Premiéry

Divadlo Rokoko uvádí původní české drama o vině a svědomí v realitě současného maloměsta. Pro svou třetí režii na prknech Městských divadel pražských si režisér Pavel Khek (po Želarech a Markétě Lazarové) zvolil původní českou novinku talentovaného spisovatele a úspěšného filmového scenáristy Marka Epsteina. Jedná se o novodobou variantu zločinu a trestu odehrávající se v současných českých reáliích. Veterán Martin se vrací domů po mnoha letech služby v cizinecké legii. Neodešel za dobrodružstvím dobrovolně. Celý jeho dosavadní život byl útěkem před vinou, kterou neodčinil. Teď se rozhodne postavit se jí čelem a vykoupit ji láskou. Jenomže české maloměstské prostředí má svoje pravidla a vžité stereotypy. Není kolbištěm pro velkorysé zápasy, pro přímá střetnutí, čestné boje. Za to tu bují hra intrik, podlostí a zbabělých zákeřností, decentně zahalena do slušivých šatů zdánlivé spořádanosti. Rodícímu se vztahu Martina a Sáry stojí v cestě nejen komplikovaná minulost, ale i jejich rodiny, Sářina nesmírně vlivná a bohatá a Martinova zápolící na pokraji existenčního krachu. Touha po lásce a nekomplikované existenci se mění ve vysilující zápas v ringu, v němž rozhodně neprobíhá gentlemanská fair play. Režisér se ve spolupráci s autorem pokouší nahlédnout na českou mentalitu prostřednictvím velkého dramatu, které do současného maloměsta vnáší konflikt až antického rozměru jako důkaz toho, že i naše realita má svou velikost a že hledání odpovědí na zásadní otázky lidské existence je věčné... V hlavní roli uvidíte Tomáše Novotného. Dále hrají Máša Málková, Jan Vlasák, Dana Batulková, Evellyn Pacoláková, Lukáš Jurek, Oldřich Vízner, Milan Kačmarčík, Michal Balcar a Petr Klimeš. Zvláštností inscenace budou bojové a akční scény, na kterých se podíleli i profesionální thaiboxeři. Spolu s tím souvisí i dost náročná příprava, kterou musel Tomáš Novotný absolvovat.

Proroku Danielovi z jámy lvové pomohl Bůh. Německý herec židovského původu si ale v době nástupu nacismu musí pomoci sám. Přestože jej poníží a vyženou z divadla, vrátí se nezlomen, zato změněn k nepoznání v dokonalém přestrojení. Je vynikající herec, takže svou novou roli-čistého árijce, horala, který se cítí předurčen pro jeviště, hraje s neobyčejnou bravurou. A slaví obrovské umělecké úspěchy. Jeho cílem není jen návrat na jeviště, ale i potrestání kolegů, kteří mu ublížili. Hraje fantastickou, odvážnou hru a slaví vítězství nad brutalitou a omezeností. Hra současného rakouského spisovatele, dramatika a herce byla inspirována skutečným životním příběhem židovského herce, kterého fašisté kvůli jeho nežádoucímu původu vyhnali z divadla. Artur Kirsch (změněné jméno) se ale vrací v dokonalém přestrojení za árijského sedláka, který touží hrát divadlo, aby se vyrovnal s těmi, kteří mu ublížili. V titulní roli se jako host v Jihočeském divadle představí Mario Kubec. Dále hrají Lenka Krčková, Jiří Untermüller, Klára Suchá, Jakub Skála, Pavel Oubram, René Šmotek, Jan Kaštovský, Lukáš Pečenka, Tomáš Drápela a Jan Konrád. Režisérkou inscenace je Jana Kališová.

