Eliduc

Docela povedeně upravené a aktualizované, takové modernější divadlo pro mainstreamové publikum, proč ne. Šťastnou jsem doslova hltal, byť její hraní (a zdá se to i z komentářů) může působit trochu nezúčastněně. Naopak Buršová se do toho opírá tak, že se z Mešjanky stala karikatura, paradoxně o to méně děsivější. Nejspíš ani nepůjde o režijní vedení. Hochman jako vždy výborný.

Kernův výkon je fenomenální, nicméně usledovat to po skoro 110 minut (naše představení se nějak protáhlo) bylo úmorné.

Relativně vysoké hodnocení za nasazení účinkujících, zvláštní dojem to nezanechá.

Inscenace, u které jsem si uvědomil, že jsem starý.
Je vidět, že to dalo dost práce (na většinu opusů třeba od Pomezí to nicméně nemá), ale k čemu to, když text je plytký, jak je u Letí zvykem agitačně prvoplánový, většina hereckých výkonů na hranici amatérského divadla... Jenže když jsem se podíval do tváří většiny publika (z větší části 20+), které představení doslova hltalo, pochopil jsem, že to stačí. (BTW je mi 40+, čtu Alarm a párkrát jsem po přečtení článku i zaplatil).

Kdyby to trvalo hodinu, tak 70 %.

Těžko poznat, zda to je myšleno vážně, nebo jde o nějaký metahumor...

Fenomenální Ivana Uhlířová, ale výborní i ostatní herci. Vtipný i mrazivý text. Dal by se lehce krátit. Scéna působivá.

První půlka doslova úmorná, jaká je druhá, nevíme, odešli jsme o přestávce, která naštěstí je.

První půlka za 60 %, místy zábavné, místy vtipné (místy trapně) historky ze Spálené proložené hudebními čísly, žel hudbu často předstírající. Druhá za 30 %, neb tam už se inscenace zvrhla. Zaokrouhlujeme na 50 %, ale nechápeme, jak to někdo mohl vidět nebo chtít vidět vícekrát. Jitka Vrbová už zřejmě v inscenaci bohužel nevystupuje.

Záslužný počin uvést Zeyerovo drama prakticky s neseškrtanou partiturou včetně melodramů a zpěvů (které ovšem musí obstarat operní zpěváci). Velmi slušná inscenace, která ani přes svou délku nenudí, na čemž mají zásluhu jak dobré herecké a hudební výkony, tak precizní režie (a paradoxně i vyprázdněná scéna). Jedinou výtku lze mít k jevištní řeči, která je ne vždy perfektní, a nazvučení (na vině ale mohla být i akustika v boční lóži).

Viděl jsem už aspoň 20 x a pořád se nemohu nabažit.

Po asi patnáctém zhlédnutí konečně hodnotím. Veškeré složky 100 %, spolu s Požitkáři nejlepší inscenace ze Zábradlí od Lébla. A v kontextu ČR vůbec.

10 % za úvodní cca pětiminutovou scénu. Kdyby trvala 30 minut (něco jako Cage a jeho 4´33- byť tady se hrálo a část publika z toho byla v rozpacích), bylo by to zajímavé. Bohužel následuje asi 80 minut nekonečné nudy.

Klasická inscenace z Řeznické: (Retrospektivně) vyprávěný život významné osobnosti stojící na solidních hereckých výkonech a převážně konverzaci. Nějaké inscenační výboje čekat nelze (což je jistě pro mnoho lidí +), výsledek zaujme, je jako vždy poučný, leč lehce sterilní.
PS: Zemlinsky se čte s C na začátku, když se mluví o Gropiově židli, není vhodné ukazovat křeslo (on jistě věděl, jaký je mezi nimi rozdíl) a klobouk si muž při odchodu nenasazoval, protože byla zima, ale protože by bez něj prostě nevyšel.

