nyní do ypsilonského repertoáru přibude Nový bleší cirkus, který vznikl pro ypsilonské herce. Obě hry pravda nalezly své útočiště v Ypsilonce, a přece se od sebe liší. Zatímco Plejtvák vznikal na tělo Cabaretu Calembour, "Blešky" byly psány psal přímo pro stálý soubor Studia Ypsilon. A trochu mate i chronologie: třebaže Plejtvák měl premiéru už před rokem, Nový bleší cirkus je hra ještě o rok starší. Nový bleší cirus je komedií o třech dějstvích s nápaditými intermezzy a stand-up výstupy principála Skořápky v podání Jakuba Slacha. Vše je v ní poměřováno blechami a na svět nahlíženo přes zvětšovací sklo grotesky jako na bleší cirkus. Diváci uvidí také další ypsilonské herce: Oldřicha Navrátila, Pavla Nového, Jana Jiráně, Martina Janouše, z dámské části souboru Renatu Rychlou, Barboru Vyskočilovou, Jiřinu Vackovou a hostující Lucii Polišenskou a Paulínu Labudovou. Poslední čtyři jmenované herečky byly obsazeny do rolí bleších představitelek Skořápkova cirkusu, pro které bylo sestrojeno amplifikační zařízení, aby mohly deklamovat Shakespearovy verše. Blechy byly navíc vycvičeny v bleším šermu pod vedením šermíře a choreografa šermířských a bojových scén Karla Basáka. Děj hry vypráví o „Kocourkově dnešních dnů,“ kam jednoho dne zavítá principál blešího cirkusu Jindřich Skořápka, ale produkce je skandálně přerušena. Místní občané totiž Skořápku považují za podvodníka a jeho cirkus zničí. Dvě přední herečky (blechy, samice) se navíc ve všeobecném zmatku zaběhnou na městské zasedání, které se sešlo, aby vyřešilo „poselství příštím generacím.“ V textu i v inscenaci se odráží typicky Šotkovské hraní se slovy, zpěvy i tanci. Celou hudební stránku inscenace zajistil skladatel a aranžér Zdeněk Dočekal.

Ježíškovu armádu napsal slovenský dramatik Viliam Klimáček v roce 2013 přímo pro pražské Divadlo Komedie a jeho herce. V předvánočním čase ruší provoz na jedné malé železniční stanici. Řešení soukromé apokalypsy nabízí skupince železničářů příchozí cizinec, jímže je, jak lze postupně vytušit, Anděl nebeský. Skupinka se formuje v divadelní spolek, který vyráží do Vídně vyřešit své existenční problémy předváděním betlémského příběhu. Mírné komplikace se objevují už při konkursu na Pannu Marii, větší pak nastávají ve Vídni. Naši železničáři se vybarvují - alkoholismus, hříchy z minulosti, pokřivenost charakterů, sobectví, lenost a hloupost, to vše je třaskavý koktejl, který je završen malým zázrakem v přímém přenosu. Hra dramaturgicky navazuje na linii nazvanou "východní beznaděj", tentokrát však v poněkud vitálnějším, komediálnějším balení. Klimáčkova komedie je zároveň vtipná, dojemná i mrazivě aktuální, lehkonohá i filozofující. Je v ní Anděl zachránce, který nemá spojení a nedokáže zachraňovat. Malé osobní zpovědi, jichž jsme schopni jenom za nepochopitelně dlouhé jízdy v tunelu. Zázrak, který není řešením ničeho. Lidské smetí, které se nehodlá měnit, a hlavně nic po sobě uklízet. A úplně malinký kousek naděje na závěr. Kdyby to nebylo tolik k smíchu, bylo by to k pláči. V režii Vojtěcha Štěpánka hrají Kristýna Leichtová, Hana Kusnjerová, Michal Slaný, Jakub Chromeček, Vilém Udatný, Jan Hofman a Jaromír Nosek. Premiéry se zúčastní i sám autor.