Snad žádný jiný příběh posledních tří dekád nedosáhl u divadelního publika takové popularity jako právě Amadeus britského dramatika Sira Petera Shaffera. Jistě k tomu výrazně přispěl i stejnojmenný oscarový film Miloše Formana z roku 1984. Senzační, skoro detektivní příběh o příčinách smrti nejslavnějšího klasicistního skladatele, který pro světovou dramatickou literaturu objevil už A. S. Puškin (Mozart a Salieri) a který je založený spíše na dobových fámách, posloužil Shafferovi k demonstraci „srážky génia s průměrností“, jak sám pojmenovává téma své hry. V inscenaci Divadla na Vinohradech však rozhodně nepůjde o nerovný souboj muže nadaného s mužem bez talentu. Ba dokonce, kdyby se Shafferova efektní hra jmenovala Salieri, bylo by to adekvátní prostoru, který autor tomuto věčnému Mozartovu rivalovi ponechává pro vlastní obhajobu. K režii inscenace byl přizván slovenský režisér Martin Čičvák. Do hlavních rolí byli obsazeni Jiří Dvořák (Antonio Salieri), Ondřej Brousek (Wolfgang Amadeus Mozart) a Ivana Uhlířová (Konstance Weberová). V dalších rolích Michal Novotný, Václav Svoboda, Marek Holý, Luboš Veselý, Dana Marková nebo Josefína Voverková a Daniel Bambas.

Vršovické divadlo MANA jako první inscenaci pod uměleckým vedením Jakuba J. Korčáka připravilo tragickou frašku, která netradičním způsobem zpracovává klasické téma milostného trojúhelníku. Na pozadí řešení rozpadávajících se vztahů a krize středního věku vyvstávají otázky po smyslu života i odpovědnosti za vlastní úděl. Metaforický text otevírá existenciální rozměr a je založen na práci se slovem. Inscenace je autorským příspěvkem k rozvíjení současné původní české dramatické tvorby. V původní veršované dosud neuvedená hře uvidíte Aleše Procházku, Miroslavu Pleštilovou a Ivanu Wojtylovou.

Živnost paní Warrenové je vrcholné dílo Shawova raného období (psáno 1893, dokončeno 1894, tiskem 1898), třetí a poslední z tzv. Neutěšených her. Provozování toto hry nebylo v Británii povoleno do roku 1925. Ještě roku 1955 bylo dílo zamítnuto jako nevhodné pro pořízskou Comédie Francaise. Z dnešního hlediska se jeví zákaz hry cenzurou jakožto nemravné úsměvný, její aktuálnost je nabíledni mj. v následujícím: žij a konej tak, aby ses nemusel(a) za svůj život stydět. Shawovu známému výroku "Chudoba je stejně tak veřejným zlem jako soukromým neštěstím" rozumíme velmi dobře. Stejně dobře rozumíme i mladistvé touze po osamostatnění. Mladá Vivie nečekaně odhalí tajemství o minulosti a původu bohatství své matky, která právě díky blahobytu mohla dceři dopřát i studium na prestižní univerzitě. Vztah matky a dcery projde náročnou zkouškou, při níž se obě musí zamyslet nad tím, co člověk má nebo nemá právo udělat pro vlastní spokojenost... Smočkova verze Shawovy hry je bystrou úvahou o ideálech, potřebě změnit svět, napravit jeho křivdy a zralým pochopením lidské danosti i hořkých, ale lidských pravidel, na nichž svět skutečně stojí. Titulní role se zhostí Ivana Chýlková. Dceru Vivie hraje Zuzana Stavná. Dále uvidíte Jana Hájka, Vojtěcha Kotka, Tomáše Jeřábka a Petra Křiváčka.

„Je to jejich zorný úhel a mají plné právo pozvracet se z jiných důvodů.“ Komedie současné polské dramatičky zobrazuje svět bez identity, obouvá se do povrchnosti slávu vyrábějících médií, která jen recyklují už vyřčené, a kongeniálně přitom proti nim používí jejich vlastní zbraně. Navíc reflektuje polské, resp. polsko-německé dějiny, a zároveň šokuje a ohromuje "tsunami" slovních hrátek a drsného humoru. Pod slupkou černého humoru, groteskních situací a "hlášek" se vynořuje melancholická tesknota tří generací, které spolu navzájem neumí komunikovat. Komorní inscenace je prvotinou režiséra Ondřeje Mataje. Hrají Hana Kusnjerová, Barbara Lukešová, Miluše Hradská, Jiří Racek, Vilém Udatný, Jaromír Nosek, Kristýna Leichtová a Natálie Řehořová.

