Ivo Železný

Tak tohle je jiná Ypsilonka, která stojí za zhlédnutí. Zahráno, zazpíváno a zatančeno s viditelnou chutí ve velkém tempu. Alarmující je, že celkem jen něco přes tucet starších a zjevně platících diváků. Jinak hlediště zaplnili spolužáci z kterési střední školy. Tentokrát ve větším počtu. Kouř byl.
5 (47.)

Další standardně dobrá či výborná - pokud je výborně zrežírovaná a zahraná - americká dramatika. V tomto případě standard.

Komedie. No komedie. Humorné pojednání vážných témat, při kterém se diváci hodně smějí. Hra o přátelství tří mužů středního věku.
Opět kompletní sbírka pé. Od výborného textu, přes samozřejmě výborný překlad Pavla Dominika, režii, herce, prostě všechno.
Potlesk vestoje. A během děkovačky, žel, v dnešní trudné době už tradiční smutnoveselé poděkování Martina Písaříka divákům, že jsme přišli. A naděje, že se budeme v dívadle potkávat zas, i když to možná bude až na letní scéně.

Sériový spotřební Cooney. Šestero dveří a v nich průvan. Postavy pobíhají podle přesného grafikonu. Humor založený na můj vkus příliš často na přehrávání a pitvoření, které vždy zabere. A dosti často i na idiot plot, idiotské zápletce. Dle definice: děj se může posunovat jen za předpokladu, kdy se všechny postavy chovají jako idioti. Ale zřejmě jsem příliš příkrý, protože srovnávám s předchozím kusem zde, V Paříži bych tě nečekala, tatínku! Jeana Barbiera.

Tak tohle se nepovidlo. Ivana Chýlková a přidavači. Do přestávky úspěšná bezohledná podnikatelka s mobilem přirostlým k uchu, rozhodující o lidských osudech a házející statisíci. To Ivaně Chýlkové jde brilantně.
Po přestávce vyhozená a zlomená troska, spějící k dost nesnesitelně protahovanému zániku.
Vrtá mi jedno. Bolek Polívka v roli otce povstane z urny po přestávce do role terapeuta v blázinci a končí opět v urně. Pokud to byl hluboký režijní záměr, pro mě tak hluboký, že smyslu jsem nedohlédl.
4 (43.)

Další ztracený večer. Velmi podřadný text, no, abych vynechal kaši, hloupý. Tuctová "komedie", jakých se po našich scénách potácí hafo. Režisér ho upravil a snažil se ho vylepšit tím, že z něj udělal zájezdovou řachandu. No, dal tomu korunu. Výsledný dojem je, že hraje podřadná šmíra. Michal Dlouhý to víceméně ustál, protože z přehrávání si udělal značku a většinou ke svému i k diváckému prospěchu. Ovšem líto mi bylo Simony Stašové. A hodně. Ta šmíra je na ní. Většina amatérských divadel, která jsem viděl poslední roky, podala mnohem lepší výkony.

No. První půlhodinka pantomima byla. Kdybych to měl srovnat s Fialkou a plejádou jeho originálních současníků... No. Raději ne. Kdo si pamatuje třeba úžasnou atmosféru Cirkusu Alfred ve stanu na Letné v roce 1974, ví, o čem mluvím.
Během půlhodiny třikrát opakovaný stejný nápad? Tak to by tenkrát neprošlo. No smutek. Takhle nějak to asi vypadalo v Říši římské. Na jejím sklonku.

Druhá půlhodinka zdařilá kouzelnická produkce beze slov, ale proč se to prezentuje jako pantomima?

Kouř byl. V bohatých dávkách. Být to o měsíc dřív, tipoval bych na prasklé ústřední topení. Včera nevím.

Ježíšmarjá! Nejdřív jsem litoval herce, ale autorská inscenace snad znamená, že si to napsali a způsobili sami (?).
Kromě názvu to nemá s Macchiavelliho dílem nic společného ani obsahem, natožpak kvalitou, je to klamavá reklama na neumělé ochotnické představení.
S někdejším Divadlem Komedie ovšem ano. Genius loci v Divadle Komedie funguje znamenitě.Za deset let od mé poslední návštěvy se změnila doba, soubor, pokladní. Ale vyděšená otázka té někdejší: Vy na to opravdu chcete jít? dnes rezonovala stěnami divadla s nezměněnou platností.
Kouř byl.

Autorské monodrama Nataši Burger. Standard. Přibrnkává Andraž Polič.

Četl jsem text v Plameni z listopadu 1968 a pak slyšel rozhlasovou četbu na pokračování v podání autorky s její nezapomenutelnou dikcí. V paměti mám do alchajmra její: Dámy! Lepší sněžný muž nežli žádný muž!
A samozřejmě i film s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Menšíkem.
Současná divadelní interpretace zdá se mi poněkud nešťastná. Většinu představení jsem dumal proč. Inu pojmout nadnesený text smrtelně vážně je trága. Ivana Uhlířová sama sebe urežírovala vcelku dobře, ale Vasil Fridrich na mě působil dojmem: Honem rychle to odříkat, ať už můžeme domů.
Kouř byl. Hafo kouře.

