Eliduc

Jevištní tvar je vynikající. Herci skvěle hrají, dávají ze sebe vše, komentáře vypravěče jako nenásilný zcizovák udržují odstup. Nahota je vkusná a brzy ji člověk přestane vnímat, jen zvýrazňuje zranitelnost chlapců a lidí vůbec.
S inscenací mám ale etický problém. S postupem hry si člověk uvědomuje, že Ruth byl prostě jen sudeťák, co pracoval na zničení Československa a ještě je prezentován jako "dobrý člověk". Neproběhne ani náznak problematizace, odsouzení, nic. Když jsem se s tím svěřil známému (mimochodem autoru mnoha textů o queer dějinách), jen napsal: Pro mne je to vrchol neetičnosti. Nácek, co pr*al chlapečky a pak se divil.

Soužití Jiřiny, jedné slavné socialistické herečky, a Kamily, jedné slavné šedesátkové hlasatelky, dva rozdílné charaktery a přece tak podobné. Láska a nenávist (teď si trochu uvědomuji, že vzhledem ke zřejmé identifikaci postav je to eticky na hraně). A přitom ohromná legrace. Málokdy se mi stane, že se v divadle směju opravdu nahlas. Přitom jde o humor inteligentní, který nikdy nesklouzne do nevkusu. Vynikající a nejlepší výkon podala N.Drabiščáková (jak jinak), velmi dobrá Tomicová, trochu šablonovitá Lewandovska (I role je tak napsaná). Mít to o 10 minut míň, je to za 90 %.

Kýč z Wishe
Na téhle inscenaci je špatně úplně všechno.
Špatně napsané, špatně zrežírované, špatně zahrané, špatně zazpívané, špatně zatančené.
Konkrétnosti nemá cenu vypichovat.
Těch 10 % je za občasné problesknutí osobnosti Mandlové, kterou se úplně zabít nepovedlo.
Jo a scéna je taky špatná a kostýmy taky špatné.

Rád vzpomínám na tuto inscenaci.v textu to je par stránek a vystačilo to na celé představení. Výborné duo Míčová/Roznětínská.
Přenesení do českých poměrů budilo nejen nepříjemnou minulost, ale i bouřlivé diskuse (na jedné repríze byl zájezd z kolaborantského Slovácka).

S nostalgií vzpomínám na tuhle část trilogie, jen o málo slabší než Požitkáři a o málo lepší než Hamleti.

Necelá hodinka - a kolik v ní toho je. Groteskní dialog hříšné hraběnky a prodavače*ky odpustků ve formě relikviářů s ostatky svatých (se kterým to nakonec dopadne nečekaně) je jako vždy u Geisslerů plný inteligentního mixu nízkého i vysokého humoru, vynalézavých scénických prostředků a perfektních hereckých výkonů. A jako vždy člověk odchází nejen s pocitem, že se dobře bavil, ale má i o čem přemýšlet.

Doslova fascinující (i když s postupující délkou se téma trochu rozmělňuje) pohled do disidentských rodin ze strany manželek a dětí. Výborné herecké výkony, v malém prostoru i scénografie a kostýmy.

Další potvrzení toho, že ve studiu se hraju mnohem lepší věci a líp než nahoře.

Fascinující.
Adaptace, scéna, výkony.

Takže místo do Studia 2 se teď bude chodit na sentimentální srágory do Venuše.

Docela povedeně upravené a aktualizované, takové modernější divadlo pro mainstreamové publikum, proč ne. Šťastnou jsem doslova hltal, byť její hraní (a zdá se to i z komentářů) může působit trochu nezúčastněně. Naopak Buršová se do toho opírá tak, že se z Mešjanky stala karikatura, paradoxně o to méně děsivější. Nejspíš ani nepůjde o režijní vedení. Hochman jako vždy výborný.

Kernův výkon je fenomenální, nicméně usledovat to po skoro 110 minut (naše představení se nějak protáhlo) bylo úmorné.

Relativně vysoké hodnocení za nasazení účinkujících, zvláštní dojem to nezanechá.

Inscenace, u které jsem si uvědomil, že jsem starý.
Je vidět, že to dalo dost práce (na většinu opusů třeba od Pomezí to nicméně nemá), ale k čemu to, když text je plytký, jak je u Letí zvykem agitačně prvoplánový, většina hereckých výkonů na hranici amatérského divadla... Jenže když jsem se podíval do tváří většiny publika (z větší části 20+), které představení doslova hltalo, pochopil jsem, že to stačí. (BTW je mi 40+, čtu Alarm a párkrát jsem po přečtení článku i zaplatil).

Kdyby to trvalo hodinu, tak 70 %.

Těžko poznat, zda to je myšleno vážně, nebo jde o nějaký metahumor...

Fenomenální Ivana Uhlířová, ale výborní i ostatní herci. Vtipný i mrazivý text. Dal by se lehce krátit. Scéna působivá.

První půlka doslova úmorná, jaká je druhá, nevíme, odešli jsme o přestávce, která naštěstí je.