Slavnou románovou kroniku bratří Mrštíků Rok na vsi v roce 1993 mistrně zdramatizoval režisér Miroslav Krobot. Z jednotlivých střípků příběhů klasického díla se mu podařilo vytvořit výjimečně působivou mozaiku lidských osudů a drama Rok na vsi se tak může směle řadit k tomu nejlepšímu z evropské divadelní klasiky. Na pozadí zvyků, svátků a tradic prožívají obyvatelé Habrůvky svoje komické, dojemné i kruté osudy. Když do harmonie přírodního koloběhu vstupují lidské vášně, slabosti a touhy, mění se malá poklidná vesnička na dějiště velkého dramatu lásky, zrady, i naděje na odpuštění. V roli Rybáře se jako host představí Roman Zach. V daších rolích účinkují Barbora Mošnová, Sandra Pogodová, Ladislav Županič, Lukáš Rous, Aneta Krejčíková, Marie Doležalová, Denny Ratajský, Jiří Ployhar, Marta Sovová, Ctirad Götz, Martina Randová, Daniel Rous, Ludmila Molínová, Josef Zýka, Luka Brousková, Martina Šťastná, Lukáš Adam / Michal Papáček, Dalimil Klapka, Zdeněk Palusga, Adriana Salvetová, Eliška Nezvalová a Michal Kern nebo Vojtěch Havelka. Inscenaci režijně připravil umělecký šéf Fidlovačky Pavel Šimák.

Sté výročí narození velkého českého spisovatele druhé poloviny dvacátého století Bohumila Hrabala oslaví v Národním divadle moravskoslezském dramatizací jedné z jeho nejslavnějších próz – inscenací Postřižiny, a to v jevištní úpravě Jiřího Janků a Petra Svojtky. Novela Postřižiny byla napsána v roce 1970 a poprvé vydána v roce 1973 v samizdatovém nakladatelství Petlice. Spolu s Harlekýnovými miliony a Krasosmutněním tvoří tzv. „nymburskou trilogii“. V těchto vzpomínkových prózách Hrabal vyvolává obrazy svých rodičů a dalších osobností, které neodmyslitelně patří do krajiny jeho dětství a dospívání v nymburském pivovaru. Hlavními postavami Postřižin jsou Hrabalovy nejbližší – jeho matka Maryška, otec Francin a nezapomenutelný strýc Pepin. Hrabal nevypráví žádný velký příběh. Spíše vedle sebe volně řadí jednotlivé situace z běžného života. Tyto zdánlivě banální situace jsou ovšem vyprávěny s velkým citem pro detail, jehož perspektiva dodává celku zcela nečekaný rozměr. Postřižiny jsou oslavou života a ‚svátostí’ každodennosti, kterou může být zabijačka, mytí vlasů v heřmánkovém odvaru nebo neonová záře fulguračních proudů, které uklidňují nervy a zajišťují živost organismu. S Postřižinami je neodmyslitelně spjata postava strýce Pepina, který se svým neúnavným vyprávěním nejrůznějších historek rovnal přírodnímu úkazu. Pepin byl jednou z Hrabalových nejdůležitějších inspirací. Mezi Hrabalem a strýcem Pepinem existuje silné pouto a oba dva se v sobě zrcadlí. Oba dva byli ‚magickými vypravěči‘. Dramatizace Jiřího Janků a Petra Svojtky velmi citlivě zpřítomňuje obrazy z období první republiky, které jsou ale hrabalovsky poetické, humorné i smyslné. Česká klišé jsou díky vášnivému smyslu pro detail povýšena do sfér krásna. Režisér Janusz Klimsza, který se s texty Bohumila Hrabala nekonfrontuje na scéně Divadla Jiřího Myrona poprvé (v roce 2008 režíroval Bambini di Praga), se ve své inscenaci zaměří především na pomyslný boj odcházející staré epochy a nastupující moderní doby. V hlavních rolích účinkují Lada Bělašková coby nespoutaná paní správcová, František Strnad jako lehce pedantický správce pivovaru a František Večeřa v roli jeho nezvedeného a řvoucího bratra neboli strýce Pepina.