Úspěšný slovenský muzikál Quo vadis na motivy populárního románu Henryka Sienkiewicze, který se dočkal i několika filmových adaptací, zamířil na jeviště Národního divadla moravskoslezského. Slovenští autoři Martin Kákoš (libreto), Gabo Dušík (hudba), Peter Uličný (texty písní) a Jaroslav Moravčík (choreografie) se nechali inspirovat populárním románem Henryka Sienkiewicze a vytvořili velký divadelní stejnojmenný muzikál Quo vadis. Na jevišti se objevil v Divadle Jonáše Záborského v Prešově v roce 2011 a nyní se dočká i české premiéry. Těžko si lze představit lepší podhoubí pro dramatický konflikt: starověký Řím, na trůně vrtošivý, sebestředný císař se sadistickými sklony, navíc přesvědčený o své umělecké genialitě. Město pulsuje bohatým životem, který je ovšem plný mravního bahna a přetvářky. A do toho všeho se objeví stoupenci nového náboženství, které hlásá mírumilovnost, lásku k bližnímu, schopnost odpouštět, a místo tradičních římských bohů přináší víru v Krista. Diváci však uvidí nejen řádění šíleného Nerona, ale také příběh lásky, která se zrodila v těžkých dobách. V roli Lýgie se v alternaci představí poprvé v Ostravě herečky Izabela Firlová a Lucie Končoková, Vinicia ztvární Ivan Dejmal. Jako Nero si zařádí Robert Finta, vtipného a sarkastického Petronia hraje František Strnad. Dále se mohou diváci těšit na Vladimíra Poláka, Vladimíra Čapku, Annu Cónovou, Jana Fišara, Davida Viktoru nebo Jiřího Sedláčka, Ladu Bělaškovou, Petru Lorencovou, Miroslava Rataje, Aleše Bílíka a mnohé další. To vše v režii uměleckého šéfa činohry Petra Gábora. Muzikál bude uváděn v Divadle Jiřího Myrona.

Představovat slavnou alegorickou moralitu bratrských pilířů české meziválečné kultury je asi zbytečné – málokdo nezná alespoň v obrysech příběh Tuláka, kterého omrzí lidé a rozhodne se na ně dívat jako na hmyz a pozoruje efemérní a povrchní život Motýlů, kořistnické a sobecké Chrobáky, Cvrčky a Lumky a nakonec bojovné a ve strašlivém životním tempu houfně hynoucí Mravence. Hra byla poprvé uvedena v roce 1922 hned na dvou scénách – v Národním divadle v Brně, kde měla světovou premiéru v režii Bohuše Stejskala, a o málo později i v Národním divadle v Praze, kde se jí ujal K. H. Hilar. Národní divadlo se od té doby k Životu hmyzu pravidelně vracelo... Pro první uvedení v novém tisíciletí byla režie svěřena Danielu Špinarovi, jednomu z nejvýraznějších talentů mladé režisérské generace, který v Národním divadle pracoval již vícekrát. Jedinečné divadelní vidění, silný důraz na formu a vizualitu a velká citlivost pro současný svět a společnost činí z Daniela Špinara ideálního interpreta slavného textu, který má zvláštní schopnost v každé době odrážet její rozpory a niterná pnutí. Hrají Saša Rašilov, Michal Kern, Sabina Králová, Jana Pidrmanová, Kateřina Winterová, Lucie Žáčková, Vladislav Beneš, Karel Dobrý, Filip Kaňkovský, David Matásek, Petr Motloch, Igor Orozovič, Martin Pechlát, Jaroslav Slánský a další.

Všichni měli děsivý sen. Všichni se z něj naštěstí vrátili do skutečnosti. Všichni, kromě Řehoře. Řehoř ale živil celou rodinu. Nemůže zůstat jen tak v posteli. Když už máme všeho po krk. Když si jednoho dne řekneme Dost. Volný pád v hledišti Švandova divadla... Jako černou komedii o mužské vzpouře uvede Kafkovu Proměnu Švandovo divadlo. Nejznámější povídku Franze Kafky tu nastudoval režisér Dodo Gombár. V inscenaci o vzorném zaměstnanci a živiteli rodiny, který se jednoho rána probudí jako obrovský hmyz, zažije zásadní proměnu nejen hlavní hrdina, ale také interiér divadla: diváci zasednou na jevišti a hrát se bude v hledišti. Děsivé, absurdní a zároveň směšné drama o jedné podivuhodné metamorfóze Řehoře Samsy bude mít premiéru přesně tři dny před 90. výročím spisovatelova úmrtí. V roli Řehoře Samsy se představí Marek Pospíchal. V dalších úlohách vystoupí Martina Krátká, která v roli Sestry v souladu s Kafkovým textem hraje na housle, Kristýna Frejová jako Matka ji doprovodí na kytaru a Otec v podání Petra Vaňka se ujme akordeonu. Dále hrají David Punčochář (Prokurista), Tomáš Pavelka a Patrik Děrgel (Nájemníci), Erika Stárková nebo Andrea Buršová (Posluhovačka). Jak už je u Gombárových inscenací zvykem, právě živá hudba tvoří výraznou linku celého představení.

