Recenze

Probuzení jara v Divadle na Orlí
psáno z představení: 12.6.2021, Peter Stoličný
foto: Martin Jakubec


Kultovní muzikál Probuzení jara (Spring Awakening) měl premiéru v roku 2006 v New Yorku, v divadle Eugena O´Neilla. Muzikál získal 11 nominací na ocenění TONY, z nichž dostalo 8 za nejlepší muzikál, režii, hudbu, protagonistu a další ceny.

Dospívání není jednoduché období v lidském životě. Původní Wedekindova hra z roku 1891 se na tento problém podívala, v té době příliš otevřeným, nezvyklým až pobuřujícím způsobem. Takto otevřeně se s mládeží bavit o sexualitě? Ale vždyť je to neslušné! Dlouhá léta byla původní verze hry oklešťována cenzurou a stejně až velmi často úplně zakazována.

V muzikálovém zpracování z počátku našeho století prokázalo dílo aktuálnost Wedekindovy předlohy, a navíc toto ožehavé téma posunulo ještě blíž k divákům, především k mládeži. Severní Amerika je otevřená ke všem tématům, na druhé straně až nepochopitelně tabuizuje rozhovory s mládeží o sexualitě. Stále živé problémy mezi rodiči a dětmi, mezi mládeží a učiteli. Z toho pak vyčnívají osobní ambice, touhy, komplexy i rebelantství, k tomu nízká informovanost (to snad v dnešní době internetu už neplatí), ale také nepochopení. Vzniká zbytečná nadřazenost dospělých, snad někdy až šikana a ponižování mladých. Proto je téma prvních erotických zážitků v muzikále odkryto odvážně, dnes bychom řekli: na rovinu. Navíc, kromě tématu erotiky se v díle objevuje i kritika náboženského puritánství, a to je v krajině, kde každý musí být platným členem nějaké církvi, nemyslitelné. Ateismus se v té dokonalé Americe nenosí.

Česká premiéra muzikálu se odehrála v Městském divadle v Brně v roce 2015, s patrným posunem příběhu z konce 19. století blíže k současnosti. Stejnou cestu zvolili i inscenátoři na hudebním jevišti JAMU.

Maloměšťáctví v kontrastu s logickým rebelantstvím mládeže je hlavním motorem příběhu, ve kterém mládež prohrává. Zbytečná úmrtí mladých lidí nenaznačují, že by z toho měli dospělí katarzi a změnili své chování. Za vše samozřejmě může rozdováděná, neuctivá mládež!

Muzikál Probuzení jara nastudovali posluchači muzikálového herectví pod pedagogickým vedením známých jmen divadelnictví v Brně. Tako jsou Petr Štěpán, Miroslav Ondra, Hana Litterová, Václav Cejpek a mnohé další osobnosti divadelního světa. K režii přizvali zkušeného slovenského divadelníka, Doda Gombára, jenž má na svém kontě více než 60 režijních počinů. V minulé dekádě mj. utvářel obraz Švandova divadla v Praze jako jeho umělecký šéf (2010-2018).
Gombár rád pracuje s jevištními metaforami, které ve zkratce a srozumitelně mnohé naznačují. I v Probuzení jara tomu tak je. Mladí lidé, blížící se k „dospělácké“ sexualitě, mají své hračky, loutky, které je ještě svazují s dětstvím. Na scéně (hezké minimalistické pojetí navrhla Andrea Mužíková) je hlavní stavbou zábradlí, jaké se obyčejně montuje před vchodem do škol, aby „děti“ nevyběhli omylem do frekventované silnice. To zábradlí je pro protagonisty příběhu vším. Kolem něj se odehrávají radosti i problémy mladých lidí.

V muzikálu by divák očekával zpívání, herecké výstupy i tanec, jak jej kdysi definoval teatrolog Ivo Osolsobě /volně cituji/: „Když už nestačí dialog, musí se TO vyzpívat, když už ani zpěv nestačí, musí se TO vytančit a když je už tancem vyjádřeno vše, musí se TO vrátit k dialogu.“ Samozřejmě, neplatí to vždy v každém muzikálu, ale není šprochu… V Probuzení jara, které hrají studenti Divadelní fakulty JAMU, všechny tři atributy muzikálu jsou. Herectví je srozumitelné, divák protagonistům věří. Jejich zpěv, sólový i sborový, je na velmi dobré, dokonce vysoké úrovni. Jenom toho pohybu, tanečných výstupů je méně, než by se dalo čekat. Rozkošné „dovádění“ v prostoru je na pohled příjemné. Ale muzikál toho vyžaduje víc. Prostě taneční umění. Většina zpěvných partů je namířených režijním rozhodnutím do publika, a tady divák cítí, že: „Když už ani zpěv nestačí, musí se TO vytančit,“ tato výtka nepatří hercům, ale inscenačnímu týmu.

Herectví protagonistů bylo však bezvadné, role procítěné, nejvýrazněji v dramatických pasážích, kdy mohla divákům naskakovat husí kůže (možná stejně jako protagonistům). Výborný byl výkon dvojice hostujících herců Petra Štěpána a Eriky Kubánkové v mnoha rolích. Tím, že hráli různé role dospělých, ještě důrazněji akcentovali tragickou neochotu pochopit mládež, od rodičů po pedagogy. Jejich despotické postoje byly odehrány skutečně autenticky.

Nápaditá hudba Duncana Sheika díky hudebnímu aranžmá Karla Škarky minimalizována na klávesy, kytary a cajón. Škarka, herec a zpěvák, skladatel a aranžér, dokázal v malém prostoru Divadla na Orlí živou hudbou (občas rafinovaně doplněnou nahrávkami) dosáhnout plnohodnotného zvuku kompletního orchestru, pro který už předtím dělal aranžmá v Městském divadle v Brně.

Muzikál Probuzení jara na scéně JAMU je dobrým příslibem do budoucna. Na DiFa JAMU se rodí umělecké osobnosti, které v blízkém horizontu obohatí muzikálové scény profesionálních divadel. Bylo tomu tak v minulosti, je to cítit i dnes. Milovníci tohoto žánru se mohou na profesionálních scénách těšit na nové tváře. Není to docela běžný jev. Dokonce ani v kolébce muzikálu, na Broadwayi, se podle dostupných informací jenom každý padesátý student muzikálového herectví dostane jako platný člen do některého z místních divadel. Takže Brno můžeme oprávněně nazvat kolébkou herců muzikálu.

Probuzení jara - generační muzikál podle hry Franka Wedekinda
Autoři: Steven Sater, Duncan Sheik
Překlad: Jiří Josek
Režie: Dodo Gombár
Asistent režie: Petr Akimov
Dramaturgie: Miroslav Ondra
Hudební aranžmá a nastudování: Karel Škarka
Scéna a kostýmy: Andrea Mužíková
Choreografie: Linda Fernandez Saez
Pohybová spolupráce: Adam Mašura
Lighting design: Jan Bečka

Hrají: Soňa Jágerská, Michaela Hasalová, Linda Milotová, Jiří Šup, Tomáš Tlučhoř, Adam Kaňák, Rastislav Širila, Kateřina Krupicová, Natálie Rašín, Petr Štěpán j.h., Erika Kubálková j.h.







Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.