Divadelní montáž vycházející ze života a díla českého grafika, dělníka a tvůrce stylu zvaného explosionalismus, Vladimíra Boudníka. Původní scénář pro tento projekt vznikl na základě jeho básnického díla, manifestů, korespondence, deníkových záznamů a obrazů a také zápisků a básní jeho přátel, Vladislava Merhauta, Egona Bondyho a Bohumila Hrabala. Inscenace zkoumá tuto komplikovanou a podstatnou osobnost českého moderního umění jako přítele, hospodského štamgasta, milence, manžela, performera a legendu. Skicu budoucí inscenace mohli diváci vidět už v květnu tohoto roku v Libeňské synagoze v rámci jednorázového scénického čtení. Premiéra inscenace EXPLOSIS a její následující reprízy se budou konat na nové ostrovní scéně VILA Štvanice a je dalším příspěvkem do dramaturgické linie biografických inscenací Tygra v tísni. Hrají Šimon Krupa, Vít Roleček a Kateřina Císařová. Režíruje Zuzana Burianová.

Francouzská černá komedie, ověnčená v roce 2011 třemi prestižními cenami Moliere, začíná setkáním sedmi přátel na oslavě třicátých narozenin okouzlující Sophie, manželky knihkupce Victora Pélissiera. I když se píše rok 1942, v pařížském bytě vládne skvělá nálada. Až do okamžiku, kdy jsou před domem zastřeleni dva němečtí důstojníci a do bytu vtrhne gestapo, vedené majorem Kaubachem, hostitelovým zákazníkem. Jako odvetu vybírají z každého bytu dva rukojmí, kteří s největší pravděpodobností půjdou na smrt. Kaubach ze známosti nechává na rozjařené společnosti, aby si rukojmí ze svého středu vybrala sama. Mají na to dvě hodiny. Začíná „hostina dravců“, dech beroucí drama, plné černého humoru, které na kost obnažuje, co v kom vězí. V režii Ivana Krejčího, uměleckého šéfa ostravské Arény, hrají Martin Sláma, Magdaléna Tkačíková, Roman Nevěčný, Martin Siničák, Pavel Doucek, Hana Briešťanská, Petr Halberstadt a Petr Kubes. Inscenace bude uváděna v Mahenově divadle.

Nejslavnější hra průkopníka absurdního dramatu Samuela Becketta o věčném čekání a přemýšlení o tom, na co vlastně pořád čekáme, míří na jeviště Divadla Petra Bezruče. Ale není třeba mít strach, bude to klauniáda, většinou komická, místy i kosmická. Díky své hře Čekání na Godota se stal Samuel Beckett jedním z hlavních představitelů absurdního divadla. Dva klaunové, Vladimír a Estrag,on, žonglují s věčnými otázkami lidské existence. Má naše konání smysl, nebo je veškerá snaha marná? Činí nás svobodná vůle svobodnými, nebo spoutanými? Hlavní hrdinové, staří tuláci a klauni čekají na kohosi zvaného Godot, jehož příchod se však každý den odkládá... V režii Štěpána Pácla v hlavních rolích uvidíte Dušana Urbana a Norberta Lichého. Dále hrají Kateřina Krejčí, Michal Sedláček a Sarah Haváčová.

