Blogy

Trošku budu působit, jako že jsem byl na jiném přestavení, čímž narážím na recenze poukazující na průměr a ohlasy, ve kterých nějaká ta výtka také padla. Na Román pro ženy, který je uváděn v rámci letní přehlídky nazvané Báječné léto s Michalem Vieweghem (to je marketing, co?), jsem šel, aniž bych viděl film. A aniž bych vůbec znal předlohu. Maximálně se mi vybavily více či méně trefná empatická vyhmátnutí života a „sopkastyl“ vieweghovských textů. Čekal jsem upovídanost divadelní dramatizace, a nebylo to tak hrozné. Dokonce bych řekl, že Dodo Gombár připravil velmi zdařilé „zdivadelnění“ ...

Divadlo Archa - 20.9.2011 90 %...

Křišťálová noc je plná konfrontací přístupů k životu v nesvobodné době. Ať už je to postava manipulativní matky, která má pocit, že se své rodině obětovala a kdyby nechala své syny dělat si, co chtějí, už by jí v životě nic nezbylo. Nebo jejího manžela, který při odchodu do důchodu dostal ve fabrice vyznamenání a děsí se, že z jeho života zbyl jen tento kus papíru. Další drama se odehrává ve vztahu Josefa a Olgy - Pražáků, kteří přijeli na návštěvu. Spisovatel Josef je tak svázán očekáváními širokého okolí, že se bojí každé další řádky svého románu, kterou mu navíc zkritizuje i vlastní žena. ...

Přiznejme si, jak dílo Karla Čapka neznáme. Asi každý po chvilce přemýšlení ze sebe vysype názvy několika jeho utopických románů či dramat, jimiž vytvořil slušný základ pro budoucí rozvoj sci-fi literatury, vzpomene si na Dášeňku, společné dílo bratří Čapků, vzpomínky na tzv. čtenářské deníky z mysli vydolují Povídky z jedné a druhé kapsy a připomenou školní dobu, kdy nám absolutně nedocházelo, jaké literární skvosty nás povinnost donutila přelouskat. A něco z rané tvorby geniálního autora? Vědomosti hlásí pusto a prázdno, ačkoliv právě tato noetická díla mnohé předznamenávají, Čapek v nich sk...

Pro svou třetí inscenaci v pražském Divadle na Vinohradech si Vladimír Morávek vybral Cyrana z Bergeracu. Po Višňovém sadu (2008), kterým s odstupem uzavřel svůj královéhradecký čechovovský cyklus a s nímž údajně čekal na návrat Dagmar Havlové zpět do divadla, a po Ženitbě (2010), jíž asi poprvé zabrousil na půdu klasické „měšťanské“ komedie. Zatímco ve Višňovém sadu vnější inscenační prostředky velmi utlumil, v Ženitbě se objevilo vše, na co jsme u Morávkových inscenací zvyklí (zmnožení postav, výrazná a provokativní výtvarná stránka, hudební složka téměř coby další postava hry atd.). U třetí...

Líbí se mi, když divadla objevují a troufají si na něco, co by jinde bylo téměř nehratelné. Neúnavný pracant Jan Šotkovský přišel s knížkou, která v originále se jmenuje Kniha beze jména a ještě k tomu její autor se skrývá pod záhadným pseudonymem Bourbon Kid – ve své knize dokonce, jako tajemný muž v kápi, vystupuje. Ale v Americe je to knižní hit a asi ne náhodou. Když úlet, tak úlet, chlapi z Městského divadla Brno (Jan Šotkovský, Petr Štěpán a Stano Slovák) se chopili úkolu vytvořit dramatizaci značně nablblého, ale právě proto docela půvabného syžetu předlohy. S cílem prostým, zablbnout s...

Nevěděl jsem, jak je možné, že benefiční medailonek může přertvat na jevišti 2 divadelní sezony. Po včerejším představení už to vím. Nešlo totiž o besedu s diváky doprovázenou hudebními vložkami, ale o syntézu dramatického tvaru, seance , filozofie o odvaze a touze žít a o úctě k posluchači a divákovi. Paní Fialová je živel, ale zároveń i krásná bytost, v jejímž podání řeč o smrti, stáří a nemocech nevyznívá jako křivda, ale jako jiná kvalita života, která může mít také své kouzlo. Z jeviště pryští přehršel různých emocí, které okamžitě diváka zasahují. Krásný návod, jak se oprošťovat od malic...

