Blogy

Nenašla jsem v seznamu představení Úklid, což mi přijde škoda. Tento "komorní pseudomuzikálek", který hraje Ester Kočičková spolu s Katerynou Kolcovou v Branickém divadle, je plný klavíru, folkloru a humoru. Nepatřím ke generaci, které by v mládí vtloukali do hlavy ruštinu, a tomto případě mě to vlastně mrzí, protože jinak bych si některé písně a narážky pravděpodobně užila ještě více. Přesto se mi toto netradiční hudební představení velice líbilo a byl to asi nejlepší český muzikál, jaký jsem viděla :) (i když jich tedy moc nebylo a s běžnými velkými muzikály se to vlastně nedá srov...

Milý Ničiteli, souhlasím s Vámi. Režisér se zřejmě nepoučil po debaklu této hry ve Zlíně a nuceně ji tahal do Prahy. Ve Zlíně nevydržela na repertoáru déle než 3 měsíce. Uvidíme jak dlouho vydrží zde....

Disponujeme-li takovým národním charakterem, jak nám ukazuje poměrně překvapující koncepce Našich furiantů v provedení herců Divadla v Dlouhé, tak potěš koště. Na jeviště nastoupí společnost jelimanů, vykutálených podšívek či pazdrátů a odprezentují přehlídku takových typů, až je z toho zrcadla docela zle. Na každé postavě je nějaký ten charakterový vroubek, což by ani tak nevadilo, jako skutečnost, že i chování lídrů téhle společnosti nemá daleko k besídce zvláštní školy. Naše furianty Divadla v Dlouhé nutno ocenit za přesný kontext inscenace s čecháčkovstvím všeho druhu (včetně nejen fanfar...

V Pardubicích se začíná dařit, alespoň co do ohlasů diváků, žánru malých muzikálků. Inscenace nazvaná Benny Rock´n´Roll je skutečně celá taková mile kapesní, ačkoliv se trojice reprezentantů alternativní Akademie hudebních věd (doplněná Josefem Vránou a kapelou Na tahy! alias Můžete si za to sami!) pořádně zapotí a Malá scéna pardubického divadla se po dvě hodiny otřásá nakažlivými rytmy rock´n´rollu. Kristina Jelínková, Jiří Kalužný a Jiří Šlupka Svěrák na formátu „populárně naučně přednášky“ provedou rekonstrukci osudů prototypu rokenrolového krále jménem Benny Rock´n´Roll Star. A zde je hne...

V dubnu se divadlo Husa na provázku představilo v pražské Arše reprezentativní šňůrou osmi představení v šesti dnech. Kromě pražské premiéry nové čapkovské inscenace Trapná muka jsme měli možnost zhlédnout znovu Maestra a Markétku a Hordubala. Hostování uzavřel nedělní blok tří představení pod souhrnným názvem Cirkus Havel představuje. Zájezdy Husy na provázku do Prahy znamenají vždy pro zdejší divadelní život událost velkého významu, tentokrát si však nemohu odpustit také jednu vysloveně kritickou reflexi. Maestro a Markétka – představení pro mne znamenalo splněné přání vidět tuto inscenac...

Autorské duo Jiří Janků a Petr Svojtka jsou už vyzrálí divadelníci s bohatými zkušenostmi a kdekdo – včetně mě – měl za to, že už s nimi tvůrčí puberta, tak jako za starých dobrých časů CD94, nemlátí. Chyba! Jakmile přichází nápad na téma, stávají se z nich recesisté, kteří se nezastaví před ničím. Zatímco v Superčlověku udrželi autorský gejzír nápadů v dramaturgicky nosné a zajímavé konstrukci, revue Viktor K. aneb Český národ neskoná je cimrmanovskou sopkou, která sama sebe bezpečně zasypala. Ber kde ber. Aj aj, co to pánové tentokrát vyrobili. Když použiju slovo slátanina, jsem ještě na ...

Chtěl bych napsat jen pár poznámek k uvedení Zkrocení zlé ženy v Národním divadle v Praze. Není mi stále jasno proč je na této naší První scéně tolik hostujících režisérů a naprostá absence režisérů stálých. Má to za důsledek mimo jiné naprostou bezkoncepčnost a totální zabrzdění růstu souboru. Zkrocení zlé ženy je toho jasným příkladem. Režisér Čičvák si se hrou neporadil,ostatně inscenovat Shakespeara v Národním není asi jeho šálkem čaje. Už na začátku ve výstupu hlavního představitele s uvaděčkou je možné vytušit, že další pokračování této komedie bude neblahé. A také bylo.Mimochodem předs...