Hořká komedie o „svatoušku“ Tartuffovi, který se dokázal vetřít do přízně váženého pana Orgona a omotat si jej kolem prstu natolik, že tento milující otec zapomene na skutečné blaho své rodiny a zaslepeně věří jen a jen slovům tohoto podvodníka! Připíše mu svůj dům, zaslíbí dceru a snad by mu dal i svou vlastní manželku za ženu… Chová se jako blázen, ale nepochybně by i vám doporučil, abyste si pořídili Tartuffa do domu. Nebo už nějakého máte? Či jen samé opravdové přátele? Molière ve svém 17. století touto velmi odvážnou hrou provokoval natolik, že byla dlouho zakazována. A ačkoli pranýřoval pokrytectví a jeho vychytralé praktiky ve své době, i v našich zemích a našich časech byla hra nepohodlná či naopak zneužívána… Jedná se v ní patrně o jevy bohužel nesmrtelné…Očima naší inscenace není jediným pokrytcem hry Tartuffe. V domě pana Orgona i stěny mají uši a každý hraje na někoho něco, aby sám získal…. Znamená to snad, že nemá smysl pokrytectví a lež odhalovat? Doufáme, že tak to není…Pro svou aktuálnost, vtip a také pro výrazné herecké příležitosti je Tartuffe titulem, který již po staletí inspiruje divadelníky a baví diváky... V režii hostujícího Daniela Hrbka hrají Lukáš Král, Martin Dusbaba, Anna Fixová, Helena Lapčíková, Ivana Krmíčková, Filip Müller, Kateřina Fixová, Lukáš Typlt, Jiří Vojta, Jaroslav Someš a Petr Florián.

Když člověk panenku začal používat jako hračku, nejprve si vystačil s jednoduchostí a náznakem, postupem času se ale snažil o stále větší preciznost a realistické napodobení člověka. Proč? Dnes už nejde jen o obraz, ale o ideál člověka. Ideál, kterého se spousta holek a kluků snaží dosáhnout. Proč? A co když se taková loutka stane náhražkou reálného partnera? 20 % můžu v Japonsku ve věku 30 až 40 let má za partnerku nafukovací pannu. Proč? ...Panenka jako cesta k rituálu, k přírodě? Panenka jako cesta do fantazie, náhražka reality. Panenka jako iluze. Panenka a člověk, snad další vývojový stupeň člověka? Projekt navazuje na tradici loutkářského rodu Matěje Kopeckého (režie a scénografie) a hledá nové cesty manipulace s předmětem, vztah nového cirkusu a loutky, svobody a omezení, reality a iluze. Vznikal v rámci několika laboratoří, z nichž čerpal témata vztahů a hravosti. Herci se inspirovali lidmi, kteří se věnují rituálům, pracují se zvířaty, hrají loutkové divadlo, na řadu ale přišly také moderní technologie a film. Jde o multižánrové mezinárodní hledání nového tvaru v současném umění.

V divadle Alfred ve dvoře se uskuteční premiéra nového představení umělecké skupiny Handa Gote Research & Development, posílené o finského hudebníka a performera Pasi Mäkelu. Svěcení jara je projektem, který není svázán žánry – pohybuje se na pomezí rituálu, koncertu, tance, performance, baletu a opery. Používání neobvyklých postupů a prozkoumávání hranic jednotlivých žánrů je pro Handa Gote charakteristické, stejně tak jako rekontextualizace a recyklace. Svěcení jara je koncert zahraný na hračky, nalezené objekty a staré gramodesky, kakofonická opera i lunatická groteska o souboji dvou principů... Tématem rituálů, respektive jejich nefunkčností a degenerací v současné době, se Handa Gote zabývá dlouhodobě. Inspiraci tvůrci tentokrát čerpali ze Svěcení jara Igora Stravinského, jedné z nejvýznamnějších skladeb avantgardní hudby, a z baletní choreografie Vaclava Nižinského, která se v roce 1913 setkala s bouřlivou reakcí publika, jež přerostla ve skandální potyčku. Svěcení jara souboru Handa Gote je nejen antibaletní, ale také antitaneční, antihudební a dost možná i antidivadelní. Připravili: Švábová, Mäkelä, Procházka, Smolík, Dörner, Hybler.