Po pracovním jednání jsem zašel do Rokoka na Astrologa. Opravdu jsem s pobavil. Například čtení pohádky O červené Karkulce s panem Vlachem, Szymikem a Písaříkem mě ještě nyní rozesmává. Když exceloval Vasil Fridrich s moravským přízvukem a moravskou bodrostí, dostával jsem chuť na dobré moravské víno. Kdykoli se objevil Jiří Hána se svou povedenou sebrankou v sestavě Klimeš, Kalvoda, Vencl a Doulová měl jsem tendenci se hned šacovat, jestli mi něco nezmizelo z kapes a to několikrát. Seděl jsem totiž v první řadě. Efektní byly i kouzelnické triky v podání pana Hány. Překvapením byl pro mě i sil...

Přiznám se, že jsem si naběhnul. Vidím-li v názvu inscenace jméno slavného českého dobrodruha a podivína, který to za polárním kruhem dotáhl až na eskymáckého náčelníka (mimo jiné!), očekával bych vyprávění přibližující jeho osud. Nebo časovou výseč z jeho života. Po pár minutách je mi jasné, že polárník Jan Eskymo Welzl se stal aproximací, odrazovým můstkem pro něco zcela jiného. Mohlo mě to napadnout. Režisér Jiří Havelka rád testuje divadelní čas, resp. diváka, co vydrží. A KFT, autor textu, se zas nespokojí s pouhou legendární vyprávěnkou bez přesahu. Vznikla časozkumná elegie inspirova...

Kdo mě znáte, víte, že tvorbu Studia Ypsilon (rád) sleduju již přes dvacet let. Od prostého studentského nadšení z poetiky tohoto divadla až po hlubší zájem, který logicky přišel později. Ypsilonka často zabíhala k „hrám nehratelným“, tématům překvapivým, inscenace konstruovala stylem hravé montáže a metodou kolektivní improvizace. Nezaměnitelná optika často vytvářela zajímavé divadlo. Pokud toto bylo narušeno, obvykle to byl důsledek přizvání hostujícího režiséra, který si s touto poetikou neporozuměl, dělal si to po svém či nevytvořil pro herce mantinely. Anebo se i pod vedením režiséra Jana...

Inscenace aspirující na událost sezony a přední příčky naší velké výroční ankety. Polední úděl není stravitelným kouskem pro každého diváka, je pro ty, kteří se nebojí, že je z bezprostřední blízkosti ovane silný patos, jaký jen může přinést strhující konfrontace lidských duší (spíše lidského ega) s Bohem. Naopak pro jiné asi bude těžké akceptovat tu bouři na samé hraně patetické stylizace. Je to inscenace, která vyžaduje maximální vnímání, protože teprve pak přináší zážitek. Divadelní čas se ukázal jako relativní, vůbec mi nepřišlo, že jsme s těžkou hrou Paula Claudela a herci Divadla v Dlouh...

Letní Letná 2011 - 2.9.2011 80 %...

Velký malý Arnošt Goldflam střihl svou hru Vratká prkna na vynikající ypsilonské herce Jiřího Lábuse a Jaroslavy Kretschmerové, sehranou dvojici, která už patnáct let exceluje v Hlavě medúzy, a k tomu též na nadějné ypsilonské mládí, Petra Vrška, Jakuba Slacha a Barboru Skočdopolovou. Jen Roman Mrázik se zas vymyká, na toho nejde střihnout nic, neboť vklady jeho „autorského herectví“ asi už navždy zůstanou solitérní a svébytné, tu k popukání, tu trapnější (to není pohanění, trapno přece k Ypsilonce jako estetická kategorie patří). Ve světě „vratkých prken“ smích i pláč jedno jsou. Goldflamo...

Divadlo Letí, resp. Centrum současné dramatiky, se pomalu ale jistě etabluje mezi progresivními proudy českého divadla. Programově přibližuje současné texty jak formou scénických čtení, tak sem tam i regulérní inscenací. Cvrch (rozuměj Cvrččí vrch) mladého rakouského dramatika Thomase Arzta je ta nejnovější. Co se děje kolem Cvrchu, vlastně vychází z několika konstrukčních tezí. Kopec má být zalitý sluncem, všude lahodně pějí cvrčci a toto místo v náručí přírody je tím pravým pro firemní akci. Aby si ti mladí, kteří táhnou otěže úspěchu, po celoročním vymývacím zápřahu společně odfrkli. Ne...