Pro mě třetí komedie Divadla bez hranic, a zatím nejlepší. Je to výzva. Ke kompletaci. Vedle tahouna Jana Bartošky byli výborní i všichni ostatní. Sranda převeliká. Opon vícero.

Třetí dívadlo z Příbrami, a třetí vynikající. Tři dámy ve spoustě rolí v rámci ženského údělu v rozptylu devadesáti let života.

Herci dělali, co mohli. No, moc nemohli. Na dvě hodiny protažená jediná anekdota jim nedávala šanci.

One man show Bohumila Klepla. Hodinu a půl bez přestávky sám na velkém jevišti bez hluchých míst. Klobouk dolů. Vynikající. Potlesk ve stoje, nikoli jako obvykle postupný, ale okamžitý. Zaslouženě.
6 (34.)

Ne že by anglosaská dramatika (v tomto případě kanadská) byla bez Nutno vidět vždy zárukou kvality, ale v tomto případě, díky dobré dramaturgii, ano. A předchozí zkušenosti s Každý rok ve stejnou dobu.
A samozřejmě díky režii a výborným hereckým výkonům. Prostě to, co většina diváků bez ohledu na formální vzdělání v divadle očekává. Prostě dívadlo jak má být.
5 (46.)

Velmi příjemný zážitek. Chytrý, hutný text, výborná režie i herci. Formálně komedie se zpěvy, ale spíše to bylo nevážně o vážných věcech. Dlouhý, nadšený a zasloužený potlesk. Dívadlo, které má divák v hlavě ještě druhý den.

Klasická komedie záměn a omylů. Přehrávání občas přesahovalo únosnou míru pro tento žánr. Zřejmě jsem měl smůlu na obsazení. Na Antonína Procházku zklamání.

Nemám rád kusy, které nedrží logicky pohromadě. Toto byl eintopf, ne dívadlo.

Strašně milá komedie, prostřihávaná parodií. Spousta srandy, především díky suchému humoru v podání pana principála, ale samozřejmě i díky autorovi, překladatelce, režisérovi a ostatním hercům. Salvy smíchu. Více než 340 repríz. Všech 55 pé. Velká radost z dívadla. Potlesk zčásti vestoje, novodobě zčásti doprovázený halekáním. Allen bez zábradlí byl hodně dobrý, ale toto bylo o dvě úrovně výš. A Allenovi v podání Městského divadla Kladno se spíš vyhněte.

Koukatelná detektivka. Působilo to dojmem dost dobrého amatérského představení, občas i skoro profesionálního. Šok přišel doma. Skoro všichni herci prošli hereckým vzděláním.

Norbert Lichý je herec, který hraje i s tváří na neutrál - jako Jaroslav Marvan, Rudolf Hrušínský, z dam Helena Dvořáková. Postaví se na jevišti a působí dojmem, že divadlo postavili kolem něj. Tady postavili inscenaci kolem něj.
Deml nejsou mé dvě deci. Svůj rozpačitý dojem z představení jsem přičítal své nedovzdělanosti. Jenže dnes, den nato, jsem zažil Havlíčkova Neviditelného v Rokoku. Proti tomu je Zapomenuté světlo bezvýznamná zbytná řičice o několik úrovní níže, promarněné dvě hodiny života.
Bezradnost se vyrazila i v nesmyslných maskách.
Kouř byl.

Po dvanácti letech potřetí na Aqualungu. Poprvé 25/8/2008 na představení Vzducholoď LS1 na lodi TČ 1000 na Lodi tajemství bratří Fiormanů. Spolu se mnou tam byl Pavel Bém, který seznamoval venkovana Petra Gazdíka s velkoměstskou kulturou v rámci akce, kdy si prohodili starostování svých obcí.
Od té doby Aqualung dospěl do dobrého originálního dívadla, které rozhodně stojí za zhlédnutí.

One woman show Ivany Jirešové. Dobré dívadlo. Japonsky výtvarná a úsporná zadní projekce. V hledišti dvacet divaček, tři zavlečení diváci a já. Škoda. Těch, kteří to neviděli.

One woman show Hany Maciuchové pro nadšené, většinou dámské důchodcovské obecenstvo. Potlesk vestoje.

A další čiročiré potěšení. Důkaz, že co Čech. A dobrý. Vím, jsem neobjektivní. Je to moje muzika, i když jsem ročník 1950. Inu jsem zpozdilý o dvě generace nejmíň. Tím myslím jazz. Hity, co tam neuvěřitelně autenticky zazněly, jsou u mě na absolutní špičce.
Ale moc dobré dívadlo z hodně mizerné doby. Gratulací všem zúčastněným, najmě dámám, které si nezadají s Andrews Sisters.