Blogy

I nemoci, láska a neštěstí může být velká komedie. A právě na Vinohradech herci s Broukem v hlavě si hlavu z těchto špatných věcí a legrácek nedělají. Ba naopak ... humorným způsobem to předají nám divákům. Hra například obsahuje velice krásnou láskyplnou zápletku dvou manželských párů, kde samo sebou dochází k výměně a nevěře, a dalším překvapením v hotelovém pokoji. Hrají v ní dvě nejlepší přítelkyně se svými drahými polovičkami. Velký ohlas mají také zaměstnanci hotelu, kam manželské páry chodí schovávat svojí lásku i nevěru. Právě legračním podáním se ukáže i skutečnost nemocných vaječ...

Pan Felini je zkrátka Ital, a Itálie je jedna velká komedie. Tak by se dal nazvat začátek a vlastně i pojetí celé inscenace. Martin Stropnický k Feliniho Zkoušce orchestru něco přidal a tak vznikla velká komediální veselohra. Alespoň z mého pohledu. Jako v každé firmě je i při zkoušce jednoho obyčejného chrámového orchestru hodně veselo. Zejména když je samotný šéf naprosto bezradný nad svými neposlušnými zaměstnanci. V této hře jimi jsou hlavně bezradný dirigent souboru, který vede obsáhlý a velký orchestr. Největší neplechu mu na začátku dělá kvarteto houslí, které se ne a ne sladit do jed...

Nová veselohra Divadla na Vinohradech má být náhradou za již ukončenou inscenaci Donaha. A dokonale se jí to povedlo. Celý příběh je z pracovního prostředí USA, a tak není nouze o nějaký ten americký žertík nebo legraci. Hlavní roli zde hraje Finch, ten si svojí životní kariéru představuje mnohem jinak, než myč oken, a tak přichází do firmy, a zde začíná jeho velkolepá kariéra plná pádů ale i vzestupů. Postupně poznává i zázemí firmy ale i své drahé i méně cenné kolegy na kolegyně. Jedna z nich - Rosamarry ho dokonce tak učaruje, že se snaží o její srdce. Jejich lásku ovšem vždy pokazí šarmant...

Divadelní léto pod plzeňským nebem uvádí letos ve dvoře plzeňské Besedy hru Jeana Rets Comme Dieu: V nouzi poznáš přítele s podtitulem historická satira na současnou frašku. Má se jednat o podezřele aktuální komedii z italského města Fonte, kde se na pozadí politických pletich a intrik odehrávají situace, které nám nejsou zcela neznámé. Příběh, který Francesco Gonin z obavy před reakcí politiků uvedl pod pseudonymem Jean Rets Comme Dieu, uvádí zrekonstruovaný z dochovaných fragmentů v české premiéře. Režie: Vilém Dubnička Hrají: Kryštof Rímský, Renáta Prokopová, Michal Štěrba, Bronislav Kotiš,...

Tentokrát se nehodlám věnovat žádné zhlédnuté inscenaci, ale rád bych návštěvníky tohoto webu upozornil na zajímavé knížky z produkce Edičního střediska Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Bohužel informovanost o vydávané divadelní literatuře není příliš dobrá a nedávné uzavření knihkupectví Prospero v budově Divadelního ústavu v Praze situaci ještě zhoršilo. Momentálně prostě schází místo, kde by byly k mání všechny dostupné české publikace s divadelní tematikou. Takže alespoň základní informace o záslužném brněnském edičním počinu. Začátkem března se v divadle Husa na provázku odehrál...

Michail Bulgakov se již před mnoha lety stal mým oblíbeným autorem a jeho Mistr a Markétka jednou z mých nejmilejších knih. Navíc jsem měl kdysi to štěstí podílet se jako jeden z aktérů na teprve druhém českém jevištním zpracování tohoto románu (1983). Ze všech těchto důvodů jsem se postupem času stal jakýmsi sběratelem inscenací Mistra a Markétky a snažím se zhlédnout vše dostupné, co divadelníci na toto téma vytvoří. Nemohl jsem tedy vynechat ani inscenaci Mistr a Markétka Divadla Pražské konzervatoře DIK v dramatizaci a režii Jana Novotného. Člověk při návštěvě studentského představení s...

Drábkovy Hračky jsou mnohem mnohem ulítlejší, než jsem čekal. Rozhodně bláznivější než jiná inscenace Davida Drábka Sněhurka – nová generace. Chvílemi jsem přestával mít pocit, že je to pro děti. Méně chaosu v dění by neškodilo, ale oceňuju, že to byla docela sranda a jak David Drábek hezky podprahově dětem ukazuje, co je to kýč. K dalším kladům inscenace nelze nepřipojit radostný fakt, že Hračky jsou „hláškové“ představení, herci se nebojí zaimprovizovat. Děti sice „hlášky“ nechápou, ale dospělák se baví. Můžeme myšmašovitou inscenaci chválit, stejně tak do ní lehce rýpat. Např. do fórů p...