Jistá recenzentka nazvala svou kritiku "Kabaret Winton, lepší než nudné hodiny dějepisu". Je to však přesně naopak. Zatímco řada dějepisářů*ek své hodiny již dávno inovovala, tady sledujeme chabý pokus o kabaret, pro který chybí zpěvačka (poslouchat A.Buršovou je utrpení) i herecké výkony - anebo se po více než dvou letech inscenace prostě rozpadá (Grundmannová, Lutovská, občas i Pavlíková, Anděl). Ale ono to je těžké často jen neposunčit, když hra tak šustí papírem (rádoby hluboká scéna matky Ester u Wintona). Několik divákům představení v průběhu opustilo. A dobře udělali - po skoku v čase přišla ještě větší nuda.

Velmi povedená první polovina, zoufale natahovaná ta druhá. První zkrátit o třetinu, druhou o polovinu a spojit a hodnocení by bylo aspoň 70 %. Jako vždy skvělí Bydžovská, Uhlířová a K?nig, nikoliv však Krejčík, zejména závěrečný monolog byl nechtěně parodický.

Asi to nejslabší, co jsem od D viděl. Chápu, že jde o "dokufikci", divadelní zkratku a nadsázku, ale i pro informovaného může vzniknout zajímavé a zábavné představení (Olga, Velvet Havel). Ale asi to stačí (když i "recenzent" z "redakce" napíše, že dotyčné díky hře "poznal"). Postavy Gottwaldové a Benešové jsou až nudně jednostranné karikatury (v případě Gottwaldové až nespravedlivé), zajímavější jsou Havlová a Husáková. Většina humorů na první signální a často opakovaných, takže zejména první polovina se dost vleče. A navíc: Benešová neumí držet vidličku, Havel ráčkuje jen někdy a Husákovou by asi neoslovovali paní.

Bylo to dobré, strašidelné i zábavné. A konečně něco ne příliš dlouhého.

10 % za hýždě Vojtěcha Franců, ty jsou excelentní. Nic víc v představení ani ucházející.

Jako skoro vždy u SKUTR krásné obrazy, obsah v zásadě absentuje. První polovina se neskutečně táhla, druhá aspoň odsýpala. Herecké výkony rozkosílané, mezi ostatními vyčnívala (negativně) T.Medvecká svou dikcí z minulého století. Nechat zpívat herečku (Ofelie), která to vůbec nedává, je nepochopitelné (s hraním to nebylo lepší). Dobří Neškudla a Vančura.

Aktualizovaná (místy poněkud násilně a/nebo prvoplanově) antická hra, někdy až mraziě rezonující s dneškem. Herecké výkony místních jako vždy na úrovni, závěrečný Cranberries výstup to korunuje. Seškrtat to o 20 minut a bylo by 20 % navíc.
Btw do dupu (tohle, Gorgó, Teritorium) by se dramaturgie Antické Štvanice mohla jít učit, jak by se to dalo dělat, kdyby...

Projekt Antická Štvanice by bylo nejlepší zrušit a ušetřené peníze věnovat na cokoliv jiného. Anebo aspoň přejmenovat na Anticlá sra*ka. K podujatím bylo lze mít námitky vždy (snad kromě "barokní opery"), ale sešup je ohromný. Loni k nepřežití, předloni to zrušili sami - a mohli by i letos. Cokoliv komentovat by byla ztráta času. Bohužel i peněz, ale ty už jsou fuč.

"Zápletka" se po 10 minutách vyčerpá, dál už jen řada humorů na první signální.

Jak hodnotit, když hlasová vada Anny Grundmannové (sykavky - všechny!) prakticky znemožňovala soustředit se na cokoliv jiného? Naopak vyzdvihnout lze výkon Anežky Šťastné. Samotná hra místy silná, místy prvoplánová - spíš silná. Minimalistická režie také, co je nesnesitelné, je využití písní Navarové (jež jsou samy o sobě ve své rádoby naivní rádoby moudrosti k nevydržení).