Známý kukský divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten zahajuje svou jubilejní desátou sezónu. Vidím v tom příležitost ohlédnout se do časů, které předcházely jeho vzniku, a pokusit se pojmenovat nejdůležitější milníky uplynulých devíti sezón. Počátky souboru musíme hledat v Náchodě, odkud pocházejí téměř všichni jeho zakladatelé. Někteří z nich pracovali již v tamním studentském divadle DRED, ale brzy začali hledat svou vlastní divadelní cestu. Přímým předchůdcem souboru se stala Arnoldiho herecká společnost, účelově vytvořená roku 1999 k provedení veselohry Únos Johanna Friedricha Jünger...

Poslední inscenace dramaturgie experimentální činohry Divadla Meetfactory Buzní kříž je divadelní adaptací knihy Michala Witkowského Chlípnice. Kontroverzní kniha postihuje osud homosexuálního páru za doby normalizace, jenž pod tlakem bigotnosti polské populace reaguje přemrštěným chováním – dvojice si osvojila „vykroucené“ chování a navzájem se oslovuje v ženském rodě. Dramatizace Jana Horáka a Miroslava Bambuška čerpá především z první poloviny románu. Reportér (Tomáš Jeřábek) navštěvuje „chlípnice“ (Karel Dobrý, Roman Zach), jež mu chystajíce se na noc ve městě vypraví o svých zážitcích, t...

Hákový kříž je jedním z nejmladších archetypů. Je to symbol útlaku, nesnášenlivosti a především nacistický znak. Od 2. poloviny 20. století se na divadelních prknech tématika nacismu, potažmo holocaustu objevuje stále častěji. Od prvotní snahy o detabuizaci docházelo k popularizaci tématu, která vyvrcholila v současný „šoa business“. Vzniklá díla týkající se židovské otázky za 2. světové války často využívají zájmu, kterému se tato tématika ve společnosti těší. Nezřídka se autoři uchylují k citovému vydírání a historické události znásilňují ve svůj prospěch. Ne náhodou se v 15. ročníku divadel...

Narozeninová oslava se občas může stát noční můrou, zvláště pokud slavíte se schizofrenním nekrofilem, indickou bohyní a úchylným klukem, jehož matka zemřela ve vaně. „Všechno nejlepší, Phoebe!“ volají postavy jedna přes druhou a oslavenkyně v panensky bílých šatech se naivně usmívá. Phoebe Zeit-Geist je hrdinkou amerického komiksu (The Adventures of Phoebe Zeit-Geist od M. O'Donoghua a F. Springera) ze 60. let. I když hrdinkou… Phoebe nevyniká super-schopnostmi a nezachraňuje svět. Je loutkou v rukou ostatních, unášená, znásilňovaná, týraná, vražděná a znovu ožívající. Všichni ji utis...

Jak být v dnešní době cool bez iPhonu sedmičky? Je vůbec možné být šťastný, když vaším největším životním cílem je stát se klempířem? Jste dobrý v icebreakingu? Hra o střetu dvou světů. Spokojeni jste do té doby, než poznáte, že můžete mít ještě víc. Hra Petra Sedláčka a Petra Kolečka Your way is... v režii Davida Šiktance připomíná pohádku O hloupém Honzovi a Tylova Strakonického dudáka. Hlavní hrdina s nejobyčejnějším jménem Honzík (Filip Kaňkovský) je naivní, milý kluk. Miluje svou přítelkyni Aničku (Markéta Frösslová), chce se stát klempířem, vydělat peníze a vzít ji poprvé k moři. Ne...

Simulante Bande je hrou čtyř těl. Dva profesionálové – tanečnice a tanečník spolu s dvěma handicapovanými amatérkami rozehrávají miniaturní příběhy na téma vztahu fyzicky postižených a zdravých. Občas se tváříme, že jsou neviditelní. Uhneme pohledem, otočíme se zády. Jindy na ně naopak civíme s otevřenými ústy. Jak je přijímáme mezi sebe? Žijeme spíš vedle nich nebo s nimi? Proč je tu stále bariéra, která rozděluje zdravé a handicapované? Na to a na mnohé další otázky se taneční skupina VerTeDance snaží hledat nonverbální odpovědi. Za názvem VerTeDance stojí dvě tanečnice, choreografky Vero...