Recenze

Velký Gatsby v Brně
psáno z představení: 17.2.2020, autor recenze: Peter Stoličný, foto z inscenace: archiv Divadla na Orlí
foto: archiv Divadla na Orlífoto: archiv Divadla na Orlífoto: archiv Divadla na Orlífoto: archiv Divadla na Orlífoto: archiv Divadla na Orlí
Dílo, které napsal Francis Scott Fitzgerald v roce 1920, avšak román čekal až do padesátých let, než ho dílo proslavilo a autor se zařadil mezi nejúspěšnější americké spisovatele, vedle Hemingwaye, Normana Meilera, nebo Josepha Hellera. Avšak vedle výše jmenovaných, kteří popisovali hrůzy evropských válek, kterých se zúčastnili, Fitzgerald prožíval ve svých dílech to, co se dělo v USA. Světová hospodářská krize, šílené gangsterské období prohibice, New York se svými výstřelky zbohatlíků na nezákonných obchodech, úpadek, morálky a nekonečné bujaré veselí „horních vrstev“, které se nemohlo skončit dobře. Autor se narodil v roce 1896, zemřel na infarkt v roce 1940. Slávy svého díla se tedy nedožil. Snad je někde „tam nahoře“ spokojen, že jeho „The Great Gatsby“ byl podle deníku Le Monde zařazen mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století.

Kouzlo Scott Fitzgeraldova románu není jenom v popisu postav a situací, ale také v dialozích „hrdinů“ příběhu, kteří se vyjadřují přesně, odhalují nebo zakrývají své pocity a čtenář tu knížku hltá s napětím, jako detektivku, i když je to prostý a přesný popis zhýralého světa N.Y., někdy po roce 1920. Je skoro nepředstavitelné, aby šlo dnes slavné a čtenářsky oblíbené dílo přetlumočit do jevištní podoby. Ovšem německá dramatička Rebekka Kricheldorf (narozena v roce 1974) se do toho pustila a její Velký Gatsby měl premiéru v roce 2012 v hamburském Schauspielhausu. U nás se toto dílo objevilo v roce 2015 v ostravském Národním divadle moravskoslezském, začátkem léta 2015. V roce 2016 v divadle A. Dvořáka v Příbrami a v roce 2018 také v divadle Tramtárie v Olomouci.

V únoru 2020 do tohoto výčtu přibyla premiéra v Divadle na Orlí v Brně, tedy na scéně Divadelní fakulty Janáčkovy akademie. V inscenaci se představili posluchači čtvrtého ročníku Atelieru činoherního herectví, který vede doc. Aleš Bergman. Považuji za dost odvážný čin dramaturgie a vedení DiFa JAMU pustit se do takové inscenace. Už od německé dramatizátorky Kricheldorfové musí text trochu zápasit (především v první části před přestávkou) s hlubším zobrazením atmosféry v USA let dvacátých. Jazyk spisovatele tady lze opravdu těžce dostat do dramatické podoby. Ovšem v dramaturgii Michaela Sodomky, v režii Jiřího Lišky a také díky vtipné choreografii Jana Šnajdera se vytěžilo z dramatického textu maximum pro plastické zobrazení atmosféry.

Mám jenom výtku - k výběru hudby. Snad svou volbou chtěli inscenátoři vyjádřit nadčasovost celé problematiky, ale lépe by se zde hodila opravdu hudba těch dvacátých let v USA, zrozená z jazzu: shimmy, charleston, afroamerické blackbottom. Místo toho v inscenaci zněly Parov Stelar, Odd Chap, nebo DJ Quads. To je snad jediný dojem z inscenace, který atmosféru rušil.

Scénografka Andrea Mužíková vytvořila funkční minimalistickou scénu, která režisérovi dává dostatek možností, jak pestře využít mizanscénu. A její kostýmy, kde se chytře „vyřádila“ od civilních obleků protagonistů, až po groteskní snad až karnevalové kostýmy, tak to hodně napovídalo o atmosféře a přidávalo groteskní nadhled na jednání postav.

Absolventi čtvrtého ročníku jsou výborně připraveni do svého profesního života. Jejich herectví je přirozené, pravdivé, prožité a zároveň civilní, bez zbytečných excesů psychologizování, kterého se kdysi výukové herectví nedokázalo zbavit. Snad občas, někde, u někoho, byla na oltář civilismu položena částečná srozumitelnost. Ono kouzelné „Bühne sprache“ ne vždy dokonale přešlo z jeviště do hlediště. Toho jsme svědky i na profesionálních scénách a napravují to pomocné mikrofony nad jevištěm a osobní mikroporty. Technika jsou berličky naší nedokonalosti i v divadelním světě...

Hereckých příležitostí je v dramatizaci dost, i když mám výhrady k různým počinům a zjednodušením (zploštěním) díla německou dramatizátorkou. Jay Gatsby Radka Melši, Nic Carraway Johnyho Horáka, výrazný ve své poloze až čechovovský herecký výkon George Wilsona v interpretaci Matěje Beneše. Frivolita Daisy v podání Hany Drozdové. Stejně tak rozpohybované Jordan, Štěpánky Romové a Tom Buchan Lukáše Dohodila, který zaujal ve své různosti rozehraných pocitů. Všech třináct herců a ještě pár herců - company, z nižších ročníků, tvořily ucelený tým.

Výrazným prvkem inscenace byly různé formy zrcadlových koulí, od té největší, která občas házela „prasátka“ v módním blikavém osvětlení scény, až po ty miniaturní, vytvořené jako golfové míčky. Vše na scéně hrálo, souznělo. Tvořilo různé formy metafor.

Text upravili Michael Sodomka a režisér Jiří Liška, oba se také zasloužili o přehledný bulletin.

Velký Gatsby je úspěšná inscenace. A je především příslibem, že se o novou generaci divadelních tvůrců nemusíme bát. Jsou správně vedeni a výsledek jejich práce je příslibem do budoucnosti.

hodnocení představení: 90 %


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.