Uživatelské blogy

Škola základ života je prazvláštní útvar. Autorka se rozhodně nachází v odlišné sféře myšlení než já a zároveň považuje za vtipné jiné věci, než já bych za vtipné měl. Údajně se jedná o komedii, ale já se pouze jednou pousmál. Po zbytek času jsem marně čekal na děj, který jaksi absentuje. Hra mi spíše připomínala televizní silvestr (v horším slova smyslu) se směsí izolovaných scének a hudebních výstupů. Ostatně v samotném presskitu se nachází přiznání: "Žákova divadelní verze se stala rovněž základem adaptace Hany Burešové; jsou do ní navíc dějově zakomponovány populární písničky třicátých le...

Ukrajinská krajina uprostřed druhé světové války zalehlá smrtí k nenadechnutí.Země, kde není kam utéct. Konečná stanice. Tři vojáci, čtyři dívky, zajatec bez tváře, jedno sirotčí hříbě a nekonečné množství trosek.Jen domy se možná dají postavit znovu.Lidé zde jsou už po smrti, zbyly jen stíny v uniformách a cáry plující po řece.Postavy bloudící zemí bez bot.Drama bosé až na dřeň. Jeden z domů, které přežily, je v příběhu důležitý.Jsou do něj přiváženy dívky ze Sorok, neboť válkou přemožení vojáci se potřebují rozptýlit.A dívkám začne pomalu odkapávat dvacet dní. Po dvaceti dnech budou vyměn...

Věta, kterou často slýcháme. Věta kterou často používáme. Ale taky název skvělého představení, které se aktuálně hraje v pražském divadle Palace.Už dlouho jsem toužila tenhle titul navštívit, ale až teď zřejmě nazrál ten správný čas. Celé představení vlastně nemá žádný děj, je to sled scének a písniček z partnerského života. Cílený útok na vaše bránice, kaleidoskop skvěle vypointovaných situací. Pobavíte se, ale občas vás i zamrazí náhlý pocit "tohle přeci znám!!!" Divákovi je představena celá historie života v partnerském vztahu - příprava na první schůzku, čekání na telefonát od toho pravéh...

Myslím, že jsem se absolutně potkal s režijním pojetím, takže nebudu moc objektivní. Hra mě bavila od začátku do konce, přesto bych uvítal drobné zkrácení i s ohledem na běžného diváka (je to dlouhé, navíc bez přestávky). Výborná výprava i kostýmy, kde každý prvek zastupuje hned několik symbolů, nic není zbytečné a všechno se maximálně rozehrává (jen ten, ji od pohledu předražený a komplikovaný, svítící rám symbolizující EU mi přišel nějak zbytečný a spíše rušivý - navíc po dosednutí (a přeměně v řečnický pult) zabudované zářivky osvětlovali jen a pouze kolena herců). Poutavé vizuály jsou dalš...

Zabili, zabili chlapa z Koločavy. Řekněte, hrobaři, kde je pochovaný? A pak – je zde. Z neprostupné tmy vyvstává silueta postavy – vytáhlé, šlachovité... přesto z ní vyzařuje síla. Kapuce vojenského kabátu stažena pevně do čela ještě hodnou chvíli nehodlá odhalit svého nositele. Ale každý ví, s kým má tu čest. Nikola Šuhaj. Loupežník. Nezranitelný. A když se zpoza loupežníkovy siluety objeví paže záludné Morany, a scéna se postupně zaplní davem podkarpatského lidu, začíná být nadmíru jasné, že tohle pojetí legendární Balady pro banditu v podání Městského divadla v Mostě bude rozhodně stát za...

Je opravdu lepší ďábel, kterého známe, než strach z toho, co neznáme? I tímto směrem budou formovány vaše vlastní otázky a myšlenky, pokud strávíte pár chvil v milostném bisexuálním trojúhelníku. Po vstupu do divadelního sálu jsou diváci trochu v rozpacích s pocitem, že rekvizitář dnes nepřišel do práce a nebyl nikdo, kdo by ho zastoupil. Jeviště zeje prázdnotou a tento stav se nezmění ani po třetím zazvonění upozorňující diváky na začátek představení. Vítejte v Divadle v Řeznické, kde se právě odehrává česká premiéra inscenace Cock britského dramatika Mika Bartletta. Celá hra je bez nadsázky...

Komorní prostory divadla v Řeznické zhasínají a divák se během pár vteřin přenáší do Londýna, do času 70. let minulého století. Jen pár metrů před námi sedí v křesle temného pokoje židovský rabín Solomon Freitag. Uvádí: Divadlo v Řeznické, PrahaAutor Benjamin KurasHrají: Freitag - Stanislav Zindulka, Goldberg - Jakub ZindulkaRežie, výprava: Jakub Zindulkadramaturgie - Yvetta Srbovámix zvuku- František Šimánek Komorní prostory divadla v Řeznické zhasínají a divák se během pár vteřin přenáší do Londýna, do času 70. let minulého století. Jen pár metrů před námi sedí v křesle temného pokoje žido...