Zlatovláska Divadla Minor překvapí hned dvojím způsobem: jednak tím, že styl inscenace mišmašovitě čerpá inspiraci z různých divadelních směrů (např. komedie dell´arte, čínského divadla...), a také tím, že děti na zlatovlasou princeznu čekají marně. Zlatovláska je nakonec taková obyčejná. V Minoru v režii Kamila Žišky bezesporu vznikla poutavá a hravá inscenace mnoha stylů a scénografického hračičkování. Dala by se okamžitě vznést námitka, že mnohostí nápadů tak trochu zasypává sama sebe, ale cokoli, co iniciuje představivost cílové skupiny (malých) diváků, má být pochváleno a ne pohaněno. Nal...

Pro Divadla Rity Jasinské jsem adept na zbanování už doby, kdy jsem zůstal solitérem uprostřed nadšeného premiérového publika komedie Je důležité být (s) Filipem!?. Podobně se mi vedlo u hrůzně zrežírovaného Richarda III. a po Uchu, které podle mého soudu ztroskotalo na hereckých výkonech, už došlo na drobný flame. DRJ se profilově věnuje takové dramaturgii, která sympaticky cílí na mládež, soubor jezdí a hraje na mnoha „školních“ štacích. Jistě, přímá ukázka naučí víc než teoretická hodina literatury. Milé, záslužné? DRJ je zvláštním úkazem. Proti dramaturgickému výběru „edukativních“ t...

Mary Poppins na scéně Městského divadla Brno je superkalifradžilistikexpijalidózní!!! Ne pro efekty a dokonalé uspokojení muzikálových chutí, ale za znamenitou režijní práci s emocemi, které jsou nakonec tím určujícím pro náladu a sdělení pohádkového příběhu. Ze všeho nejobtížněji se píše chvála. Aby nebyla plná nic neříkajících floskulí či opulentních přívlastků. Jenže neformální blogy zde (záměrně) svádějí ke stylu, co na srdci to na jazyku. Takže Městské divadlo Brno už vyrobí špičkovou inscenaci, která si nezadá s londýnskými produkcemi. Jistě se najdou pochybovači zkoumající, kde je co...

Pro nezasvěcené možná trochu záhadný titulek odkazuje na inscenaci Lakomce v provedení souboru Geisslers Hofcomoedianten. Soubor zde zatím nemá vlastní rubriku, proto na úvod několik slov přímo o něm. Podnět k založení souboru vzešel od známého muzikologa, zakladatele a ředitele letního festivalu barokní kultury Theatrum Kuks Stanislava Bohadla. Soubor se vyčlenil z náchodského uskupení DRED, na jehož činnost volně navázal, ovšem od samého počátku hledal svou vlastní cestu. Za sídlo nového divadla si zakladatelé zvolili symbolicky Kuks, protože jejich prvním cílem se stalo vyhledávání zapom...

Žánr road-movie i na divadle se objevuje často, obvykle je spojen s příběhem a zažitým dobrodružstvím postav, které na cestě sledujeme. V tomto případě jde o dvě ženy, jedna je řekněme moudrá svérázná dáma v letech, druhá má nakročeno za horizont středního věku, i když jakoby měla mladickou naivitu stále v patách. Ale aby to fungovalo na jevišti pořádně, musí být v příběhu zdůrazněny osudové konotace a ani úroveň dialogů nesmí zůstat v banální rovině. Milan Hein má zatraceně dobrý čuch na neotřelé a kvalitní texty vhodné pro komorní divadlo, jakým Ungelt je. A k herecké spolupráci umí oslovit ...

Je již nepsanou tradicí, že sezonu v Městském divadle Brno zahajuje premiéra, kterou zde pohostinsky připraví režisérka Hana Burešová. Když jsem se dověděl, že tentokrát opráší svou dávnověkou inscenaci Škola základ života, měl i neměl jsem z toho dobré pocity. Sázka na osvědčenou jistotu, která naplní kasu, by měla automaticky znamenat „body dolů“. Jenže když pak vidíte, jak si to herci užívají a jak do inscenace vnáší svěží vítr (až uragán), nevraživý pohled na takovou „metodu tvorby“ pomine (přestože mustr inscenace je téměř identický s tím, co jsme viděli ve Středočeském divadle Kladno, pa...

