Seethelight

První půlka mně strašně bavila, druhá je vleklá. Celkově ale fakt perfektní: svěží zpracování, boží herecké výkony, nádherná minimalistická scéna.

Pro mě jedna z nejlepších inscenací tohoto času v Praze, celou dobu jsem v tom byla hluboce ponořená. Netriviální, smutný a vtipný(!) zážitek. Bavila mě práce s hudbou, se zvuky a hlasitostí. Moc jsem si to celé užila.

Nevyužitý potenciál. Paní Bovary je v lecčem odpudivá, ale mezi řádky nám chce sdělit, že vězí v životě, který si sama nevybrala a jehož zdivo jí postavilo ženství. Jistě, je marnivá a naivní, ale má též konflikt a prožívá útlak. Přála bych si, aby se hra více blížila Domu Bernardy Alby v Divadle na Vinohradech.
Úchvatná scéna, kostýmy, perfektní herecké výkony. Skvělá hudba.

Postavy neprojdou žádným vývojem, to já moc nemusím. Ze změn je třeba vyváznout změněn.
Humor je milý a inteligentní, scéna je příjemná, atmosféra funguje, je to zábavné. Doporučuji jako fajnový kus.

Strašně stereotypizující k sexuální práci a infantilizující sexuální život hendikepovaných. Hra o tom, co si o prostitutkách a lidech závislých na péči říkáme my, kteří nejsme ani jedno. Chcete se utvrdit? Přijďte, budete utvrzeni.

Bylo to příjemné. Věty ve čteném seznamu báječných věcí víceméně klišé, to mě tahalo za uši. Herecký výkon taktéž milý, neoslnivý.

Perfektní. Příliš mě nenadchly ojedinělé stereotypizující scény (nácvik chůze, švitořívá vysoká řeč), ale já jim to odpouštím, protože celkový dojem byl vřelý a férový. Taneční vsuvky byly fenomenální, sexy, svěží.
Kežby nám tady vznikalo víc takového divadla. Říkám tomu hladká integrace třecích ploch.

Příběh je vysloveně tupý, banalizující, trapný. Nastudování heteronormativní, misogynní (ženy krásné, ale určitě ne původkyněmi myšlenek nebo děje), scéna na LED panelech mi nevadila, ani kostýmy mě neurážely jako některé tady. Faktem ale zůstává, že je to zpracování pro mladší školní děti a že je to spíš ?pohádka?, jen ne moc dobrá.

Super dialogy, přístupné, znepokojující, ale překvapivě málo existenciální. Úsporná scéna. Taťjana Medvecká to táhne, až to vytáhne po výšin.

Tak tohle se povedlo. Nesmírně aktuální. Hashtag sekundární viktimizace.

Je to skvělá kritika patriarchátu, se kterou se diváctvo nevypořádá upejpavými slovy o moderním progresivismu. Útlak má už jinou tvář, ale vychází ze stejných kořenů.
Živá hudba? Fenomenální.