První premiérou nového dramaturgického cyklu HaDivadla se stane dramatizace románu Kateřiny Tučkové. Mladá česká prozaička se ve své knize, za kterou získala cenu čtenářů Magnesia Litera, zaměřila na tematiku vyhnání brněnských Němců. Román, který je spjat přímo s válečnou i poválečnou historií města Brna, sleduje životní příběh české Němky. Noc z 30. na 31. května 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta" společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století. Román o jednom osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět v režii a dramatizaci Mariána Amslera. Účinkují Sára Venclovská, Gabriela Štefanová, Jan Lepšík, Zbyšek Humpolec, Marie Ludvíková, Jan Grundman, Cyril Drozda, Táňa Malíková, Kamila Valůšková, Jiří M. Valůšek a Simona Peková.

První premiéra Divadla pod Palmovkou sezony 2014/15, která nese motto "Tajný život celebrit", je slavné Shakespearovo drama, které promlouvá napříč staletími o síle lživé pomluvy, žárlivosti, chorobných ambicích, které dovedou zkazit nebo dokonce zničit lidské životy a také o lásce, která musí čelit ďábelskému zlu. V hlavních rolích uvidíte Ondřeje Veselého (Othello), Jana Teplého (Jago) a Angeliku Sbouli (Desdemona). Dále hrají Lenka Langová, Jan Hušek, Jan Konečný, Tomáš Dianiška, Zdeněk Kupka, Ivana Wojtylová, Dušan Sitek, Ivan Jiřík, Radek Valenta, Martin Hruška, Ondřej Volejník, Václav Vostárek a Tereza Dočkalová. Inscenaci připravil režisér Michal Lang. Neboť libeňská scéna stále čeká na rekonstrukci, za Othellem se diváci musí vydat do hostitelských divadel, premiéra proběhne v Divadle v Dlouhé, další reprízy se odehrají v Divadle Komedie.

George Tabori (1914-2007) ve své tvorbě reflektuje utrpení Židů za éry nacismu a zamýšlí se nad naší schopností nadále rozpoznat a případně i uchovat základní hodnoty lidskosti. V jeho psaní však není místo pro planý patos a často se zde objevuje humor provázený ironií a sarkasmem. Pro režiséra Hűbnera-Ochodla je proto Tabori jedním z největších moderních dramatiků (v tomto soudu není rozhodně osamocen), ke kterému se rád vrací. V Aréně již režíroval Taboriho Jubileum a nyní si vybral jeho „židovský western“ Bílý muž a Rudá tvář. V této slavné hře se při náhodném setkání na poušti domnělý Indián a židovský otec postižené dcery vzájemně triumfují výčtem příkoří, která museli snášet pro svůj původ. Tabori tak nechává zaznít starou pravdu, že „pod kůží, jsou všichni lidé stejní“ a že navzdory všemu utrpení stále toužíme po obyčejném lidském štěstí. Hrají Marek Cisovský, Petr Panzenberger, Pavla Dostálová, Vladislav Georgiev, Dana Fialková a Josef Kaluža.

Po několika úspěšných titulech tvůrčího týmu Jan Mikulášek a Dora Viceníková připravilo Divadlo Na zábradlí jejich další inscenaci, tentokrát na jedno z největších témat filozofie, literatury i života vůbec – a to je smrt, skon, zánik, loučení, umírání. I tato na první pohled nejsmutnější témata skrývají v sobě velké divadlo, rituály, klišé a fráze, které lze vnímat odlehčeným i leckdy humorným způsobem. Smrt, která byla v dřívějších dobách nezbytnou připomínkou života, je v dnešní k úspěchu a věčnému mládí hnané době eliminována, upozaďována a vytěsňována. Pokud se ale o některých tématech nemluví, neznamená to, že přestanou existovat nebo vrhat na nás stín. V inscenaci se poprvé divákům představí tři nové tváře hereckého souboru Divadla Na zábradlí – Dita Kaplanová, Jan Plodková a Jakub Žáček. Dále uvidíte Magdalénu Sidonovou, Anežka Kubátovou, Leoše Nohu, Petra Jeništu, Jana Hájka a Miloslava Königa.