Přišel jsem se podívat jednoho krásného večera na Letní scénu divadla Ungelt na hru Origami, inzerovanou na tomto portálu, dostatečně připraven a nabuzen na to, co uvidím. Přesto jsem byl trochu zklamán. Důvod je prostý: hra od s Ungeltem spřáteleného španělského dramatika prostě není tak dobrá, jak se umělecký šéf Ungletu M. Hein dušuje. Respektive mohla by být dobrá, kdyby byla trochu dotaženější. Takhle tam ční obrovské logické mezery. Nemělo to být nakonec absurdní drama? Změť vztahů mezi postavami, které se mění rychlostí světla a autor ve snaze o co největší šok, kontrast a záhadnost pře...

V nové inscenaci Městských divadel pražských sledujeme osudové okamžiky člověka – váženého lékaře na vrcholu kariéry, jemuž se během kratičkého časového úseku zhroutí celý život. Za vcelku banálních okolností, jimiž jsou nevěra jeho mladé manželky a k tomu spletenec zákoutí duší ostatních postav, které profesora obklopují a které může prožívat kdekdo kolem nás. Předvídatelný děj a konstruování zápletky skrze zdánlivou všednost se zprvu zdá být prosté fatálního rozměru. Až emoce začnou vtahovat diváka do „banálního“ dění. A poznání charakteru profesora, jeho neobyčejná schopnost predikace vě...

Dlouho očekávaná inscenace Městských divadel pražských Saturnin nabalila na sebe velké (i nevyslovené) ambice už jen proto, že očekávání bylo prostě značné. Jirka Hána v titulní roli ještě k tomu! Výsledek? Publikum po skončení šílí nadšením a málokdo po sobě hodí pochybovačným okem. Mé rozpaky by se daly definovat shovívavým souhrnem: Saturnin v Divadle ABC neurazí, nezklame, ale ani nenadchne. Viděl jsem rozvleklý, trochu roztříštěný, i když koukatelný a veselý kabaret. Vtipně bortící zažité a známé, avšak zároveň také nepočítající s divákem, který si z okouzlující Jirotkovy knížky oblíbi...

Určitě sympatický pokus o nezávislý muzikál jako protipól k vesměs otřesným produkcím Hybernie a Broadwaye. Zajímavý příběh, ucházející texty, nápaditá barevná hudba P. Wajsara (talent má mít po kom), která si vypůjčuje prvky tu z opery, tu z lidovky, tu paroduje právě komerční muzikály, ví, co je repetice, leitmotiv... Jen škoda, že se zpívá na half-playback a hudba zní proto dost instantně... Také fakt, že se hraje bez přestávky více jak hodinu a půl způsobuje trochu únavu diváka, naštěstí muzikál docela dobře graduje, ale pomalu se z toho stává proud jednolité hudby a podobných situací......

Jde o první dramatický pokus komentátora a žurnalisty MF Dnes M. Komárka, rozhodně to není špatné, je vidět, že autor umí "psát", ale text trpí jistou nevyvážeností, výborné pasáže střídají nudnější, místy i až trochu nepříjemné; celkově bych představení (80 min.) tak o čtvrt hodiny zkrátil... Moc informací totiž hra neobsahuje - o Knutu Hamsunovi jsem nevěděl předtím nic, hra mi řekla asi tolik jako článek na Wikipedii. Trestuhodně neříká nic o původu spisovatelova sympatizování s nacisty, vůbec jednání postav je ve hře nevysvětlené, psychologie nijak zvlášť propracovaná... Inscenac...

Začínám mít pocit, že jsem vůči stylu Divadla AHA! nějak zaujatý. Ptám se, jestli je chyba ve mně, chci-li od něčeho, co je veřejnou profesionální produkcí, příliš, a neumím se svézt s vlnou radosti, která z jeviště vůči publiku při Cestě kolem světa šla. Na férovku přidám subjektivistický axiom: bohužel pro všechny Cesty kolem světa jsem viděl tu docela kultovní inscenaci v podání CD 94 (a nejde „divácky“ nesrovnávat). Verze Aqualungu se mi taky nelíbila. Ale to sem nepatří. U inscenace Divadla AHA! mám opět problém s její věkovou vhodností, jak ji tvůrci stanovili: 7letým dětem bych tuto...