Je příjemné zjistit, že Studio Dva pro METROpolitní léto hereckých osobností (hrdé označení, jen co je pravda) nenasazuje jenom taháky a trháky. Letos vedle komerční masáže s Hello, Dolly! se jako další premiéra objevil původní český text novinářky Michaely Gübelové. Pod inscenací je podepsána legenda české divadelní režie Ladislav Smoček. Ve Druhém břehu ztrojená postava „jedné obyčejné Terezy“ na onom světě rekapituluje předchozí život. No, rekapitulování je silné slovo. Spíše přemítají, hašteří se, nahlížejí na různé situace podle životních etap (a že se optika pohledů s věkem velmi mění...

Letí stylově konečně na letišti, ale už coby produkční značka pro projekty, které vznikají pod hlavičkou Centra moderní dramatiky. Jelikož to sídlí v Divadle na zábradlí, došlo i symbiózu s herci tohoto divadla. Vedle odehrání premiérové série představení na letišti Ruzyně, jako site-specific, bude inscenace Nebe nepřijímá normálně uváděna právě na scéně Divadla Na zábradlí. Viděl jsem tu premiérovou verzi ze série uvádění na letišti. Napětí očekávání už mě provázelo v autobusové lince 100, obvykle zaplněnou kufry a bágly. Vystupujeme na Terminálu 2 a po krátkém hledání nacházíme místo, kde...

V některých recenzích se píše, že tento Lear přináší nudu. Nevěřte tomu. Síla témat ve hře obsažených je taková, že zbystříte, aniž třeba chcete. Inscenace také neobtěžuje efekty nebo košatostí výpravy. Soustředí se na témata a hereckou interpretaci. Jestliže tragédie Král Lear se může hrát na mnoho způsobů, podle toho, jaké téma se posune do popředí, tvůrci vždy budou stát před volbou. Někomu postačí zobrazit prchlivého starce bičovaného lijákem a jeho klopýtání ke zkáze, jiný z toho může udělat politikum přenesené do současnosti, třetí divadlo vám odehraje morbiďárnu vystavěnou na cynismu...

Po 36 letech opět v Národním!! Divadlo úžasné. Co říci k pohádce.. Pohádka nepohádka, ani nazí ani oblečeni,klasika neklasika,pohádka místy krvavé scény.Na děj se lze těžko soustředit, do všeho zasahují avantgardní prvky nesouvisející s pohádkou. Vnuk se nudil, dcera nazvala pohádku hororem. Já jsem byla nechápající babička.Bejvávalo, že i z herců bylo cítit při děkovačce nadšení. Teď mi jich bylo líto, že musí hrát v prestižním divadle takové výmysly....

Jako divák čekám s nadějí na rok 2011, kdy snad Alfred ve dvoře dostane jasnější dramaturgický směr, který se neomezí jen na to, že je produkčním domem pro cokoliv. A to vůbec nemluvím o hodně nevyrovnané úrovni jednotlivých inscenací. Přál bych si zde vidět tematickou laboratoř, klidně s rezidenturami, ale takovou, aby se jí účastnili lidé, kteří chtějí něco sdělovat skrze divadlo, nikoli skrze vlastní ego, nebo dokonce neumětelství schované za maskou jinakých a onakých forem divadla, které čím vzdálenější srozumitelnosti, tím lepší ve smyslu umělečtější. S takovými podívanými ať se jdou někt...

Informace, že Vladimír Morávek v Huse na provázku připravuje dramatizaci románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, mě nesmírně potěšila. Jakožto jeden z přímých aktérů teprve druhého českého scénického uvedení tohoto díla – roku 1983 pražským amatérským divadlem Esence – se o všechna pozdější jevištní ztvárnění „knihy knih“ hluboce zajímám. A zvědavost, jak s ní naloží mág českého divadla Morávek, byla značná. Díky Ondřeji Hrabovi a Divadlu Archa jsem měl možnost zhlédnout jeho inscenaci velmi krátce po brněnské premiéře. Necítím se povolán ani vzdělán k napsání recenze, ale dovolte několik ...

Tak se nám legenda vrátila. Myslím, že nebude žádného příznivce muzikálového divadla, který by nepřivítal nové pražské nastudování muzikálu Jesus Christ Superstar. Zatímco dramaturgie hudebních divadel po Evropě či po světě by po něčem takovém pravděpodobně už nesáhla, u nás je Ježíš modla. Není divu, šlo o druhý světový muzikál moderní doby, který se k nám dostal a ještě k tomu ve Spirále v režii Petra Novotného jsme mohli vidět mimořádnou inscenaci. Ke škodě českého diváka je tento muzikál stále prezentován ve stylu, že jde o Mt. Everest hudebního divadla. Mediální omáčka ale už neřekne, že ...