Divadlo v Rytířské uvede tragikomedii světově uznávaného polského dramatika v hlavních rolích s Miroslavem Etzlerem a Karlem Zimou v režii Petra Kracika. Smlouva je bravurní hra o muži, jenž si najme svého vraha a ten má na splnění úkolu pouhých sedm dní! Vedle takřka detektivní zápletky nabízí hra Smlouva především znamenitý herecký materiál pro dva muže, kteří spolu vedou napínavý a zároveň zábavný dialog. Komedie i po třiceti letech od svého vzniku překvapuje nejen svou aktuálností, ale především svým neotřelým vtipem a sarkasmem, kterým Mrožek zpracoval témata jako xenofobie, arogance, moc, terorismus, ale i lásku k bližnímu a tajemno života. Neobvyklý příběh bývalého hollywoodského scenáristy, který žije v ústraní švýcarského pensionu a najme si zde svého vraha, protože již nemá na útratu, tak podle mne graduje téměř do detektivního příběhu se strhujícími dialogy, které nepostrádají vedle napětí i komediální situace a samozřejmě prvky absurdního dramatu. Mrožek je často v mysli diváků zafixován jen jako autor neživého absurdního dramatu, a někdy je takhle jednostranně inscenován. Překonat nálepku Mrožka, jako autora absurdního či existenciálního dramatu, a představit ho i jako autora s bohatým smyslem pro humor a vtip, autora, který svůj svět buduje precizní obrazností svých postav, jež nezůstávají věšáky na ideje a zhnusené obrazy, ale pevně vycházejí ze skutečného života a vracejí se do něho s nebývalou elegancí, poetičností a hlavně nadějí, bude klíčovým momentem celé inscenace. Autor také rozehrává pekelnou hru na možnosti – jako v mistrné detektivce: napětí s ďábelským smyslem pro humor a s odleskem smutku z tohoto světa...

Dvadlo v Řeznické pokračuje v náročné dramaturgii uvedením původní slovenské hry autorské dvojice Valerie Schulczové a Romana Olekšáka. Hra je fiktivním setkáním dvou skutečných osobností, legendárního moderátora Johnnyho Carsona, jehož „The Tonight Show Starring Johnny Carson“ patřila třicet let k nejsledovanějším talkshows Ameriky, a kontroverzní Leni Riefenstahl, „dvorní režisérky“ Adolfa Hitlera. Lenina minulost se stává hlavním tématem. Johnny odhaluje Leniny osobní postoje k fašismu a holokaustu. Jaká je odpovědnost umělce za jeho dílo? Jaká je hranice mezi posluhováním ideologii, aktivní spoluúčastí na budování režimu a uměleckou tvorbou? Je možné převzít odpovědnost za dobu, ve které tvoříme? Děj se odehrává „mnoho let poté“, v roce 1974, kdy Johnny je na vrcholu kariéry a Leni v Americe představuje svůj první dokončený projekt od porážky Německa. Johnny však ví, co jeho diváky zajímá víc než umění. Minulost se stává hlavním tématem... Netypický životopisný příběh jedné z nejlepších filmařek světa, která zazářila díky filmům na objednávku Třetí říše se stal východiskem k divadelní inscenaci, která nechce moralizovat a už vůbec ne soudit. Na konci má zůstat jen vykřičník a otazník (a prostor pro vás a vaše odpovědi na vyřčená témata). V titulní roli Vilma Cibulková. Dále hrají Dana Syslová, Ondřej Kavan a Daniel Krejčík. Inscenaci nastudoval zkušený režisér Viktor Polesný.