Slavný film Martina Friče Pytlákova schovanka z roku 1949 se stal průkopníkem filmové parodie u nás, v tomto případě parodie na kýč. Svéráznou divadelní adaptaci připravilo Divadlo Aqualung jako svůj další počin vycházející z obdivu ke starým časům. V rámci daného žánru je Pytlákova schovanka 2010 aneb Šlechetný milionář inscenace milá, poutavá a díky důrazu na roztomilé detaily velmi zábavná. Bezduchou parodií však aqualungovská verze Schovanky není. Zapojuje do hry pořádnou porci hudby a písniček, vymýšlí řadu slovních či situačních gagů a divadelnost projektu podtrhuje scénografie pracující...

Začínám mít pocit, že již téměř není pohádky, kterou by Docela velké divadlo nezpracovalo. Je to samozřejmě špatný pocit, daný vzdálením se od dětského věku na světelné roky. Studnice moudrých pohádek je naštěstí nevyčerpatelná. Šípková Růženka je pohádkou, která se dočkala mnoha zpracování a podob, jedna je však zásadní – balet na fenomenální Čajkovského hudbu. Jelikož Docela velké divadlo rádo „baletí“ a často pracuje s výraznou výtvarnou a pohybovou stylizací, bylo to jasné východisko pro vlastní originální zpracování. Myslím, že není lepší edukativní trefy, když známý pohádkový děj doprovo...

Shakespeare se dá hrát na tisíc způsobů. Jaký zvolil Jan Mikulášek, režisér, jehož práce v moravských divadlech budí zaslouženou pozornost? U Macbetha eliminuje nadpřirozenou rovinu hry a zpochybňuje černobílé vidění figur z této „krvavé“ tragédie. Vychází z nadčasovosti textu, a snad proto do obrazů narouboval minimalismus. Pro někoho tak může sledování představení poněkud traumatizující, protože nerozumí, co čím chtěli dramaturg s režisérem říci. Ani já několik režisérských schválností nerozluštil. Když se režisér snaží být za každou cenu zajímavý, nemusí to přinést uchvacující výsledek. Her...

Nejdřív jsem se zděsil, co to v Minoru začalo lézt po jevišti a na důmyslné konstrukci...a posléze i kolem diváků. Jednak to nebyli sladcí a tupě poslušní broučci pana Karafiáta a jednak pro akční loutkové panoptikum na paloučku pod jalovcem tvůrci využili poněkud ulítlé materiály. Podobně, jak to dělají Buchty a loutky. Zejména se konal útok do kuchyní babiček a maminek. Pokličky, pařníčky, metličky, cedníčky, vařečky a mnoho jiného. Z toho šílený scénograf tvořil (šílený ve smyslu, že to muselo být šíleně práce). Jméno šíleného scénografa je Hynek Dřízhal. Vznikla poetická inscenace, v ní...

Tato produkce patřila na festivalu ...příští vlna/next wave... mezi nejočekávanější. Texty René Levínského jsou obvykle neobyčejně vtipné a přitom závažné, vypovídající o něčem, co se poslouchá s nevolí. Ve hře (je to to, co uvádí Západočeské divadlo v Chebu pod názvem Nawratilowa Szymczykowa) možná jsou myšlenky, sem tam neotřelé vtípky, ale když ten text prezentovali neherci, opravdu absolutní neherci, nedalo se na to koukat. Často nebylo slyšet konců vět – a to pak těžký si dělat obrázek o textu. Proto sem vyloženě neplácnu, že jde o nejslabší text, který kdy neortodoxně jaderný autor zplod...

Mám bohužel smíšené pocity - nejvíce oceňuji Pitínského snahu vymanit se z okovů klasiky, ale... 1) vadila mi kombinace klasické pohádky (až dramatu), kde se náhle objevovala místa fraškovitého humoru, který podle mě spíše shazoval vlastní hru. 2) velmi úsporná scéna se spíše hodí do komornějšího divadla - herci navíc většinu hry stojí v zadní části jeviště. Seděl jsem sice v 1.řadě, ale podle mě diváci dále (a zejména na balkónech) musí být ochuzeni. 3) kostýmy jsou krásné, ale někteří herci v saku a zejména Mahulena v tanečních šatech - opět to narušuje celkové vyznění hry. 4) jiná hudba než...

Že by?Tuto otázku jsem si pokládal celou cestu do divadla.Už mne nebavili inscenace tohoto ročníku, kteří si pouze hrají na to, že hrát umí, a inscenace je pro diváka naprosto nepochopitelná, nebo je prvoplánová.Do třetice všeho dobrého… V posledních několika letech je velmi diskutovaná ekologická stránka naší planety Země.V představení Stvoření se studenti za dozoru režiséra Ondřeje Spišáka vydali do hloubi duší vybraných národů, do historie a vytvořili koláž jenž nám ukazuje, jací jsme, jací jsme byli.Vybrali si deset národů, každý absolvent jednu a následně znázorňuje devět dalších posta...