Recenze

Vytvořit inscenaci spojující zájem současně dětského a dospělého publika můžeme považovat za leckdy nevylousknutý oříšek. Avšak některá česká divadla se s tímto umem poprala a dala vzniku hrám, při nichž se zabaví jak dítka, tak jejich dospělý doprovod. Jedním takovým úspěšným článkem je projekt Listování, které v divadle Minor v pondělí 20. října 2014 ve svém cyklu scénických čtení představilo knihu Miloše Kratochvíla Prázdniny blbce číslo 13.

Příběh v knize obsažený stojí za to sám o sobě. Ve spojení s přednesem dvou protagonistů, Pavla Oubrama a Tomáše Drápely však nabývá rozměrů mnohem větších. Z herců prýští energie a mně se klepala smíchy i židlička. Prožívala jsem retrospektivně dětství chlapce, jehož nestudijní náturu rodiče nedovedli pochopit a nesli ji těžce jak oni, tak samotný chlapec Tadeáš. Ten však trpěl hlavně kvůli neporozumění z jejich strany, jak už ve vztahu dítě – rodič zvykem bývá. A jak má být hoch navíc spokojený u babičky, v jejímž sousedství žije Nádvorník, kterému kvůli samým jedničkám rodiče vystaví i ohňostroj? Neuvěřitelná nespravedlnost! Ještě že je tu strýček, který trochu osobitým přístupem k životu dokáže Tadeášův bol rozptýlit například tím, že ho naučí lézt na stromy a naslouchat Sedmihláskovi. A co teprve Nádvorníkova „ségra“ Klára! Pro tu se vyplatí i kouzlení naučit.

Oubramovi ani Drápelovi nechybí při vyprávění autenticita a prožitek. Jako by jim kniha zmizela z ruky a přede mnou opravdu stáli dva mladí chlapci ze základní školy, kterým začaly prázdniny a dětské radovánky. Tomáš Drápela až neuvěřitelně přirozeně střídá několik postav najednou a přestože kvůli tomu někdy vede dialog sám se sebou, vždy je jasné, kým se právě stal. Menší řečovou vadou v podobě špatné výslovnosti některých souhlásek, ale s jasnou bystrostí leze hbitě po stromě jako Viktor Nádvorník. Jen oběhne střídmou kulisu stromu v zastoupení žebříku, už se objevuje se zářivým úsměvem a jemným hláskem jako sestra Klára. A s trochou rozvernosti a hlasitosti se mění v „herdek“ strýce, který na Tadeáše dohlíží a učí ho všemu, co jen mailnko zvyší nevůli rodičů. Pavel Oubram nemá tolik prostoru pro výraznější rozehrání, ale díky přednesu a tvárné mimice svou hlavní a jedinou postavu Tadeáše nikterak nešidí.

Miloš Kratochvíl má to tvůrčí kouzlo, že se jeho dílo rozšiřuje do několika rovin. Děti si naleznou své, jelikož se snadno vžijí do Tadeášových problémů a radostí. A možná i pochopí, proč si Tadeáš připadá po vysvědčení jako blbec. Dospělí zase zjišťují, jaký dopad může mít školní a jejich vlastní výchova na dětskou mysl a zcela jistě pochopí, proč si Tadeáš připadá po vysvědčení jako blbec! Autor zkrátka ví, o čem píše a co chce sdělit a z jeho díla je vše patrné.

Poutavý příběh Kratochvílovy knihy se v rukách šikovných tvůrců, byť na střídmě řešené scéně, stává krásnou hodinou odpočinku a smíchu. Takže chcete-li posílit své tělo, nechoďte veslovat, ale navštivte Prázdniny blbce číslo 13 a zaručeně se budete smát déle než Nádvorníkem doporučených dvacet vteřin!