Soubor Antonín Puchmajer, D.S. opět přichází s posunováním hranic nového divadla, a to nejen činoherního. Nová inscenace Jako (škorperetka) je hudební melodram, založených na osobních vzpomínkách významného českého překladatele. Autorský tým (Švejda, Škorpil) přetvořil deníček Jakuba Škorpila do výsostně stylizovaného, hudebně činoherního útvaru, příbuzného s životopisnými „operami" Miloše Orsona Štědroně (Velvet Havel, Kabaret Ivan Blatný, Kabaret Gočár) či díly Aleše Březiny (Zítra se bude, Toufar). V hlavní roli vystupuje Jakub Škorpil, dále účinkují Barbora Jonášová, Zuzana Pokorná a Hana ...

Jarní sezónu zahájila umělecká skupina OLDstars ve svém žižkovském sklepním divadle H2O hned čtyřmi žánrově rozmanitými premiérami. Stylizované drama německé autorky Dey Loher Poslední oheň popisuje krutou realitu mnoha z nás, kterou si velmi bolestivě neuvědomujeme. Bezvýznamná ulice na okraji města. Rozpadlé domy, rozpadlé životy, nuda, šeď a stereotyp. Tragická nehoda se stává impulsem, který spustí řetězovou reakci dalších událostí. „Náraz všechny probere. Náraz, po kterém se všichni na okamžik zastaví," popisuje výchozí dramatickou situaci jedna z interpretek Tereza Střihavková. Sledujem...

Inscenace Radima Vizváryho, tentokrát i pro děti, s názvem Pejprbój, zapůsobila na pražském Přehlídce divadla pro děti a mládež ASSITEJ jako zjevení. Tanečník a mim dokázal vybudovat i pro náročné diváky, (některým byli sotva tři roky), inscenaci, která udrží po celou dobu diváckou pozornost. Nejdříve vidíme na jevišti postavené papírové role, asi metr široké. K nim přijde bílá postava Pejpr bóje, která svojí nešikovností role shodí, k velkému veselí publika. Pejpr bój postupně začne role rozvíjet, a bojovat s nimi, vědom si své lidské převahy. Role ho ale většinou převálcují. Jedná se velmi z...

Řidič paní Daisy. Známý titul, který většina zná hlavně ve filmovém provedení. O parketové provedení se pokusilo už více divadel a Most je jedním z nich. Pokus to byl velmi vyvedený. Hlavní roli dámy v letech, židovky a velmi zásadové Daisy ztvárnila paní Regina Razovová a musím říct, že je to opravdu paní herečka. I přesto, že ze začátku byla lehce rozpačitá a ne úplně ve své kůži, během deseti minut to opadlo a paní Razovová byla zase ta stará dobrá a nezaměnitelná Regina. Tvrdohlavost a zarytost stařičké dámy, která si odmítá připustit, že její řidičské schopnosti jsou nebezpečné jak pro ...

Sláva! Sláva!... sláva Donu Quijotovi! Listy papírů se vznesly do vzduchu. Povznesena je i duše Quijotova. Daleko nad všední realitu. Zatím létá. Zatím nepoznala pád. Divadlo Spektákl, skupina studentů a čerstvých absolventů DAMU a JAMU, uchopila Dykovu „klasiku" Zmoudření Dona Quijota, vycházející z ještě klasičtějšího románu Miguela de Cervantese, poměrně neklasicky. Oprostila ji od dobového zasazení, zbavila historických kostýmů a složitější scény. Místem pro zmoudření rytíře uvízlého ve vlastních snech se stává strohá čtvercová plocha, doplněná o černou stěnu, která je ve skutečnosti něk...

Brněnský Titanic dokáže diváky vtáhnout na palubu Kateřina Šebelová Žánr: osudový muzikálAutoři: Peter Stone, Maury YestonRežie: Stanislav MošaPřeklad: Stanislav Moša, Zuzana ČtveráčkováScéna: Christoph WeyersKostýmy: Andrea KučerováHrají: Zdeněk Junák, Jiří Mach, Kristian Pekar, Jan Apolenář, Petr Štěpán, Petr Gazdík, Dušan Vitázek, Aleš Slanina, Igor Ondříček, Radek Novotný, Zdena Herfortová, Ladislav Kolář, Eliška Skálová, Lucie Bergerová, Marek Kolář, Viktória Matušovová a další. „Muzikál Titanic díky svému dvou a půl hodinovému trvání provází diváky po palubě a umožňuje jim zažívat vze...