Amanda, čerstvě provdaná za Jeremyho, přijíždí se svým chotěm strávit pár dnů v rodinném sídle svých rodičů na anglickém venkově. Všeobecné nadšení nesdílí druhá dcera Miranda, která na víkend pozvala navíc strýčka Davida. V domě, který je najednou plný lidí, se začínají dít podezřelé věci... Teta Rosemary míchá koktejly, hospodyně Tess hosty obdarovává králičími pacičkami pro štěstí, zahradník Robin trpí občasnou ztrátou krátkodobé paměti a sluha Bishop si pořád něco výhrůžně brblá... Oba autoři hororové komedie, nabité gejzírem nápadů a humoru, patří k vycházejícím hvězdám současné české dramatiky – jejich hry uvede v nadcházející sezoně hned několik divadel. V režii Milana Schejbala hrají Kostas Zerdaloglu, Kamila Srubková, Tereza Starostková, Sabina Muchová, Hana Vaňková, Michal Stalmach, Martin Valouch, Daniel Volný, Ludmila Štědrá, Drahomír Ožana, Jakub Stránský a Ivana Lebedová.

Poprvé za svou existenci přizval BURANTEATR k hostování zahraniční inscenační tým. BURANTEATR o mezinárodních koprodukcích i při svých omezených finančních možnostech uvažoval dlouhodoběji – dokládá to kupříkladu předloňský mezinárodní projekt 4Together, kdy z jeho iniciativy představily čtyři soubory z Polska, Maďarska, Slovenska a ČR v Brně premiéry svých inscenací, vzniklých právě pro tento projekt. Situaci, kdy na inscenaci pracuje zahraniční inscenační tým, však BURANTEATR zažívá poprvé. Tvoří jej dva Lotyši – režisér Viesturs Rozins a scénograf a kostýmní výtvarník Valters Krindbergs. Ještě zajímavější je, že idea jejich hostování v BURANTEATRu vzešla od tvůrců samotných. Hru nejuznávanějšího současného norského dramatika Jona Fosseho, která zachycuje pozvolný rozklad mladého manželství, si vybral pro svou inscenaci mladý lotyšský tvůrce sám. (V Česku byla na divadle uvedena pouze jednou, a to v pražském Činoherním klubu roku 2003.) Základ Rozinsovy interpretace leží už ve scénografickém gestu, kdy z mladého frustrovaného spisovatele, který je Fosseho hrdinou, udělali mladého frustrovaného skladatele současné hudby. Industriální nástroje, na kterých svou hudbu skládá a provozuje, pak tvoří základ scény k inscenaci. „Dva lidé se potkali. Dva lidé jsou šťastní. Dva lidé založili rodinu a přivedli na svět dítě. Není to snad recept na lásku?“, zní motto inscenace. V roli Mladé ženy se publiku představí zkušená „buranská“ herečka Bára Sousa, jíž budou partnery Lukáš Černoch (Mladý muž), Miroslav Sýkora (Otec), Tereza Slámová (Matka) a Adam Mašura (Baste).

Premiéru hudebně-divadelního kabaretu Nesmírná show s podtitulem Le cabaret de l´univers připravuje do prostor pražské La Fabriky režisérské duo SKUTR. V hlavních a jediných rolích se představí Jakub Prachař a Petr Vančura, hudbu skládá Petr Kaláb. Tato inscenace volně navazuje na Kultovní představení, ve kterém si tvůrci pro sebe začali pojmenovávat formu hudebního kabaretu, kde nejde o politiku ani sociální kritiku, ale spíš o dětskou hravost a fantazii, která nám všem dnes tolik chybí. Co byste si asi pomysleli, kdyby vám někdo řekl, že pocházíte z vesmíru? Vy, i všichni ostatní na této planetě? Ano, zní to snad podivně, ale my všichni jsme svým způsobem mimozemštané. Každá molekula, vše z čeho jsme stvořeni, se sem skutečně kdysi dostala z kosmu... Jakub Prachař a Petr Vančura tak divákům budou vyprávět o Zemi, o nádherné planetě, na níž se na každičkém místě nachází život v nejúžasnějších podobách. O světě, v němž žijí lidé, a o nebezpečích, která na ně číhají jen proto, že obývají svou planetu Zemi. Proletíme se s kometami a asteroidy, jež ohrožují veškerý život na Zemi. Setkáme se s neviditelnými kosmickými příšerami - černými dírami. A budeme pozorovat katastrofy apokalyptických rozměrů, které mohou znamenat konec nás všech. Projekt Nesmírná show vzniká pod hlavičkou nezávislého sdružení STK Theatre Concept.