V divadle Alfred ve dvoře se představí se o první autorský počin nového kolektivu La Calaca, který sestavila herečka a performerka Dora Bouzková. Propojila jedny z nejvýraznějších osobností současného pohybového a performačního divadla, Halku Třešňákovou, Jan Bártu, Apolenu Vanišovou, Lukáše Bouzka a Petra Krušelnického. Tématem představení není nic menšího, než zásadní neznámá našeho života: smrt. Dora Bouzková záměrně vybrala umělce, kteří se vyznačují širokým tvůrčím záběrem a výjimečně zralou uměleckou prací nejen v klasickém, ale i experimentálním divadle. Svérázné jevištní individuality drží v jednotném směru svým pevným scénickým konceptem režisérka Apolena Vanišová. Projektem Smrt jsem já navazuje Dora Bouzková na své dosavadní sociálně-divadelní aktivity, především na doktorský projekt Loutková reminiscence, který je založen na práci se seniory a vznikl ve spolupráci s DAMU a pražským Gerontologickým centrem. Umírání a smrt jsou ve společnosti, která vyznává kult flexibilního a permanentního mládí, odsunuté na okraj zájmu – do hospiců a nemocnic. Autoři představení k tématu přistupují ale zcela otevřeně a vycházejí především z konkrétních osobních zkušeností a postojů.

MeetFactory Třetí lží navazuje na linii monodramat založených na silných textech a hereckých osobnostech. V roce 2008 byl uveden text Dey Loher Země beze slov s Ivanou Uhlířovou, v roce 2011 pak On není jako on Elfriede Jelinek s toutéž představitelkou. V nové inscenaci režiséra Aleše Čermáka se v dvojroli jednovaječných dvojčat představí Jakub Gottwald, divákům MeetFactory známý například z inscenace Chladnější vrstvy vzduchu nebo projektu Občan a věc. Inscenace Třetí lež vzikla podle románové trilogie švýcarské autorky maďarského původu Agoty Kristof. Pojednává o světě, kde se krutost, cynismus a pokrytectví pokládají za správný postoj a vražda za možný postup. Autorka ve svých románech svébytným způsobem vykresluje hrůznou a z dnešního pohledu nepochopitelnou atmosféru života totalitní společnosti. Hrdiny tohoto příběhu jsou dvojčata, která matka za války odloží k babičce, a tak se chlapci ocitají v prostředí cynického maďarského válečného venkova. Chtějí-li přežít, musejí přistoupit na pravidla hry: chladnokrevnost a neústupnost. Svět, který autorka v dílech popisuje, je nesmírně chladný, plný nesnášenlivosti, násilný. Slepá monstra bez empatie, která v směsici spontánnosti a reflexivní distance dělají to, co je nezbytné učinit, a která pomáhají druhým a zároveň se straní jejich dotěrné blízkosti...

„Je to vlastně naposled, kdy se dá něco užít. Pak už přijdou jedině starosti,“ charakterizuje poněkud ironicky svatební veselí sestra nevěsty. Na rozdíl od Brechtových vrcholných her, mezi něž patří např. Žebrácká opera, Svatba je raná krátká hříčka, kterou Brecht napsal ve svých jednadvaceti letech jako součást souboru pěti aktovek „jen tak pro osvěžení“. A skutečně vykazuje neobyčejnou lehkost stylu, postavy až formanovského ražení (jak bychom dnes řekli) a přitom rytmus grotesky, jenž bývá často nazýván bránou do absurdního divadla. Ale je to tak trochu i „jako z Čechova“: kdo miluje B, když A miluje C, C miluje D a D miluje A? Kdo a proč a komu co vlastně doopravdy sděluje, když mluví? Hořce komický pohled na obecně mezilidské vztahy, zvláště pak na ty rodinné, jež metaforicky zobrazuje rozpadající se nábytek a klih, který neklíží. Devět herců neopustí po celou inscenaci scénu a rozpoutané emoce svatebního „veselí“ se budou podobat jízdě na horské dráze. Půvabná aktovka má v českém divadelnictví bohatou inscenační tradici, mezi nejznámější patří např. Svatba někdejšího Divadla na provázku v režii Petera Scherhaufera (1978). Inscenaci Slováckého divadla diváci uvidí v nastudování režisérky Anny Petrželkové. Hrají Martin Vrtáček, Monika Horká, Klára Vojtková, Jitka Josková, Zdeněk Trčálek, Jiří Hejcman, Irena Vacková, Tomáš Šulaj a Josef Kubáník.