Publikováno primárně (i s fotkami) na blogu: http://klarat.blog.idnes.cz/ Chudým brát. Bohatým dávat. Červené komety zasahují. V Městském divadle Brno ale poněkud kapitalistickým způsobem. V červeném oblečku, s bílými vousy a v čepičce s bambulí. Vánoční téma o Vánocích. Risk nebo zisk? Letos se ponese Silvestr v Městském v německém duchu. Zatímco na Hudební scéně si bude vyhrávat slepý Johnny Blue od německého skladatele Ralpha Siegela, na Činoherku se rozhodli nasadit komedii (Kdo by chtěl poslední den roku probrečet u antické tragédie, že?). Taky německou. Divadlo hru Červené komety anonc...

Představení muzikálu V Římě na place byla legrace aneb Chudák Pseudolus (27. 12. 2015, Divadlo Na Rejdišti) Na úvod musím říci, že jsem se bavil, prostě mě to bavilo, smál jsem se, usmíval, uškleboval, prostě jsem s tím příběhem šel. Trochu to mé nadšení ochladlo před přestávkou, kdy jsem si občas již poposedával. Měl jsem strach z druhé půlky, ale ten se během chvíle po jejím začátku ztratil. Takže jsem se bavil až do konce. Co jsem však přes vše dobré navíc zaznamenal také. Často jsem přes hudbu nerozuměl textu (hraje živá kapela), u některých jsem měl vůbec problém s hlasitostí jejich proj...

Klasika. Kdo Krále Leara nezná, jednou ho znát určitě bude (stejně jako Hamleta či Macbetha). Městské divadlo ke hře přistoupilo s respektem, který přímo vyjádřil sám Stanislav Moša ve svém úvodním slovu. Přece jen Král Lear platí za jednu z nejlepších tragédií mistra a její adaptací si na sebe chtě nechtě každý soubor plete bič. Spousta textu ve verších, vyhrocených emocí a náročného vývoje psychologie postav. MDB však z této výzvy vyšlo se ctí. Všechno krásně šlape a zapadá do sebe s pocitem pevné ruky režiséra, který přesně věděl, co chce. A nechtěl toho málo. Nic není zjednodušeno, oklešt...

Poslední den 1. Skupovy Plzně byl zakončen Aladinovou kouzelnou lampou. Inscenace byla velmi pohádková, na úvod se na hledištěm vznášely lampiony, které elegantně zapluly nad jeviště a navodily kouzelnou pohádkovou atmosféru. Tu trochu shodila vypravěčka Anička Duchaňová, která je originální vždy a všude. Aladin byl vyprávěn jako jedna z pohádek Tisíce a jedné noci, takže jsme museli překlopýtat přes Aniččin úvod, a přes stínohrový Šeherezádin úvod, až se některé děti ptaly, kde je Aladin, pohádka má přece býti o Aladinovi. Aladin se nakonec objevil, jako loutka manekýn. Manekýn byla i princez...

Začnu pár ryze praktickými věcmi: Na R+J se vyplatí zajít, ačkoli lístky jsou lehce předražené (na muzikál bez orchestru), jak už to bývá v Praze dob.. špatným zvykem. Hraje se ve Fóru Karlín, obrovském, nepříliš divadelním prostoru se spousty míst k sezení. Elevace řad není příliš velká, proto nedoporučuji místa od 15. řady dál a po krajích... Nejlepší je asi střed sedmé řady, která je vyvýšená. Na https://www.ticketportal.cz/event.aspx?id=-173997 je vidět, že lístky se zatím moc neprodávají, už na první reprízu 1.10. je spousta míst, asi tedy lze koupit nejlevnější lístky za 390 Kč a jít s...

Čtvrteční program plzeňského festivalu zahájilo Naivní divadlo Liberec inscenací Kapela jede aneb Není pecka jako pecka. Tentokrát však libereckým kapela nejede, a že by inscenace byla zrovna pecka, to se říci nedá. Přesto, že má soubor svého korepetitora a skladatele Miroslava Ošance přímo na jevišti, a dokonce se zapojí do herecké akce, zvuk kapely povážlivě drhne. Také slovní hříčky působí dojmem, že byly vymýšleny na rychlo, vem kde vem, a hlavně, aby to bylo jako že hodně vtipné. Kapela zkouší v garáži, kde stojí i jejich nepojízdné auto, samostatný program s písničkami a se scénkami, ab...

Poslední festivalový den, neděle 13.9., přinesla čtyři inscenace. Všechny byly, řekněme, diskutabilní, možná provokativní. Sociálně angažované pásmo O hezkých věcech, které zažíváme divadelního souboru Masopust ve mně vzbuzovaly značně asociální pocity. Chlapci z Masopustu patrně zkoušeli, co publikum vydrží, a zdá se, že většina publika s tím pozoruhodným dílkem, divadelní dílnou či divadelní laboratoří rezonovala. Cílem představení nebylo, aby diváci zažívali hezké věci. Ale jako vyzkoušet si práci s trapností na jevišti, proč ne. Taneční drama pořádajícího divadla J.K.Tyla Smrt v Benátkác...