Recenze
Snadno snesitelná hořkost bytí
psáno z představení: 3.10.2009, Petr Tichý
foto: Lucie Jansch, Hana Smejkalová
foto: Lucie Jansch, Hana Smejkalová




Tracy Letts patří k těm nemnoha mladým americkým dramatikům, jejichž hry se od poloviny devadesátých let postupně zabydlují na českých jevištích. Letts je dosud autorem pěti divadelních her, ze kterých v našich končinách vzbudila velký a poněkud rozporuplný ohlas vlastně jenom hra jediná, totiž drsná tragikomedie Zabiják Joe. Ta svým námětem i zpracováním až nápadně připomíná podobně laděná dramata Lettsova generačního souputníka Martina McDonagha. Zatímco však Martin McDonagh je ve své tvorbě poměrně monotematický, pro Tracy Lettse je příznačná velká variabilita námětů a různost v přístupu k jejich zpracování: kdo viděl v kterémkoli českém divadle Lettsovu hru Zabiják Joe, ten jenom těžko uvěří tomu, že oba tyto výše zmiňované divadelní opusy mají shodného autora. Pro Michala Dočekala, který se stal režisérem pražské inscenace Lettsova dramatu Srpen v zemi indiánů, byla proto sázka na Tracy Lettse tak trochu skokem do neznáma: ačkoliv Lettsova hra nepostrádá množství vypjatých situací a dramatických konfliktů, svojí povahou jde spíše o hru komorní, jež se velkému a pompéznímu prostoru Stavovského divadla poněkud vzpírá. Tento rozpor však nakonec nepůsobí příliš rušivě, a to jednak zásluhou pečlivé a dobře promyšlené režie, jednak díky výtečné a veskrze funkční scénografii Martina Chocholouška a nenápadným kostýmům z dílny Kataríny Hollé.


Inscenaci Srpen v zemi indiánů lze chápat jako úspěšné vyvrcholení snahy současného vedení činohry Národního divadla o skloubení dvou zdánlivě protichůdných cílů, totiž umělecké náročnosti a divácké atraktivnosti. Jde přitom o projekt natolik úspěšný, že se při jeho sledování nabízí otázka, do jaké míry může tato inscenace ovlivnit budoucí směřování naší první scény. V této chvíli odpověď neznáme: budoucnost však ukáže, zda se Srpen v zemi indiánů stane na českém divadelním nebi jen osaměle zářícím meteorem nebo zda jím nasazená laťka určí Národnímu divadlu nové, ještě vyšší cíle.
Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.