Jedním z křiklavých symptomů dneška je mediální manipulace, která se například pozoruhodným způsobem projevila během téměř půl roku trvající a hojně přetřásané debaty kolem pojmenování nymburského gymnázia jménem Bohumila Hrabala. V této debatě probíhající na internetu i v tištěných médiích přitom téměř úplně „zapadla“ jedna podstatná skutečnost, že se totiž celý mediální humbuk rozhořel na základě novinářem překrouceného vyjádření předsedy Studentského parlamentu nymburského gymnázia, které původně mělo zcela jiný obsah i smysl. Na Hrabalově příkladu je zřejmé, že za jistých okolností a v jisté dobové konstelaci může dojít k tomu, že se pop-kulturně nahlížený obraz života spisovatele stane populárnější a v jistém smyslu i důležitější než jeho dílo. že neustále omílané senzační detaily „ze života“ mohou být tím, co do jisté míry zahluší, přidusí a překryje i nejlepší a nejsilnější literární díla. Otázkou, proč je tomu tak a co všechno lze za tímto procesem nalézt, se zabývá nová inscenace Divadla pod Palmovkou založená výhradně na autentických textech převzatých z Hrabalových textů, novinových článků, blogů a internetových diskuzí. V inscenaci, která vzniká v rámci cyklu PalmOFFka a je originální připomínkou spletitých a mnohdy bizarních životních osudů velkého českého spisovatele a současné diskuze rozvíjející se kolem jeho díla, hrají Dušan Sitek, Zuzana Slavíková, Ondřej Volejník, Hana Seidlová a další. Inscenaci autorsky připravil a režíruje Braňo Holiček. Jelikož DpP musí stále ještě hrát "v exilu", premiéra se uskuteční v hostitelském Divadle v Řeznické.

Nový přírůstek v repertoáru Divadla D21 nás zavede do žánru fantasy. Režisér Peter Chmela si z rozsáhlé tvorby Terryho Pratchetta vybral Sekáče Dědečka, což je taková rodinná sešlost za hranicemi života... Představme si, že opravdu existuje ta bytost s kosou. Ví toho o nás hodně, ale zdaleka ne všechno. Ví, že muži a ženy se můžou mít rádi, a že z jejich lásky se pak rodí děti (alespoň v tom lepším případě). Tahle bytost zná naše životy od začátku až do konce...a i přes to neví, jaké to je. A teď si představme, že se tahle bytost rozhodne udělat něco velmi neobvyklého. Co se stalo? Neví to ani Zuzanka, která se jedné noci dozví, že musí najít svého dědečka. A také za něj udělat jeho práci... V pratchettovské inscenaci účinkují Stela Chmelová, Michal Dudek, Hana Mathauserová, Petr Pochop a Samuel Neduha.

...Jedlíci čokolády po deseti letech. Pokračování osudů tří sester Rózy, Heleny a Valérie opět v režii autora Davida Drábka. Návrat do kouzelného domu, v něm momentálně Róza (Pavla Tomicová) provozuje temnou Sluj, kam se chodí lidé léčit pobytem v naprosté tmě. A Helena (Isabela Smečková Bencová) s Janem (Jan Vápeník) sledují trhliny ve vzájemném vztahu a v potu tváře vychovávají přechytralá dvojčata Loretu a Olivera. Zatímco Ludvík (Jiří Zapletal) se živí jako soukromé očko a před jeho metodami bledne i komisař Clouseau. Vše ještě komplikuje Rózin zákazník, mladý uhrančivý lékař Adam (Jan Sklenář nebo Vladimír Polívka). A vzápětí i sestra Valérie (Pavlína Štorková), která se vrací z cest, aby pomohla s asociálními dvojčaty, a vůbec, aby pomohla. Vše se zahušťuje a rozvibrovává do koktejlu z lásky, násilí, poťouchlosti a kouzel, jak to má ve správné romanci být. Láska nebeská podruhé při zastávce v Čechách. I když už to vypadalo, že v téhle části světa nestaví...